Bastards |FF One Direction cz|

♦ Chapter_27 (1/2)

♦ Původně měla být tato kapitolka dvakrát tak dlouhá, ale rozhodla jsem se ji rozdělit na dvě, ano ráda vás trápím :D ne to ne, jen píšu současně další povídky a potřebuju jim vyhradit nějaký čas, takže tady je první polovina další části, hope you like it! :D 

                                                            ♦♦♦

♦ Avelins's pov ♦  

"Liame co se děje? Mluv se mnou!" Naléhám, dožadující se odpovědí, které mi odmítá poskytnout. 

"Teď ne Avelin, prosím." Vydechne frustrovaně a pokračuje v pěchování mého oblečení do cestovní tašky. Zdá se nervózní a naštvaný, něco se děje, ale netuším co a to mě děsí. Je to snad kvůli Rickovi?  

"To triko je tvoje." Špitnu, upozorňujícího na onen fakt, že do tašky bez rozmyslu cpe všechno, co mu přijde pod ruku. Zarazí se a sklopí pohled k černému kusu látky, který křečovitě svírá ve své ruce a následně ho odhodí do kouta. Povzdechnu a nesměle zamířím jeho směrem, obávající se toho, jak zareaguje. Klesnu na podlahu a uchopím jeho tvář do dlaní, nutící ho dívat se mi do očí.  

"Co se děje?" Zašeptám naléhavě. Jen zavrtí hlavou a uchopí mé ruce, odtahující je ze své blízkosti. "Netrap se tím princezno, postarám se o to." Pronese a plynulým tahem zapne zip tašky. Když zpozoruje můj zmučený pohled plný nejistoty, jeho chladný, odměřený výraz zjihne. "Promiň mi to." Špitne a přitáhne si mě k sobě. "Za nic nemůžeš a já se k tobě chovám jako idiot." Povzdechne a hřbetem ruky přejede po mé tváři. "Nejsi tu v bezpečí holčičko a já bych nepřežil, kdyby se ti něco stalo, musím-" Vydechne a sklopí hlavu. "Musím tě na nějakou dobu odvézt pryč." Zamumlá. "Nedokážu tě ochránit." Procedí skrz zaťaté zuby, jako by si to snad vyčítal.  

Znejistím a pokusím se od něj odtáhnout, ale můj čin se setká s nesouhlasem. Mé počínání se mu ani trochu nelíbí a v marné snaze mě zastavit nepatrně zesílí svůj stisk. Bojí se použít větší sílu, aby mi náhodou neublížil, díky čemuž se mi bez větších potíží podaří vyklouznout z jeho něžného sevření a vzdálit se od něj na několik kroků.  

"Jestli se mě chceš zbavit, stačí říct. Odjedu sama." Vzhlédne a prudce zavrtí hlavou. "Tak to není!" Namítne. "Copak to nechápeš, miluju tě!" Vykřikne na pokraji zoufalství. "Vím, že pro tebe nejsem dost dobrý a přál bych si pro tebe někoho mnohem lepšího, ale ta představa, že se tě dotýká někdo jiný, mě zabíjí! Nedovolím to, protože jsem až příliš sobecký! Potřebuji tě ve svém životě víc, než cokoli jiného. Patříš ke mně a já se tě nikdy nevzdám." Pronese naléhavě.  

Jeho slova se přese mě převalí jako lavina a uvězní mě pod tíhou pravdivosti, kterou v sobě ukrývají. 

"Musím tě odsud odvézt, protože se mnou nejsi v bezpečí." Zašeptá a jediným krokem překoná vzdálenost, která nás od sebe dělí. Když omotá své ruce kolem mého pasu, neprotestuji. "Bude to jen na pár dní a potom odsud vypadneme, jen mi teď musíš věřit, ano?" Váhavě přikývnu, co jiného mi zbývá? "Věřím ti." Špitnu. Pousměje se a přitiskne mi své horké rty na čelo.  

"Počkej tu na mě, hned se vrátím a vyrazíme." S tím zmizí ve dveřích ložnice, zanechávající mě zmatenou postávat u přecpaného zavazadla, jehož obsah se rozhodnu přerovnat. Pokleknu na zem a uchopím zip, který lehce sklouzne po jezdci a odhalí onu spoušť. V rychlosti vyndávám jednotlivé kousky oblečení a skládám je do úhledných komínků, které zaberou mnohem méně místa.  

"Avelin?" Otočím se za hlasem a překvapeně pohlédnu do Louisových pronikavě modrých očí. "Ahoj." Hlesnu a vrátím se ke skládání oblečení. Slyším tiché cvaknutí dveří a přibližující se kroky. Posadí se na zem vedle mě a nohy skrčí do tureckého sedu. "Zjistil jsem pár věcí, které by tě mohly zajímat." Nadhodí a získá si tím mou plnou pozornost. "Poslouchám." Přikývnu.  

"Zayn pracuje pro Harryho už přes rok. Je něco jako jeho osobní informátor, obyčejná bezpáteřní krysa, udávající své vlastní lidi." Neunikne mi pohrdavý tón jeho hlasu. Mě sice Rickovi předhodil bez sebemenších výčitek, ale Zayna za to, co dělá, odsuzuje. Tleskám ti Tomlinsone, jestli je u tebe Zayn bezpáteřní krysa, tak ty musíš být šváb, nebo něco podobně nechutného, přesto houževnatého. 

"Díky Zaynovi se Harrymu povedlo uzavřít pěknou řádku nevyřešených případů. Společně dostali za mříže desítky vrahů, pár překupníků drog a dokonce i jednoho z Rickových blízkých přátel. Na rovinu říkám, že ti dva jsou nebezpečným soupeřem, s kterým není radno si zahrávat." Zamručí. "Všechno?" Povytáhnu obočí. "A co víc bys chtěla?! Tyhle informace mě málem stály krk! Styles je téma, o kterém se tady v Bronx nemluví!" Zamračím se. "Proč?" Nechápu. "Protože je to zkurvenej slaboch a zbabělec, co nás zradil! Narodil se tu, patří mezi nás, ale pracuje radši pro fízly, protože je to pro něj bezpečnější!" Odfrkne si. Konečně užitečné informace. Probleskne mi hlavou. "Fajn, až mě navštívíš příště, doneseš mi informaci o Rickovi a práci, kterou dal Liamovi."  

Zalapá po dechu. "To nemůžeš myslet vážně!" Vyjekne zděšeně. "Copak se mě snažíš zabít?!" Nezaujatě pokrčím rameny. "Kdyby se ti nějakou nešťastnou náhodou něco přihodilo, brečet pro tebe rozhodně nebudu, ale na pohřeb přijdu, neboj, nenechám si ujít příležitost moci ti plivnout na hrob." Zašklebím se, Lousovi ale do smíchu není a po bližším prozkoumání jeho tváře zjišťuji, že mírně pobledl. "Dělám si legraci." Přátelsky do něj drknu ramenem, na což reaguje překvapeným úsměvem. "Víš, za jiných okolností bychom mohli být dobří přátelé." Zamumlá. "Jo, to asi ano." Přikývnu a zapnu sbalenou tašku.  

"Omlouvám se za to, co jsem udělal. Byl jsem zoufalý a netušil, co si počít. Chabá výmluva, vím." Zašeptá a skloní hlavu. "Zjistím, co potřebuješ vědět." Pronese a vstane, mířící ke dveřím. "Louisi?" Zastaví se a ohlédne se mým směrem. Uchopím ho za zápěstí a trhnu jeho rukou, čímž ho donutím sklonit se blíž ke mně. Váhavě mu ovinu ruce kolem krku a krátce ho obejmu. "Ještě pořád můžeme být přátelé."  

                                                           ♦♦♦

Cesta probíhá mlčky. Neptám se kam jedeme, raději to ani nechci vědět. Liam upírá svůj pohled na vozovku, zatímco já se bezcílně potuluji svou myslí.  

Můj život je jako šachovnice. Černá a bílá, dvě strany hrací plochy. Na které ale stojím já?  

Každý tah nepřítele je do sebemenších detailů promyšlený a každá figurka představuje jednotlivé osoby, které v poslední době vstoupily do mého života a tím pádem i do kruté hry osudu. Těžko říci, kdo je kdo. Jsem sama, opuštěný král bez svých vojáků, nepostradatelný, ale bezmocný, odsouzený k zbabělému útěku, ohrožován i pouhopouhými pěšáky. Všichni kolem se zdají schopnější a silnější než já, protože oni se pro hru narodili, mě do ní nemilosrdně vrhli, aniž by mi vysvětlili pravidla. Ne, copak jsem ještě stále tak hloupá?! Tahle hra nemá pravidla a já nejsem oběť, rozhodla jsem se dobrovolně, vkročila jsem na hrací plochu a moc dobře věděla, do čeho se pouštím. Prohrávám, ale tohle ještě není konec a já se nehodlám vzdát, dokud dýchám, nedostanou mě.  

"Jsme tady." Prolomí ticho jeho hlas a donutí mě tím vrátit se do reality.  

Liamovo auto parkuje na příjezdové cestě před menším, rodinný domkem, který stojí v okrajové čtvrti Bronx. Ulice se zde zdají čistší a budovy udržovanější, přesto je to stále Bronx, kde je lepší hlídat si záda. 

 Nejistě se otočím Liamovým směrem a obdaruji ho překvapeným pohledem. "A co jsi čekala princezno, že tě zavřu někam do skladiště?" Uchechtne a vtiskne mi lehký polibek na špičku nosu. "Pojď, někoho bych ti rád představil." Mrkne na mě a vystoupí jako první, mířící ke kufru svého auta. Váhavě ho následuji, pátravě se rozhlížející kolem sebe. "Neboj, budeš tu v bezpečí." Ujišťuje mě, když zpozoruje můj pohled a jednou rukou mě obejme kolem pasu, zatímco v druhé nese tašku s mými věcmi.  

Zámek potichu cvakne a otvírající dveře odhalí útulnou předsíň, laděnou do teplých barev a borovicového dřeva. Váhavě překročím práh, následována usmívajícím se Liamem. "Mami?" Zavolá a během chvíle se dočká odezvy. 

♦ Um, tak co říkáte? Louis nakonec nebude tak špatný ne? :D a co Liamův bleskový nápad, jak Avelin ochránit? Opravdu si myslíte, že bude Ava natolik poslušná, aby zůstala stranou všeho dění? :O