Království

...

Kapitola 6.

"Dejte mi do ruky štětec a barvy a já vytvořím svět podle mých představ"- Já 

SHE

,,Jak jste se vyspali?" zeptá se nás babička po tom, co usedneme všichni ke stolu. Posadím se vedle dvojčat a strýce Chrise. Na stole je hromada, mě neznámého, jídla. Před sebou mám talíř a na něm malou misku s rýží. Vedle talíře mám dřevěnou lžíci a stříbrné hůlky. Obě se na sebe s Violett podíváme. Jako je to zvláštní. Všechno krásně a zajímavě voní. ,,Tak děti, přejeme vám dobrou chuť a s dědou doufáme, že se vám tu bude líbit i chutnat. Pevně věříme, že si zde vybudujete vzpomínky, na které budete rádi vzpomínat" pozvedne babička skleničku a postaví se. Všichni se postavíme a připijeme si zeleným čajem. Je výborný. Na sobě mám černé upnuté džíny, černý rolák a v uších stříbrné kruhy. Vlasy mám volně rozpuštěné. Namalovaná skoro vůbec nejsem. Mám jen lehký make-up, složený z jemných očních stínů. Všichni se pustíme do jídla. Vezmu si hůlky a naberu si kus masa se zeleninou i s rýží. Chvíli přemýšlím, jestli mi to chutná nebo ne ale nakonec sousto spolku a jsem mile překvapena. Je to úžasné.

,,Co kdyby jsme vyrazili všichni společně ven? Když už má Chris konečně volno, proč toho nevyužít? Znám jednu velmi známou a dobrou kavárnu nedaleko parku Gue-Ji. Je to krásný park v krásné čtvrti ale tu kavárnu musíte vidět. Není stejná jako ostatní kavárny. Můžete si s sebou vzít i psa nebo kočku. Mají to tam tak přizpůsobené. Už jsem tam jedno byla s kamarádkou. Vzala s sebou pudla" napadne Sue a rozvypráví se o kavárně. Nadšeně zatleskám ,,to je paráda, mohla bych s sebou vzít Gardaliera" zasměji se a všichni se mnou. Je tu úžasná atmosféra a všichni se shodneme, že tu kavárnu navštívíme. Naše snídaně- oběd trvá hodinu. Povídáme si, mamka vypráví zážitky a jak vypadá život v Riu, Violett se Scarem si povídají s dědou a něco si domlouvají. Já se otočím na strýce.

,,Tak jak žiješ? Jak se ti daří?" zeptám se s radostí. Chris se na mě otočí a jeho úsměv z tváře zmizí. Asi jsem něco řekla špatně. ,,Není to takové, jaké jsem si představoval. Je to vše strašně těžké a náročné. Ve dne v noci v práci, doma skoro vůbec nejsem a je to vše špatné a..." odmlčí se. Chytnu ho ustrašeně za ramena. Postaví se a odvede mě do jiné místnosti se slovy, aby nás ostatní omluvili. Vejdeme do koupelny, zavře za sebou dveře a otočí se na mě. Ustrašeně na něj hledím. ,,Neboj se, nic ti neudělám. Jen jde vše do háje. Celé zkoumání nového léku. Chceme pomoci lidem, kteří prochází posledním stádiem AIDS a podobným nemocem, který tě zžírají zaživa. Něco jsme už vynalezli a příští týden to budeme zkoušet na jednom dobrovolníkovi. Pokud se testování nepřesune o týden později. Uvidíme podle toho, jestli vše půjde hladce ale, mám takový divný pocit. Nevíme, co to s ním udělá. Selino, víš o tom jenom ty, protože ti věřím. Nikdo jiný to neví a ani se to nesmí dozvědět" s obavami v hlase mi strýc řekne, co se děje. Musím to nejdříve vše vstřebat. Vynalezli a budou testovat vakcínu, která má pomoci nemocem...na lidech. No dobře. Snad vše dopadne jak má. Usměji se na Chrise. ,,V pohodě. Neboj se. Vím to jenom já a ty, tohle si vezmu do hrobu" zasměji se a bouchnu ho do ramene. Chris se zasměje a je vidět, že z něj spadnou obavy. Vyjdeme z koupelny a posadíme se ke stolu. Ostatní se nás vyptávají ale mi mlčíme jako hroby

,,No dobře. Uklidíme ze stolu, připravíme se a můžeme vyrazit" zvedne se babička a mamka se Sue jí jdou pomoci. Mě vyhnali připravit psa. Odejdu do svého pokoje a Gardalier šťastně zaštěká ,,půjdeš ven, milášku" pohladím ho a začneme se přetahovat o hračku. Nasadím si kožené kotníkové šněrovací boty na vysokém podpatku a přes sebe přehodím dlouhý podzimní kabát pod kolena béžové barvy. Do malé kabelky crossbody si dám mobil, roušku, mlsky, peněženku a vyjdeme z pokoje po schodech dolů. Všichni už jsou připraveni a společně celá rodina vyjdeme ven. Počasí nám zrovna přeje. Není ani zima ani úplné horko. Svítí sluníčko a mé vlasy vlají ve větru. Procházíme se ulicí, já vzadu za rodinou se psem, míjím desítky korejských lidí, všichni v roušce a někam pospíchají. Pravděpodobně do práce. Je normální pracovní den ale jen my jsme si udělali dovolenou. Nádhera. Prohlížím si budovy, nakukuji do výloh obchodů a jsem ve svém světě. Po chvilce se ostatní zastaví. 

,,Jsme tady. Vítejte v kavárně Nový zítřek " zastavíme se před kavárnou a Sue ukáže před sebe. Venku je větší terasa, kde jsou stolky s židlemi. Stolky mají uprostřed malé květiny. Kavárna je patrová. Fasáda kavárny je "kávová" společně s tmavě čokoládově hnědou. Ve výloze jsou vystaveny zákusky na stolech a na zemi jsou rozprostřeny figuríny psů a koček. Nahoře je terasa, kde už sedí několik lidí. Vypadá to zvenku nádherně. Podívám se na mého pejska u nohou. Jsem ráda, že je tu kavárna, která respektuje zvířata. 

Vstoupím do kavárny jako poslední. Nikdo se na nás nedívá a nevěnuje nám pozornost. Kavárna je uvnitř velká, větší než jak vypadala z venku. Všude jsou stoly, kus od nás je koutek pro zvířata, kde jsou misky s jídlem a vodou, dále jsou na pravé straně od nás dveře, kde je místo jen pro zvířata. Někteří mají své mazlíčky v klíně nebo u nohou. Je tu personál, který se o zvířata stará, zatímco jejich páníčci si užívají kávu a zákusek. Zatímco si to tu prohlížím, ostatní jdou k baru, kde se baví s nějakou holčinou. Přistoupím blíže a nestačím věřit vlastním očím. Zády ke mě stojí klučina v bílé košili, kalhotech a se zástěrou kolem pasu. Tady si se mnou asi někdo hraje.