Království

...

„Zrady i nevěry pocházejí většinou ze slabosti, ne ze záměru."

 — François de La Rochefoucauld

HE

"Kdy přijede?.....Opravdu?.....Chci detaily a jeho složku....." projdu okolo paní v uhlazeném oblečku, která něco řeší. Posadím se na židli do rohu místnosti, zakloním hlavu a opřu se hlavou o zeď. Je zajímavé, jak se vše mění ze dne na den. Ne... vše se mění z minuty na minutu. Nebaví mě to. Nechci být spasitel světa, i když chci přežít. Jsem unavený ze všeho toho utíkání a toho, jak na mě všichni spoléhají. Podívám se na Selinu, sedící kus dál u stolu s počítačem. Na klíně jí sedí Violet a o něčem se baví. Pokusím se je zachránit za každou cenu, i kdyby to mělo stát můj život. Pro ty jediný jsem ochotný zemřít.

"Už jde, okamžitě se mnou všichni, kdo ví, jak zacházet se zbraní" volá jeden z vojáků. Postavím se a rozhlížím se kolem sebe. Chytnu za rukáv jednoho vojáka procházejícího kolem mě. " Co se děje?" zeptám se. Voják mi jen pokývne hlavou, ať jdu s ním. Seberu bundu, kterou jsem si sundal a v běhu za ním si jí obleču. Najednou se u mě objeví Selina a chytne mě za ruku. Nemám teď čas nad ní přemýšlet. 

"Chytej" hodí po mě velkou zbraň. Selina se podívá na vojáka, který jí hodí malou pistoli. Ušklíbnu se. "Buď ráda aspoň za něco" mrknu na ní a jdu za ostatníma. Zkontroluji, zda je zbraň nabitá. Selina následuje každý můj krok. Před nás si stoupne vedoucí vojáků a zkříží si ruce na hrudníku. Má kolem sebe pásek s malými zbraněmi, minami a na zádech jednu velkou zbraň" Takže. Za okamžik sem dorazí jeden student. Virolog. Je nejlepší ze svého oboru, ostatní virologové už zde bohužel nejsou, jelikož sami lék studovali a výsledek byl pro ně katastrofální." podívá se naším směrem. "Toho studenta musíte za každou cenu chránit. Za těmi dveřmi chodí tisíce monster a budou nalepeni na zdech a dveřích. Ale my jsme chytří, takže půjdeme na střechu." ukáže nad sebe. Je tam velký černý poklop a stahovací schůdky. "V žádném případě nebudete dělat jakýkoliv hluk ani zbytečně střílet. Vyplaší je to a nedej bože, kdyby se dostali na střechy. Tak to tu můžeme rovnou zabalit. Toho studenta vysadí kousek od Palwilonského mostu. Je to Rus ale umí anglicky. Jakmile bude mít jakákoliv skupina toho studenta, oznámíte to do vysílačky, která vám bude nyní přidělena a okamžitě se všichni stáhnete zpět sem. Vysílačky jsou očíslovány a popsány takže jakmile oznámíte informaci, budeme to vědět my i na centrále . Úkol tedy zní, vylézt na střechu, neupoutat pozornost monster, bránit kluka a přivést ho sem zpět. Bůh vám žehnej" řekne vedoucí vojáků a stáhne padací schody. Postupně začneme vylézat na střechu. Pustím před sebe Selinu a za mnou jde Derek a ještě zbytek vojáků. Jakmile se dostanu blíže k východu, ovane mě chladný vzduch. Opatrně vylezu na střechu a zhluboka se nadechnu. V tu chvíli, i když ne zrovna vhodné , se usměji a vzpomenu si na dobu, kdy bylo ještě všechno v pořádku. Je nás na střeše dost, proto se rozdělíme a přikrčíme. Velitel na nás všechny mávne a ukáže směr, kudy máme jít. Rozdělíme se, máme tak větší pravděpodobnost, že studenta přivedeme živého. 

Jsme v půlce cesty, když v tom voják vedle mě zakopne o střešní tašku a spadne. Nestihnu ho chytit a postupně se skutálí ze střechy na zem. Nehnutě stojíme na místě. Když se nic neděje, opatrně sejdu na okraj střechy, pod kterou voják stojí. Rozhlíží se zběsile kolem sebe ale je ticho. "Na co čekáš, vytáhni mě" řekne protivně. Nikoho nevidím, proto se chytnu za okap a pokusím se vojákovi pomoci zpět na střechu. Voják pod sebe dá několik beden a pokusí se vyskočit, když v tom se zpoza rohu domu vynoří zchátralé kulhající tělo. Pravděpodobně to byla dříve žena. Ani jeden z nás se nehne a koukáme na mrtvolu, která jde pořád rovně, aniž by si nás všimla. Pak se ale na okamžik zastaví, zaskřípe zuby a zakřičí. Hlavou začne vrtět ze strany na stranu, až si všimne stojícího vojáka kus před ní. Mrtvola se rozeběhne naším směrem a ve mě by se v tu chvíli nikdo krve nedořezal. "Chyťte mě" řeknu potichu za sebe a slyším skřípání střešních tašek, jak ke mě ostatní běží a chytí mě za pásek u kalhot. Voják podemnou skáče, aby se zachránil. Zombie je skoro u něj, když v tom se otočí a střelí to do hlavy. Ozve se rána.  A to byla jedna z věcí, co za každou cenu neměl udělat. Ale on si to pravděpodobně neuvědomuje. Zarazím se a snažím se ho chytnout  za ruku když v tom.... 

"Aaaaaaaajš" voják mě zatáhne pořádně za ruku, až se ostatním vysmýknu a spadnu z domu k němu na zem. Spadnu na záda, bolestí zavřu oči ale ihned se postavím. Když si uvědomím skutečnost, otočím se na vojáka a dám mu pěstí do tváře. "Ty kreténe. Proč jsi to udělal. Já se ti snažil pomoc" chytnu ho za límec bundy a odstrčím ho kus dál. Voják se směje. Rozhlížím se kolem sebe a hledám něco, po čem se co nejrychleji dostanu zpět na střechu. Voják mě chytne zezadu za vlasy a stáhne dozadu na zem "Já nechci umřít. Jestli umřu, tak ale ne sám" zašeptá mi do ucha a šlápne mi na nohu. Vypísknu bolestí. Zrychleně dýchám, bouchnu ho do hrudníku, zakymácí se a spadne na zem. Kleknu si a zaslechnu ze střechy hlasitý šepot. Podívám se nahoru a Selina ukazuje vyděšeně a rychle někam za mě. S vojákem se otočíme za sebe a vytřeštíme doširoka oči.

"Do prdele..."