Království

...

Ty nejlepší vztahy obvykle začínají nečekaně. — Ralph Smart 

SHE

"Pamatuješ na ten moment v té kavárně, kde jsi pracoval? Kdy jsme se viděli poprvé?" Pohladím Jungkooka po ruce. Ležíme na zemi v objetí. Mám hlavu na jeho hrudi a objímá mě levou rukou. Jeho srdce, teď už pomalu bijící, bylo ještě před několika minutami jako splašené. Stejně jako to moje.

"Ano, pamatuji si to. Vstoupila jsi jako poslední ze své rodiny a vedla svého psa. V tu chvíli jsem z tebe nemohl spustit oči. Přišlo mi, jako kdybych měl umřít, kdybych z tebe dobrovolně ty oči odtrhl. Jako by jsi byla jediný střed vesmíru, pro který žiji" řekne Jungkook a mě se do očí nahrnou slzy. Je krásné slyšet tyto krásná slova od člověka, kterého milujete. Někdo nám zabuší na dveře. Společně se posadíme. S Jungkookem se na sebe podíváme a hledáme každý své oblečení. Obleču si své černé džíny, tričko, bundu a boty. Jungkook také hledá své oblečení. Bouchnutí se ozve ještě jednou, doprovázející ho panický ženský křik. Přikrčím se a začnu couvat k velkému oknu, který je za velkou postelí, vedle který jsme před chvilkou leželi. Jungkook popadne batoh a rozhlíží se po celém pokoji a pak z okna. Na chodbě je hlučno.  

"Lásko, co se to děje?" opřu se o zeď a koukám na Kooka. Zavrtí hlavou. Někdo začne klepat na dveře a i přes to, že bych neměla, přiběhnu k nim a otevřu je. Do pokoje vběhnou dvojčata a za nimi hned Diora. Diora zakopne a spadne na zem. Kopne do dveří, aby se hned zavřely. Všichni jsou od krve a s hrůzou ve tvářích koukají na dveře. Pomohu Dioře vstát a ta jen sotva popadá dech. Violet se drží za Scarem.

"Selino, musíme oknem ven. Chris se probudil a asi někomu zavolal nebo nevím, ale do baráku se nahrnula horda zombie. " Diora si sedne na postel. S Kookem na ní koukáme. "Monstra? Kde jsou teda ostatní" Ptá se Kook naléhavě. Diora se na něj otočí. "Někteří vyběhli okny ven, když zombie začali nabíhat do domu. Ale nevíme, jak dlouho tu budeme muset být." posadím se k ní. Kook vyndá mobil a začne ťukat do mobilu. Během chvilky mu začne mobil cinkat. Dojdu se přes jeho rameno podívat, kdo mu píše. "Píše mi Coule, že je s Derekem a jsou za barákem za plotem v autech. Jsou připraveni ihned odjet. Ale taky neví, kde je Kurio. Ten jediný jim chybí" odloží mobil do kapsy. Někdo zabouchá na dveře, bouchání neustává ba naopak, je čím dál silnější. "Nemůžeme už déle na nic čekat. Dělejte" zvedne se Diora, odtáhneme spolu dlouhé závěsy a otevřeme okna. Přemýšlím, jak dvojčatům pomoci, aby si při pádu neublížila. "Ale co dvojčata. Nemůžou seskočit bez toho, aby si něco neudělali" ukážu na dvojčata. Scar si odfrkne "já slezu po okapu. Už jsem to několikrát dělal. Pomozte Violet." Scar se postaví do okna a začne se natahovat po okapu. Bojím se, ale co mohu jiného dělat. " Potřebujeme zjistit, zda nejsou někde venku na zahradě" udělám si culík. "Nikde nikdo, zkuste dolů něco hodit, třeba polštáře. Pak na to bude moc Violet skočit." potichu promluví Scar. S Diorou hodíme dolů na trávu dva velký polštáře. Opravdu nikde nikdo není. Hluk za dveřmi zesiluje. Jungkook k nám přiběhne. Chytí mě za bok a podívá se mi do očí. S holkami ho poslouchám.

"Jakmile seskočíte dolů, nebudete na nic čekat a přeskočíte ten plot. Budou tam v autě čekat kluci. Sedí ve velkém černém náklaďáku s bílými písmeny TRSE na boku. Nepřehlédnete ho. Koukejte" ukáže nám k plotu. "Táhle je velká bedna, na kterou stoupnete a skočíte přes plot. Plot je dost vysoký, takže by vás při nejhorším neměli následovat." říká to tak, jako by tu chtěl zůstat. Polije mě studený pot. Koukám na Scara, jak seskočil po okapu dolů a už běží ke krabici a skáče přes plot. Všichni jsme zticha a slyšíme nějaký křik. Nic se neozývá. Asi je v pořádku. Další je Diora. Seskočí, udělá kotoul a ladně plot přeskočí. Přes okno přehodím Violet a co nejvíce to jde, jí pomalu pustím na polštáře. Všimnu si rukou za plotem a vyděšeně vyjeknu. Jungkook mě uklidní, že to Diora. "Kluci píšou, že tam jsou a pomáhají nám přes ten plot." oddychnu si. Uslyším hrozný křik za dveřmi a praskání dřeva. S Jungkookem se otočíme a vidíme, jak se přes dveře dostali něčí ruce a když se pozorně zadívám, vidím i obličeje. Vytřeštěně se otočím, stoupnu si na rám oken a čekám. "SKOČ!!!!" strká mě Jungkook do nohy. Já ale stojím jako přikovaná a hledím na výšku, která mě dělí od polštářů. Točí se mi hlava a najednou je tma.