V místnosti bylo ticho. Nějak se nikomu nechtělo opustit srdce Labyrintu, místo, odkud jej Leo řídil - až už z vlastní vůle nebo ne, to je fuk. Seděli roztroušení po zemi a v duchu přemýšleli, jak se s informací, kterou jim Hector s Annabeth poskytli, vypořádat. Bylo to náhlé, děsivé a nikomu z toho nebylo zrovna do smíchu.
Jediný zvuk byl praskající oheň pochodní a sem tam tiché syknutí a ještě tišší napomenutí, když se Will skláněl nad Leem a prohlížel mu ránu. Leo už byl unavený od všech protestů, a tak se nechal bez odmlouvání obskakovat. Navíc Will vypadal, že potřebuje něco dělat, aby se nezbláznil.
Nakonec se Leo zvedl tak prudce, že se všichni lekli. "Fajn, lidi. Nerad to dělám, ale asi budu muset trochu rozehnat tuhle temnou atmosféru." Přejel všechny pohledem. "Budeme se muset rozdělit."
"Proč?!" vyjekli Jason, Piper, Hazel, Frank a Percy zároveň.
"Chápejte," uklidňoval je Leo rychle, "je nás tu kolik - devět? S takovou početnou skupinou bychom se za Nicem nedostali ani omylem."
"Máš pravdu," podpořila ho Annabeth. "Ale jak to uděláme?"
"Počítám, že Percy a Will budou nejvíc hrr do jeho zachraňování,"přemýšlel Leo, "takže ti asi půjdou spolu. Jason a Piper jsou nerozlučná dvojka. Hazel a Frank taky. Tím pádem zbývám já, ty, Annabeth, a Hector. Problém je, že Hector jakožto Percyho bratr ani Annabeth jakožto Percyho přítelkyně ho nebudou chtít opustit."
"Co teda s tím?" chtěl vědět Percy.
"Hector půjde s tebou," rozhodl Leo. "Jestli se totiž potvrdí to, co Annabeth s Heckem říkalipak bude dobrý mít s sebou někoho, kdo o tom něco ví. Hazel půjde s Piper a Jasonem. Já s Annabeth a Frankem."
"Vysvětlení," dožadoval se Frank.
"Musíme sjednotit polobohy," tvrdil Leo. "Ty jsi prétor, takže tebe je potřeba. Annabeth umí mluvit a ji bude poslouchat Tábor polokrevných. Já potřebuju najít Festuse a přichystat záchrannou akci, protože odtamtud se sami nedostanete," směřoval k Percymu a jeho partě.
"A co my?" zajímala se Hazel.
"V Labyrintu je schovaných spoustu věcí," vysvětloval Leo. "Najděte Kronův srp."
"Kronův srp?" zopakoval Percy nesouhlasně.
"Chceš zachránit svět, ne?" ušklíbl se Leo uličnicky. "Tak poslouchej strýčka Lea."
"Vůbec se mi to nelíbí," ozval se Jason. "Má to všechno důvod?"
"Jistě že ano," souhlasil Leo. "Mám prostě pocit, že by to takhle mělo být."
"Ale jestli tě pořád někdo ovládá," zamyslela se Annabeth, "tak mu tím vběhneme přímo do pasti."
"Tak to rozmysli jinak," vyzval ji Leo.
"Ne, taky mi to sedí," povzdechla si Annabeth. "Nedává to smysl, ale lépe bych to asi nerozdělila."
"Námitky?" rozhlédl se Jason po ostatních.
"Já mám jednu," prohlásil Percy. "Jak se budeme v Labyrintu orientovat?"
"Můžu vám otevřít cestu a zabránit Labyrintu, aby se sám od sebe pohyboval," navrhl Leo.
"To jde?" podivil se Jason.
"No... myslím, že ano," přitakal Leo váhavě. "Nevím to jistě..."
"Lepší nápad ale nemáme," předehnala ho Annabeth pružně.
"To je pravda," připustil Percy neochotně.
"Měli bychom teda asi pomalu vyrazit," řekla Hazel. "Nevíme, kolik má Nico času."
"Souhlasím," kývl Jason. "Měli bychom jít."
Před nimi se otevřely tři tunely. Zároveň s tím se ozvala hromová rána, jako by něco těžkého narazilo. Leo zastavil Labyrint, aby se nemohl pohybovat. Upřímně doufal, že to vyjde.
Skupinky se postavily k sobě. Polobohové na sebe naposledy kývli, než se každý podle Leových instrukcí vydali svou cestou. Jason mávl rukou na Hazel a Piper a společně vešli do chodby. Východ se za nimi zavřel jako tlama nestvůry. Tiše postupovali temnou chodbou, osvětlenou pár pochodněmi. Stěny byly z hrubě otesaného kamene, z nichž táhla vlhkost a typický pach, jaký lze cítit například v kostelech. Hazel se tu ani trochu nelíbilo. Bylo to tu stísněné a smrdělo to. Fuj.
Náhle pochodně, které byly pravidelně rozestavené podél zdí, skončily a následovala jen tma. Hazel přepadl nepříjemný pocit, že se tam cosi skrývá. Už to chtěla říct Jasonovi, když zahlédla v chodbě svítit dvě velké oči.
Zaječela.