Bastards |FF One Direction cz|

† Chapter_03

† So hi guys!!! :3 Doufám, že jste se všichni na pokračování těšili a že vám tímto dílem splním vaše přání :3 :3 ENJOY IT!

                                                                           † † †

"Jsem doma!" Křiknu z předsíně a aniž bych se zula, zamířím s nákupem rovnou do kuchyně. "Harry?" Prázdným domem se rozlehne mé volání, bez odezvy.  

Odložím papírové tašky s potravinami na kuchyňský pult a v doprovodu Maaxieho se vydám do Harryho pracovny v přízemí. Přiotevřenými dveřmi nahlédnu do místnosti plné šanonů, nejrůznějších dokumentů a fotografií, načež odtamtud urychleně vycouvám, bojující s nutkáním vtrhnout dovnitř a pustit se do zběsilého uklízení.  

"Vypadá to, že jsme tu sami." Pronesu k Maaximu, stojícímu u mých nohou a dovolím téměř neslyšnému povzdechnutí opustit má ústa.   

Nemine týden, aniž bych neusínala v prázdné posteli, nebo se v ní sama neprobouzela. Harryho práce je časově náročná a co si budeme nalhávat, upřímně ji nenávidím, ale zároveň ji respektuji, stejně jako on respektuje tu moji.

                                                                           † † †

"Vezmi to, prosím." Zamumlám, přidržující si mobil u ucha ramene, krájející na prkénku zeleninu do omáčky. Můj hovor už po několikáté spadne do hlasové schránky a monotónní, ženský hlas mě vyzívá k zanechání vzkazu. Zaváhám, ale nakonec telefonát ukončím, odkládající iPhon na kuchyňský pult vedle prkénka.  

Když se domem rozlehne zvuk domovního zvonku, polekaně sebou trhnu a málem se říznu. Maaxi je v tu ránu na nohou a pospíchá k vchodovým dveřím, na které začne zuřivě štěkat. Znejistím, utřu si ruce do látkové utěrky a následuji Maaxiho do předsíně.  

Země se přestává otáčet, čas už neexistuje a on se stává středem celého vesmíru. Pootevřu ústa v němém údivu a nevěřícně hledím do temně hnědých očí, které mě vždy dokázaly připravit o veškeré myšlenky i slova. Usmívá se, po tom všem, co se stalo, mu na tváři stále pohrává pro něj typický, pokřivený úšklebek, který by se dal přirovnat až k arogantnímu. Za celé ty měsíce se téměř vůbec nezměnil. Vlasy má možná trochu delší a tváře mu pokrývá několika denní strniště, ale je to stále on. Ten zpropadený bastard, který mi ukradl srdce a pak s ním bez jediného slova zmizel.  

"Co tu chceš?" Pronesu odměřeně, rukou drtící kliku dveří. Maaxi se krčí u mých nohou, srst na zádech naježenou a zuby vyceněné.  

"Chyběla jsi mi." Odpoví s letmým úsměvem, zatímco já bojuji s nutkáním praštit ho něčím opravdu hodně těžkým a smazat mu tak z tváře ten jeho sexy úšklebek. "To nemůžeš myslet vážně Liame!" Zamračím se. "Vím, že ti dlužím vysvětlení a-" "Vysvětlení?!" Vyjeknu pobouřeně. "Nechci, abys mi něco vysvětloval, jsi mi ukradený!" Zasyčím nepřátelsky a dočkám se jen výsměchu z jeho strany. "Tomu sama nevěříš." Uchechtne se a nesouhlasně zavrtí hlavou, načež mě jemně odstrčí ode dveří a bez pozvání vejde dovnitř, mířící do obývacího pokoje.  

Nasupeně zabouchnu dveře a rázným krokem ho následuji. "Nemáš tu co dělat, vypadni!" Zavrčím. "Omlouvám se Avelin." Zašeptá, ignorující mou žádost, aby odešel. "Odjet a nechat tě tu byla ta nejtěžší věc v mém životě, ale musel jsem to udělat." Zoufalství, zrcadlící se v jeho tváři, na mě nemá žádný vliv. Už nejsem ta naivní holčička, krčící se za zády těch, kteří ovládají její život, už se nenechám oklamat.