Království

...

Kapitola 15.

„Nevybral jsem si drsný život, drsný život si vybral mě." — Tupac Shakur

HE

Vypadala tak sladce, když spala. Je až neuvěřitelné, jak roztomilá je. Její hnědé vlasy jí spadají do obličeje a zakrývají její nevinnou tvář. V tu chvíli, kde se s výkřikem vzbudí se mi zastaví srdce.  Nakonec zjistím, že je vše v pořádku. Stisknu její ruku, kterou má položenou na řadící páce a podívám se z okna. Všimnu si právě vycházejícího slunce. Jedeme kolem louky, kde jsem dřív jako malý kluk pouštěl draky a nyní je z toho pole pro pěstování krmné kukuřice. Slunce, jako oznamovatel nového dne, vykukující zpoza kukuřice, svítí oranžovými barvami. Vždy jsem miloval východ slunce a dříve bych si ho i užíval ale nyní? V tuto chvíli bych byl raději, kdyby nový den nenastal. Nový den, nový nakažení a samozřejmě nový mrtvý. 

Poškrábu se na hlavě a podívám se vedle sebe. Selina kouká do mobilu a někomu píše. Nebudu se jí ptát, není to moje věc. ,,Píšu mamce. Zjišťovala jsem, jak jsou na tom. Jsou vyděšený a neví, jestli můžou ven nebo ne. Tak jsem jim napsala, ať jsou doma" promluví Selina sama. Povzdychne si, schová mobil do kapsy a otočí hlavu k okénku. V jeho odrazu si všimnu, že má v očích slzy. V tichosti dojedeme na kraj lesa k menšímu domku. Zajedu na příjezdovou cestu a zastavím. Vypnu motor, otočím se na Selinu a pohladím jí po stehně. Hlavu otočí ke mě a usměje se.

,,Jsem v pohodě. Kde to jsme?" zeptá se mě. Zasměji se a vylezu z auta. Venku je klid, jen je slyšet šumot listí na stromech. Selina vyleze z auta a rozhlédne se také. Vytáhnu mobil a naťukám požadované číslo.

SHE

Vypadá to tu kouzelně. Nikde nikdo, žádná monstra ani lidé. ,,No už jsme tady..." slyším, jak Jungkook mluví do telefonu. Stále s někým hovoří ale obejde auto a podá mi ruku. S úsměvem jí chytnu a jdeme společně k hlavnímu vchodu. Po chvilce, co čekáme před dveřmi se dveře rozletí a před nimi stojí kluk. Může být o několik let starší než mi ale vypadá příjemně. Není to však Korejec ale je to černoch. Na sobě má šedé tepláky a šedou mikinu, vlasy má zapletené do copánků a v uchu má náušnici. Přivítá nás s úsměvem. Všimnu si, že za ním stojí žena, která hned přistoupí k nám, obejme černocha a mě si změří nedůvěřivým pohledem.

,,Jungkook, kámo. Jsem rád, že tě vidím. Kluci už tu jsou také. Koukám, že sis přivezl pomoc" usměje se a potřese mi rukou na pozdrav ,,já jsem Selina" představím se. Kluk přikývne. ,,Vítej, Selino, já jsem Derek" představí se. Pohledem sjedu k ženě za ním. Derek si toho všimne a popostrčí jí před sebe. Je to krásná Afroameričanka s černýma kudrnatýma vlasama. Má lehký neutrální make-up, kdy vyniknou její modré oči. Je menší než já ale je krásná. Podá mi ruku a usměje se. ,,Jmenuji se Diora" má krásný příjemný hlas. Přikývnu. Najednou se odněkud za námi ozve divný zvuk. Něco v kombinaci výbuchu a křičení. Všem nám zmizí úsměv z tváře. Otočím se za sebe a rozhlížím se do všech stran. Jungkook udělá to samé. Nikdo poblíž není ale Derek nás zažene k nim do domu. Zavře za námi a zamkne dveře na několik zámků. Vejdeme rovnou do prostorného obýváku světle hnědé barvy a světlým nábytkem, kde je puštěná televize a na ní běží nějaká hra. Před televizí sedí dva kluci, za nimi je stolek a za stolkem velká černá sedačka, kde sedí tři kluci a dvě holky. Jakmile nás zaregistrují, projdu si dalším kolečkem seznamování. S úsměvem si se všema potřesu rukou ale ani na moment je nevzdálím od Kooka, stojícího po mém boku. A důvodem je dlouhovlasá, prsatá, vysportovaná, blonďatá Korejka, sedící sama v křesle v upnutých kožených legínách a crop-topu, přes který má chlupatou vestičku. Na to, že je podzim, tak se oblékla docela na lehko. Podezíravě přivřu oči, protože se zvedne a přistoupí ke Kookovi, až nepřiměřeně blízko. Stoupnu si před Jungkooka a uslyším, jak si odfrkne. Holka se usměje a poodejde. ,,Já jsem Kaira" pohodí vlasama. Když si Kook všimne, že se k odpovědi nemám, řekne mé jméno za mě. Obývák má zatáhlé žaluzie na oknech a ještě jsou na rámech přibitá prkna. Obývák je spojený s kuchyní. Dále jsou za kuchyní schody. Diora mě chytne za ruku a ukáže mi, abych šla s ní. ,,Ukážu ti to tu" mrkne na mě. V přízemí je záchod, koupelna, obývák s kuchyní a dva pokoje, který už jsou ale zabraný. Jdeme po schodech nahoru. Jsou tu tři pokoje, jedna koupelna se záchodem a jedna pracovna. Projdu malou uličkou a nahlédnu do pootevřených dveří. Naskytne se mi výhled na nádhernou ložnicí fialové barvy. Na oknech jsou samozřejmě přibitá prkna jako dole. Uprostřed místnosti je masivní postel s bílými nebesy a s tmavě fialovým povlečením. Před postelí je velký chlupatý koberec. Vedle dveří na pravé straně je křeslo a na druhé straně v rohu je pracovní stůl a kousek od ním visí na zdi velké zrcadlo se zlatým rámem. Na stěnách jsou různé obrázky. Pokoj je osvětlen jen slabým světlem, konkrétně lampou vedle postele, takže je v pokoji šero. Ale je to nádherné. Otočím se nadšeně na Dioru. V tu chvíli se ale zarazím, protože vedle Diory stojí Jungkook, opírající se o futra, kotníky zkřížený přes sebe a s rukama zkříženýma na hrudi. S úsměvem mě pozoruje. Zahanbeně skloním hlavu, Jungkook přistoupí blíže, tašku odhodí na křeslo a sundá i můj batoh. Vezme mé ruce do svých a přitáhne si mě blíže k sobě. Obejme mě rukama kolem boků. Mezi námi není ani milimetr volný, přitisknu se k jeho hrudi a rukama ho obejmu kolem krku. Dívá se mi zpříma do očí. V jeho očích se každý člověk ztratí. Jeho oči jsou jako hluboká, nikdy nekončící díra a nevíte, kde jste. Přiblíží se hlavou blíže ke mě a mě se zastaví dech. Těsně před mými rty se zastaví a usměje se jeho okouzlujícím úsměvem, kdy ukáže své nádherné zuby. Nevím proč, ale zasměji se také. Vlasy, které mu padají do očí, prohrábnu a zatáhnu za ně, tím pádem si ho přitáhnu k sobě. Naše rty se spojí. Políbím ho jemně, ale Jungkook už na jemnost nehraje. Začne na mě tlačit a já začnu couvat, až narazím na postel. Posadím se na ní a tím pádem se od sebe s Kookem odtáhneme. Jen tak letmo si ho prohlédnu. Má na sobě černé kapsáčové kalhoty, černý tričko a černý bomber. Strašně mu to sluší.