Bastards |FF One Direction cz|

♦ Chapter_10

♦ Hi everbody! :3 Na začátek moc děkuju za všechny předchozí komentáře a hvězdičky!!! Jen díky vám jsme se tak rychle dostaly už k 10. kapitolce!! :3

♦ 10. část je první kulatá a já se ji proto rozhodla udělat krapet speciální :3 Snad se bude líbit :)

♦ Obrovské díky patří otovce za její boží komentář a především za její obrovskou podporu, moc děkuju :3

                                                            ♦♦♦

Na stupnici od jedné do deseti, přičemž jedna znamená cítím se báječně a deset, mám chuť jít se zahrabat šest sáhů pod zem, hodnotím svůj momentální stav jako číslo osm. Možná spíš devět, nebo devět a půl. 

"Takhle přeci nemůžu mezi lidi." Povzdechnu, rýpající se v míchaných vajíčkách, které mi Niall před dobrou půl hodinou naservíroval. Kluci už byli dávno po jídle a zatímco Liam sledoval fotbalový zápas, blonďáček uklízel v kuchyni.  

"Proč bys nemohla? Tvoje modřiny přeci nejsou nic, za co by ses měla stydět." Zamračí se, cpoucí do myčky nadměrné množství nádobí. "Jenže stydím." Zamumlám. "Nechci, aby je lidé kolem mě viděli." Věnuje mi lítostivý pohled a s vynaložením nemalého úsilí se mu konečně podaří zaklapnout dvířka myčky, která vzápětí spustí mycí program. 

"Vím, čeho se bojíš." Obejde barový pult a vyhoupne se na židli vedle mě. Když se otočí mým směrem, nejistě ho napodobím.  

"Bojíš se, že tě budou soudit a ukazovat si na tebe, ale to se nestane. Kdybych tě neznal, kdybys pro mě byla jen jedna z davu a byl bych mezi těmi, kteří spatří tvá zranění, neodsuzoval bych tě. Ano, možná bych nevhodně zíral, ale to jen kvůli tomu, že bych nedokázal pochopit, jak někdo dokáže ublížit tak překrásnému stvoření." Pronese šeptem.  

Cítím horko, hrnoucí se mi do tváře a pro jistotu se od Nialla odvrátím. Nejsem zvyklá slýchat lichotky a nemám nejmenší tušení, jak na ně reagovat.  

"Jsi rozkošná, když se červenáš." Uchechtne se, čímž mě donutí skrýt svoji tvář do dlaní. "Nialle!" Zaúpím, načež ucítím jeho dotek na svých rukách, které si mi snaží odtáhnout z tváře, což se mu nakonec podaří.  

"Děkuju." Zašeptám a věnuji mu vděčný úsměv. "Za pravdu se neděkuje, s tou se musíš zkrátka smířit." Odvětí se zářivým úsměvem.  

"Kohopak to tu vidím?" Zaslechnu posměšný hlas a stejně jako Niall se otočím na nově příchozího, postávajícího u schodiště o jehož zábradlí se ležérní opírá.  

Tmavé brýle má zaháknuté za výstřihem šedivého trika s krátkým rukávem a upnuté, černé džínsy podtrhují jeho možná až příliš hubenou postavu.  

"Co zase chceš Tomlinsone? Jsi dotěrnější než hmyz, víš o tom?" Zavrčí Niall a založí si ruce na hrudi. "Taky tě rád vidím." Ušklíbne se Louis, s kterým jsem už bohužel měla tu čest. Tenkrát se nezdálo, že by mezi ním a Liamem panovaly zrovna přátelské vztahy a přesto tu teď stál se samolibým úšklebkem na tváři a dělala, jako by byl snad očekávaným hostem. 

"Je tu Liam?" Povytáhne obočí a zamíří k lednici, jejímž obsahem se začne bez okolků přehrabovat. Ne, že by v ní snad něco bylo. Jeho chování mi nejde do hlavy, nedokáži ho pochopit.  

"Ještě před chvílí tu byl." Pokrčí Niall rameny, probodávající Louise vražedným pohledem. "Mohl by jsi jít laskavě vyžírat někoho jinýho?!" Štěkne, když si Louis vyndá krabici jablečného džudu a napije se rovnou z ní. "Jak vás můžu vyžírat, když tu nic nemáte." Zazubí se a odhodí prázdnou krabici od džusu do koše. "Měli by jste dojet nakoupit." Prohodí a přejde k barovému pultu, o který se opře lokty.