Bastards |FF One Direction cz|

† Chapter_09

† Není to sen, ale krásná skutečnost! Máme tu pokračování Bastardů! Snad se bude kapitolka líbit a jak jsem slíbila, věnování získává @ANiallJLouisIZaynK společně s @Ellizie, které uhodly identitu naší nové postavy Florence :3 ENJOY IT! :D

† Všem neskutečně moc děkuju za podporu, bez vás by nemělo smysl dál psát, doufám, že se mnou vydržíte až do konce :)

† † †

Stará pila na okraji Bronx by se jen těžko dala považovat za útočiště profesionálního kriminálníka, přesto mě adresa na otrhaném a místy zmuchlaném lístečku zavede přesně tam.

Zaparkuji před hlavními vraty rozlehlého komplexu budov, jejichž převážná většina je v dezolátním stavu. Vymlácená okna, vyvrácené dveře, drolící se omítka a propadlé střechy. Kdysi majestátní stavby, sloužící k řezbě a zpracování dřeva nyní zejí prázdnotou, upadající do zapomnění. Továrna zkrachovala po velkém požáru, který zničil veškerý materiál, což mělo za následek nedodržení dodávek, dluhy a následné uzavření celého podniku.

Bez většího rozmýšlení zamířím k nejzachovaleji vyhlížející budově, která se zdá ohněm a ostatními, přírodními jevy zcela nedotčená.

S vydáním nemalého úsilí se mi podaří otevřít obrovská, železná vrata, která mi umožní vstoupit do rozlehlé haly. Vysoký strop mi způsobuje pocit titěrnosti a nicotnosti, všechno kolem je tak obrovské, zatímco já maličká.

K mému překvapení je uvnitř čisto, vysoká okna propouští do haly sluneční svit a skýtají výhled na vnitřní nádvoří, kolem kterého se ze všech čtyř stran tyčí vzájemně propojené budovy.

Stroje byly pravděpodobně již před lety vystěhovány a nahradil je nábytek běžného využití. Nestojím uprostřed továrny, ale plně, přesto svým způsobem stroze a spíše prakticky, než-li esteticky, vybaveného bytu.

"No do prdele." Vydechnu nevěřícně, vyjeveně se rozhlížející kolem sebe. Uprostřed haly stojí několik pracovních stolů, zaplněných počítači a další elektrotechnikou, chlazenou pomocí hlasitě hučících větráků. Spleť mnoha kabelů se táhne přes celou halu a mizí kdesi za mohutnými, kovovými regály, jejichž police doslova přetékají zbraněmi nejrůznějších velikostí a kalibrů. Nepochybuji o tom, že jsem tu správně.

"Co tu chceš?!" Polekaně se otočím za dívčím hlasem, ocitající se tváří v tvář dívce s hřívou blond vlasů, které má svázané v ledabylém drdolu. Mračí se, měřící si mě nadmíru podezřívavým a nedůvěřivým pohledem.

"Ahoj." Pokusím se o přátelský úsměv. "Jsem Avelin a-" Vykulí oči. "Ta Avelin?" Znejistím. "Nejsem si jistá jestli TA, ale ano, jmenuji se Avelin." Potvrdím nejistě. "Jsi ta Avelin, která vlastní dílnu po Paynovi, ta, kterou si vybral Rick a tudíž také ta, která má právo na jeho pomyslnou korunu."

Výraz její tváře se změní z nepřátelského na obdivný. "Dědeček věřil, že jsi naše budoucnost, že přineseš nový řád, který by mohl Bronx změnit k lepšímu." Mé zmatení v tu chvíli dosáhne nejvyšší úrovně. "Je mi líto, ale nemám nejmenší tušení, o čem to mluvíš. Poslal mě sem Josh za někým, kdo by mě mohl naučit jak zacházet se zbraněmi a podobné věci. Jak bych mohla v Bronx něco změnit, když sotva přežívám? Nedokáži se postarat ani sama o sebe, natož o jiné." Rozhodím bezradně rukama, zatímco dívčina tvář na okamžik potemní.

"Je mi líto, ale přišla jsi pozdě." Zamračím se. "Jak to myslíš?" Povzdechne. "To můj dědeček je tou osobou, kterou hledáš, ale je už pár dnů mrtví." Zamumlá. "To-to jsem netušila, je mi to líto." Přikývne a lehce se pousměje. "V pořádku. Asi bych ti měla pár věcí vysvětlit, hm?" "To by bylo fajn, protože mám pocit, že se topím a co je horší, neumím plavat."