Bastards |FF One Direction cz|

† Chapter_15

† Další díl Bastardů je tu a pozor, nese číslo 15!!! :3 Jste neskutečně úžasní čtenáři a já vám neskutečně moc děkuji za podporu :3

† † †

Je tak sebevědomý a namyšlený, nebo jen hloupý?

Bez pozvání si nakráčí do MÉ dílny a dělá, jako by mu stále patřila, ale tak tomu už dávno není!

Je sám, neozbrojený a čelí trojnásobné přesile, přesto je v naprostém klidu. Měl by být napjatý, ostražitý, namísto toho mu na tváři pohrává pokřivený úšklebek a zdá se uvolněný, plně přesvědčený o tom, že má vše plně pod kontrolu, jenže ouha, nemá.

Podceňuje mě. Neuvědomuje si, že neschopná, bojácná Avelin, kterou tu před půl rokem nechal, zemřela společně s jeho odjezdem a slepě přehlíží onu skutečnost, že mě donutil změnit se. Nemá ani nejmenší ponětí, čeho všeho jsem schopná.

Bylo by tak snadné ho na místě zabít a zbavit se tím potencionální hrozby, tak proč to neudělám?! Protože to nedokážu a on to moc dobře ví. Je to slabost, které se pravděpodobně už nikdy nezbavím. Jen monstrum by zabilo člověka, kterého milovalo a možná, kdesi hluboko v srdci, ještě stále miluje.

„Přišel jsi mi zase vyhrožovat?" Promluvím bez většího zájmu a zamířím k masivnímu pultu s nářadím, mezi kterým se povalují jednotlivé součástky rozebraného Desert Eagle, který jsem předchozího dne čistila, ale už nedala opět dohromady.

„Nevyhrožoval jsem ti, nikdy bych ti neublížil Avelin." Uchechtnu se a začnu skládat zbraň do původního stavu. „Když myslíš." Pokrčím lhostejně rameny, aniž bych mu věnovala jediný pohled.

„Byl za mnou Harry." Oznámí, upřeně sledující každičký můj pohyb. Úspěšně se mi daří skrýt své překvapení a veškerou svoji pozornost i nadále věnuji kovovým součástkám ve svých rukou. „Bratrsky jste si popovídali, nebo zdemolovali všechno kolem sebe?" Povytáhnu zvídavě obočí. „Řekl mi, co se mezi vámi stalo." Pobaveně se ušklíbnu. „Páni, taky ty mu teď děláš zkurvenýho psychologa, nebo co?"

Vložím poslední součástku na své místo a vyměním prázdný zásobník za plný. „Kde ses to naučila?" Otočím se jeho směre a dávám si opravdu záležet na tom, aby můj pohled neprozrazoval žádné emoce, mísící se v mém nitru. „Co chceš Liame? Nemám na tebe čas, ani náladu." Zavrčím, aniž bych odpověděla na jeho předchozí otázku.

„Co víš o Rickovi?" Založí si paže na hrudi a ležérně se opře o kapotu MÉHO auta. „Je sexy." Pokrčím rameny. „Unesl tě!" Vyštěkne. „A ty ses na mě vykašlal, jedna jedna." Mrknu na něj. „Ne počkat, on je víc sexy, dva jedna." Opravím se a vysloužím si za to Liamův nanejvýš ublížený pohled.

„Vím, že mé stupidní přesvědčení o tom, že beze mě ti bude líp, neomlouvá to, co jsem udělal! Já to kurva moc dobře vím! Kdybych mohl, bez váhání to vezmu zpátky!" Křikne zoufale. "Jenže nemůžeš." Namítnu klidným hlasem. "A co Harry?! I on nese svoji část viny! To kvůli němu jsem odjel!" Protočím oči a ruku, ve které pevně svírám pažbu zbraně, spustím podél těla. "Všechno? Pokud ano, myslím, že je nejvyšší čas, abys odešel." Přimhouří oči. "Byla jsi v bytě toho mrtvýho poldy?" Povytáhnu obočí. "A ty?" Zamračí se. "Našla jsi to, co ho dovedlo k Rickovi. Víš kde je." Není to otázka, jen pouhé konstatování, které mě na okamžik vyvede z míry, ale nenechám se jím rozhodit.

"I kdybych to náhodou věděla, proč bych ti to měla říkat? K čemu by ti to bylo?" Semkne čelist a vydechne. "Proč Avelin? Proč on?! To u mě jsi měla kurva hledat pomoc, ne u něj!" Zavrčí. Očividně si dal dvě a dvě dohromady, díky čemuž mu došlo, že vím, kde se Rick nachází.