Království

...

Kapitola 10.

Pro lásku není důležité, aby se k sobě lidé hodili, ale aby spolu byli šťastni.- Brigitte Bardotová

SHE

,,Vypadá to tu nádherně" vstoupíme do restaurace. Po pravé straně je paní recepční u stolku, kde vyřizuje rezervace. Jungkook postarší paní pozdraví a řekne své jméno. Já se rozhlížím po restauraci. Je rudě vymalovaná a na zdech jsou zlatá světla a obrazy ve velkých zlatých rámech. Dále jsou tu okna se zlatými závěsy. Je zde mnoho svíček a hraje zde menší orchestr, složený ze dvou houslistů, jednoho chlápka s basou a paní s píšťalou. Zní to krásně. Stoly jsou rozprostřeny po celé restauraci, i venku. Z mého obdivování mě vytrhne Jungkook, který mě chytne za loket. Podívám se na něj a ten mi hlavou naznačí směr, kudy jít. Jdeme ven, kde je překvapivě teplo, protože na každém stole hoří svíčka a jsou zde hořící krby. Posadíme se ke stolu u zábradlí. ,,Děkuji" poděkuji, když mi Jungkook zasune židli. Posadí se naproti mě.

,,Je to tu krásné. Byl jsi tu několikrát?" zeptám se ho. Jungkook listuje v menu. Z horního kraje menu vykukují jen jeho oči a vidím, že se usmívá. Usměji se také. Po chvilkové tiché pauze zavře menu a položí ho na stůl. 

,,Řekněme, že jsem tady dnes poprvé. Rezervoval jsem tu místo přes telefon, protože mi tuto restauraci doporučili kamarádi. Dal jsem na jejich radu. Tak uvidíme." opře se lokty o stůl a tím se přiblíží více ke mě. Své oči přesunu do knížky plné všelijakého jídla. Ve většině z nich netuším, co je, protože těm názvům nerozumím. Nebudu však riskovat a objednám si rýži se zeleninou a grilovaným hovězím masem. Menu zavřu a položím ho bokem. Číšník nám nalije červené víno. Překvapeně se na Jungkooka podívám. ,,Miluji červené víno" prohodím a číšník i Jungkook se zasmějí. Přijmu od číšníka skleničku. ,,Věděl jsem, že budeš spíše na červené víno" mrkne na mě Kook. Jo hochu, kdyby jsi tak věděl, na co já jsem. Myslím, že nic krásnějšího jsem v životě neviděla. S Jungkookem si připijeme. ,,Tak na nás. Doufám, že tato noc bude kouzelná" řeknu a Jungkook se připojí ,,kouzelná jako ty? určitě. A třeba ještě lepší". Ťukneme si a jak jsem již řekla, krásnější pohled jsem nikdy neměla. Naskytl se mi obrázek snad nejkrásnějšího muže na zemi. V noci, osvětlený jen drobnými světly z restaurace, s měsícem za zády a skleničkou červeného vína v ruce se kochám tím, jak vypadá.

,,Pověz mi něco o sobě." řekne, když položí skleničku. Narovnám se. ,,Tak jo. Mé celé jméno je Selina Hyun-Jae Ferreira. Ano je to zvláštní jméno, ale jsem napůl Brazilka a napůl Korejka. Mamka je Korejka ale tu už jsi viděl. Zbytek byla moje babička, děda, strýc Chris, s kterým vycházím nejlépe z celé rodiny. Pak jeho přítelkyně a moji dva sourozenci. Dvojčata Violett a Scar. No a doma v Riu mám ještě dva sourozence a tam je pak zbytek rodiny z otcovi strany. Rodina Ferreirů je velká a náš rodokmen též..."rozpovídám se o své rodina. Pak se přesunu na školu. Občas se zasmějeme, a v našem povídání se střídáme a nacházíme stále více společných věcí.  Rodokmen Jeonů je také velice známý. Už jsem o něm slyšela od mamky ale nikdy jsem tomu nevěnovala pozornost. Jungkook je v podstatě princ. Jeho otec je panovníkem této země. Je to krásné. V jiných zemích mají prezidenty, prezidentky nebo šamany. V této zemi je vládnoucí dynastie. Zjistila jsem, že má rád sport a svou práci v kavárně. Dále si občas zazpívá ale není to něco, co by dělal každý den. Dále kreslí, maluje, chodí se ven projít buď sám nebo s kamarády, cestuje a snaží se učit různým dovednostem. Ohromuje mě jeho vášeň ke kresbě. Neznám moc kluků, co by kreslili. Ale spíše se věnuje sportu a svému autu. Během našeho seznamování nám číšník přinesl jídlo. Naše jídla jsme měli po celém stole a museli se smát, protože jsem za boha nevěděla, jak se to má dohromady jíst. Hůlkami jíst umím, za což jsem ráda. Díky mami.