Bastards |FF One Direction cz|

♦ Chapter_25

 ♦ Jelikož jste ti naprosto nejúžasnější čtenáři na světě, píšu, co mi síly stačí a už třetí den po sobě vám publikuji v pořadí 25. kapitolu Bastards!!! :D :3

♦ Všem moc děkuju za komentáře a votes k předchozím částí, jste zlatíčka největší! :3 

♦ A teď to !důležité! :D V komentářích jsem se dočetla spousty zajímavých věcí a dokonce se objevili i požadavky, co by se mělo v povídce dít a jelikož si zo zasloužáte, ráda jsem vám vyhověla a tak napůl splnila vaše přání... :D

                                                           ♦♦♦

Otočím klíčkem v zapalování a modlím se, aby motor naskočil. "Prosím." Špitnu naléhavě, jako by na tom snad závisel můj život, což nezávisí, ale má hrdost by neúspěch pravděpodobně neunesla.  

"Ano!" Vyjeknu nadšeně, když se garáží rozlehne hlasité burácení. Nechám motor běžet a vystoupím z Chevroletu ven, zbožně si prohlížející své dílo. Zabralo mi to skoro celý den, během kterého jsem ignorovala veškeré nežádoucí podněty a soustředila se jen na práci, která se nakonec vyplatila.   

"No to mě poser!" Rozlehne se garáží Niallův smích. "Ty jsi ho dala dohromady!" Stane po mém boku, na tváři široký úsměv. "Jak se ti to podařilo?" Pokrčím rameny. "Nejdřív jsem myslela, že to bude chtít nový motor, ale nakonec stačilo jen pár hodiny a trocha trpělivosti, kterou obyčejně neoplývám, ovšem tohle je jiný případ." Věnuje mi uznalý pohled. "Na holku kurevsky dobrý baby!" Jednou rukou mě obejme kolem rameny a přitáhne blíž k sobě. "Díky." Pousměju se a mé tváře naberou růžový nádech. "Skočím si do sprchy." Oznámím, na což Niall reaguje přikývnutím a zamíří k Chevroletu, zatímco já se vydám ke schodišti.  

Zbavit se veškeré špíny, která na mém těle během opravy ulpěla, je boj, který naštěstí vyhrávám, ale stojí mě to nemalé úsilí a spousty sprchové gelu s vůní vanilky.  

"Nečekal jsem, že se ti to povede." Polekaně vyjeknu a otočím se čelem ke skleněné zástěně, za kterou rozpoznám obrysy Liamova těla, zády se opírajícího o skřínku pod umyvadlem. "Co tu děláš?" Vypnu vodu a natáhnu se pro osušku, přehozenou přes horní okraj sprchy, do které se v rychlosti zabalím. "Stojím?" I když ho nevidím, jsem si jistá, že se pobaveně šklebí a tuhle situaci si náležitě užívá. "Dokud stojíš jen ty, tak je to v pořádku." Zamručím a opatrně vystoupím ze sprchy na chladné dlaždičky se strukturou mramoru. "Tady je někdo kapánek perverzní, hm?" Povytáhne obočí a neubrání se pobavenému úšklebku. Zakoulím očima a přidržující si okraj osušky se prosmýknu kolem Liama do ložnice, shánějíc se po svých taškách s oblečením. Ano, stále jsme si nevybalila a jak už jsem se dříve zmiňovala, ani to nemám v plánu.  

"Hodláš někdy využít moji skříň?" Zůstane stát ve dveřích koupelny, pozorující mě pohledem, jehož význam nedokáži rozluštit. "Ne." Odpovím jednoduše. "Proč?" Našpulím pusu a natáhnu se pod postel, šmátrající po jedné ze svých dvou tašek. "Prostě proto." Odbydu ho.  

Pravdou je, že když si vybalím, bude to znamenat, že tu bydlím a to já přeci nechci, nebo snad ano? Opravdu jsem ochotná zahodit svoji budoucnost a všechny možnosti, které mi život nabízí jen proto, že se prostě bojím postavit na vlastní nohy, sbalit se a začít od začátku? Oh, počkat, já už vlastně žádné možnosti, ani budoucnost nemám. Jde po mě zasraný Styles, chvástající se odznakem FBI, zabila jsem člověka a Rick mi za tu spoušť, kterou jsem mu nechala v garáži, asi taky zrovna nepoděkuje, o přání mnoha úspěchů do života nemluvě. Shrňme si to, jsem v prdeli, takže si vlastně klidně můžu vybalit.   

Z tašky vytáhnu světlé, potrhané skinny jeans a růžové tílko, které společně se spodním prádlem odhodím na postel. "Myslel jsem to vážně." Zašoupnu tašku zpět pod postel a vstanu. "Co konkrétně?" Povytáhnu zvídavě obočí. Uchopí mé zápěstí a přitáhne si mě ke svému tělu. "Konkrétně to, že budeš moje. Tak se tomu přestaň bránit a vybal si, tohle je i tvůj domov a doma se oblečení v taškách neskladuje." Poučí mě. "Liame!" Zaúpím, snažící se odtáhnout z jeho blízkosti, ale nedovolí mi to. Vzdorovitě mu pohlédnu do očí, ale jakmile to udělám, podlehnu kouzlu, které v sobě ukrývají a já vím, že tohle je můj konec. 

Je to jako lavina, šance na útěk neexistuje a když se schováte, rozdrtí vás.  

Jeho rty se otřou o ty mé, jako by mě schválně provokoval a vybízel k tomu, abych to byla já, kdo jako první podlehne síle, která nás k sobě táhne a smaže tím onu nepatrnou vzdálenost, vládnoucí mezi námi. Chci být silná a snažím se odolat sladkému pokušení, ale předem moc dobře vím, že tahle bitva je už dávno prohraná. Přesunu své ruce z jeho hrudi na zátylek, za který si ho přitáhnu blíž k sobě. Dává mi možnost volby a já si vybrala. Zvolila jsem tuhle chvíle, tento moment a vzala si od něj vše, co mi nabízel.  

Neostýchá se, ví co chce a jde si za tím. Jeho plné rty se hladově natisknou na ty mé, bojující o nadvládu, kterou mu po chvíli válčení ochotně přenechám a unášena blaženým pocitem si vychutnávám každičký okamžik, jako by byl poslední. Jazykem vpluje do mých úst a převezme vedení, zatímco jeho ruce sklouzávají stále níž, až končí na mém zadečku, za který si mě lehce vyzdvihne do náruče. Omotám mu nohy kolem pasu a tisknoucí se k jeho tělu ještě prohloubím náš polibek, žádající o stále víc a víc. 

Na okamžik se ode mě odtáhne, aby nabral dech, načež se jeho rty ocitnou na mém krku, putující až k výstřihu, zanechávající za sebou vlhkou cestičku. Dovolím slastnému stenu vyklouznout z mých úst a zakloním hlavu, poskytující mu tak lepší přístup, čehož okamžitě využije. Dravě vsaje mou kůži a lehce zkousne, vytvářející tak malé, zarudlé flíčky, které do zítřejšího rána naberou tmavě fialovou barvu.  

Aniž by přestával zasypávat můj krk náruživými polibky, zamíří k posteli a povalí mě do neustlaných peřin. V jeho prospěch hraje fakt, že mám na sobě jen ručník, zatímco on je kompletně oblečený, což se mi ani trochu nelíbí. Popadnu jeho mikinu a i s tričkem mu ji přetáhnu přes hlavu. "Tohle jsem ale v plánu neměl." Zašeptá a zkousne mi ušní lalůček, čímž si vynutí mé další vzdechy, bastard!  

Cítím jeho ruku, hladící vnitřní stranu mého stehna a nemusím být génius, aby mi došlo, o co se pokouší. Neprotestuji a když mé hbité prsty začnou bojovat s rozepínáním přezky jeho pásku, už déle neváhá.  

"Liame!" Ozve se hlasité bušení na dveře ložnice.  

Jmenovaný sebou cukne a odtáhne ruku z dosahu mého rozkroku, na což reaguji nesouhlasným zaúpěním. Tohle nemůže myslet vážně! Já toho blonďatého skřeta uškrtím vlastníma rukama!  

Liamův výraz mi prozradí, že ani on není s nastalou situací spokojený, přesto se zdvihne do sedu a natáhne se pro své triko. Povzdechnu a podobně jako on se posadím, probodávající ho nesouhlasným pohledem. V rychlosti mě políbí na čelo a zamíří ke dveřím. 

Na čelo?! To jako vážně?! Kvůli němu jsem mokrá, jako kde jaká třináctka, slintající nad plakátem svého idola a on mě odbyde pusou na čelo?! Frustrovaně si zajedu rukou do vlasů a marně se snažím rozdýchat jistou neuspokojenou potřebu, vycházející z mého podbřišku. Tohle mu nedaruju.  

V rychlosti na sebe natáhnu oblečení a vlasy svážu do ohonu, mířící do obýváku, ale zarazí mě hlas, doléhající ke mně zpoza zavřených dveří.  

"...dobrá práce. Jestli to takhle půjde i do budoucna, máš se na co těšit." Znám ten hlas a co je horší, znám i jeho majitel. Rick. 

♦ Ehm...kdo mě trochu zná, ví, že scény 13, 15, či 18 + jsou v mém podání žalostné, ale vím, že často jsou vyžadovány, proto začneme zlehka postupovat a já slibuji, že se v psaní těchto "speciálních" scén zlepším :D 

♦ Když se to vezme kolem a kolem, v této kapitolce se toho až tolik nestalo, tedy vám to tak může přijít, ale faktem je, že AVelin na začátku této kapitoly udělala jednu velmi důležitou věc, která ji do budoucna pomůže... :D snad se kapitolka líbila :3