Království

...

Kapitola 3.

„Sebevražda není zbabělá. Řeknu ti, co je zbabělé: Natolik trápit člověka, že chce ukončit svůj život." — Ashley Purdy

HE

,,Uklidni se a pojď za mnou. Nedělej ukvapený závěry. Budeš toho velice litovat" chci chytit za ruku jednu mladou holčinu. Nacházíme se na velmi rušném mostě, kde chodí hromada lidí a jezdí mnoho aut. Ale ani jedno auto nezastavilo, aby dívce pomohlo. Dívka chce skočit z mostu. Pod mostem je dálnice, kde by jí auta ještě více zničili. Já jsem se v této situaci ocitl náhodně. Šel jsem tudy se svou partou, která je tvořená mnou a dalšími třemi kluky. Jsou to moji dobří přátelé už od mala. Šli jsme po mostě, když v tom jsem si všiml dívky, stojící na zábradlí a koukající dolů pod sebe. Má na sobě dlouhé bílé jednoduché šaty, podobající se noční košili a vlasy volně rozpuštěné. Oči a celou tvář mokrou od slz. Rychle jsem se k ní rozběhl a kluci za mnou také. Jakmile jsem byl blíž, začal jsem na ní opatrně mluvit.

,,Opravdu to nemá cenu, pojď se mnou a promluvíme si o tvých problémech. Vyslechnu tě. Umím dobře naslouchat. Slibuji, že ti bude líp" dívka, jakmile mě zaregistruje, se na mě a na kluky za mnou, polekaně podívá. Nejdříve několikrát zamrká, aby přes slzy viděla a zadívá se mi do očí. Opatrně, bez jediného slova, dívající se jí stále do očí k ní přistoupím a podám jí ruku. Dívka, nespouštějící oči z těch mých mi instinktivně podá ruku. Chytnu jí a pomohu zpět na zem.Bylo to těsné, protože jí trochu podjela noha. Dívka se mi vrhne do náručí a rychle oddychuje. Za mnou se po chvilce ozve jásání a tleskání lidí. Naštvaně se na ně podívám. Ty lidi si vůbec neuvědomují, co se mohlo stát. Ta holčina mohla umřít. Spáchat sebevraždu je strašný. Je mladá a má celý život před sebou a ten, kdo může za to, že se chtěla zabít, je zbabělec. Já zbabělce nesnáším. Vyrůstal jsem v rodině, která nic takového neuznává. Prošel jsem si tvrdou výchovou, abych byl takový jaký mám být. Já i moje rodina pocházíme ze Seoulu. Hlavního města Korejského království v jižní části. Náš rod sahá hluboko do historie a jsme poslední vládnoucí dynastie Jeonů. A náš rod musí pokračovat takže si musím najít někoho, kdo si vezme mé příjmení. Můj otec Jeon Hu-Yeon je panovníkem korejského království. Má matka, Jeon Mue-tta je jeho manželka a myslím že asi nejlepší žena na světě. Vychovávala mne sama společně s mou babičkou. Od nikoho jiného si do výchovy mluvit nenechala. 

Mé jméno je Jeon Jungkook a myslím, že nejsem jako všichni ostatní, jsem něčím výjimečný. 

...

,,Tak co tě dohnalo k tomu, že jsi chtěla skočit?" Optám se holčiny, sedící naproti mě u stolu. Vzal jsem jí do nejbližší, podle mě vynikající, restaurace, aby se najedla. Vypadá pohuble a nezdravě. Objednala si maso a těstoviny s nějakou omáčkou. Čekáme, než nám jídlo přinesou, proto se ptám. Dívka si povzdychne.

,,Děkuji, že jsi byl na správném místě ve správný čas. Donutil mě k tomu můj bývalí přítel a jeho rodina. Říkali, že jsem nicka. Nic neumím, jen se přiživuji a nic nedělám. Nemám vzdělání a ať se ani neopovažuji vstoupit k nim do rodiny. To mě zasáhlo nejvíce, protože já nemám kam jít. Rodina se přestěhovala ani nevím kam." prohrábne si vlasy a zadívá se ven z restaurace. Pozorně ji pozoruji a poslouchám. Je to strašný, když někdo, koho milujete, vám takhle ublíží. ,,To mě mrzí, ale určitě to není důvod k tomu se hned zabít. Spíš by jsi ho měla opustit a ukázat, že bez něj dokážeš žít. Že jsi silná, nezávislá žena která se umí o sebe postarat a..." nedořeknu, protože dívka zavrtí hlavou, až se jí její černé vlasy rozlítají kolem obličeje. "Jsem s ním těhotná" řekne a schová svůj obličej do dlaní. Svraštím obočí a povzdychnu si. Chvíle ticha. Co mám na to říct. Docela jí lituji, protože je na vše v podstatě sama. Chytnu jí za ruku a oddálím jí od jejího obličeje. Dívka si utře slzy a já se na ní usměji. ,,Chápu, že to teď bude těžké, ale tohle rozhodnutí je na tobě. Možná, když mi řekneš své jméno, bude to o něco jednodušší." usměji se a dívka se konečně po té celé době usměje. ,,Omlouvám se, jmenuji se Hwa-Young. Ale říkej mi Jessie. Není to stejné jako moje jméno ale lépe se to pamatuje a pro některé i vyslovuje" zasměje se a já si uvědomuji, že má pěkný úsměv. Je to strašný, když někdo opustí dívku, která je těhotná. Já bych to sám nedokázal. Asi proto, že pokud si najdu dívku, bude to na celý život. Věřím na lásku na celý život a na lásku na první pohled. Řekl jsem si, že pokud potkám dívku a uslyším cinkat zvonky, tak ta dívka je moje pravá životní láska. Z přemýšlení mě vytrhne číšník s naší objednávkou. Jessie se zaraduje a začne jíst. Pravděpodobně nejedla hodně dlouho. Poděkuje za jídlo a začneme oba jíst. Během jídla se vyptávám především já na její život. O svém životě moc mluvit nechci. Zjistil jsem, že je o šest let mladší než já, tedy je jí sedmnáct. 

...

,,Děkuji ti za mou záchranu i za jídlo, jsem ti dlužníkem" ukloní se mi Jessie s úsměvem. Jsem rád, že už teď nepřemýšlí nad smrtí. Je to hodně deprimující. Strčím si ruce do kapes mých černých upnutých džínů s roztrhanými koleny a usměji se. Mám na sobě větší černou mikinu s kapucí, kšiltovku a roušku. Roušku mám ale sundanou z pusy. ,,Nemáš vůbec zač. Jsem rád, že jsem mohl pomoci. Určitě se ještě uvidíme. Moje číslo máš, tak kdyby jsi potřebovala bratrskou pomoc, neváhej a napiš. A...promysli si to s tím maličkým v břiše. Ono za to nemůže" mrknu na ní. Usměje se a mávne na rozloučenou. Nasadím si roušku a kouknu na hodinky na svém zápěstí. Vykulím oči, rozhlédnu se a omluvně se usměji. 

,,Omlouvám se, ale budu muset jít. Měl jsem před dvaceti minutami vyzvednout tetu na letišti. Jsem rád, že jsem tě mohl poznat. Ahoj" začnu couvat, otočím se a rozběhnu se ulicí. Musím najít své auto. Jeli jsme jím s klukama, pak jsme vystoupili a šli pěšky po mostě. Po chvilce si ho všichni. Černý Range Rover s bílým koženým interiérem. Na toto auto jsem si vydělal sám. Nenechávám se rozmazlovat a ani to nemám v povaze. Nasednu, sundám si kšiltovku i roušku, pustím rádio a rozjedu se. Volá mi teta. ,,Můžeš mi říct, kde jsi? "vyštěkne na mě hned co přijmu hovor. Odfrknu si a vysvětlím jí v rychlosti, co se stalo a že už jedu. Nádhera.