Království

...

Kapitola 9.

"Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene."- Honoré de Balzac

SHE

,,Mami a co tyhle? Vypadají krásně" otočím se na mamku s krásnými třpytivými šaty. Mamka si dá dlaň na hrudník a ohromeně vydechne. Přikývne. ,,Jsou nádherné. Krásně ti padnou. Budeš nádherná" přistoupí ke mě a obejme mě. Přesně to chci. Chci mu vyrazit dech. Vlastně všem a i kvůli sobě chci vypadat krásně. Vlasy si zapletu do drdolu a do ruky psaníčko. 

,,Tak já jsem spokojená. Bude to paráda" vyjdeme s mamkou z obchodu. Až teď si všimnu, že asi několik metrů od nás je velice známá kavárna. ,, Dostala chuť na kafe, co ty mami?" Mamka se svou taškou s oblečením, které si také vybrala, jde se mnou. Vlezeme dovnitř, je tu hodně lidí. Kolem nohou mi proběhne černá kočka. Rozhlédnu se ale Jungkooka nikde nevidím. Zesmutním ale u baru si objednám. Mou objednávku si přijde vyslechnout velmi pohledný mladík. Blonďaté přebarvené vlasy mu padají do oka. Je ve stejném oblečení jako všichni ostatní, tedy rolák, bílá košile, černé kalhoty a zástěra. Klučina se na mě mile usměje. Má černé oči ale nemá úplně rysy jako pravý korejec. Také se usměji. ,,Tak co to bude slečno?" zeptá se mě a mrkne na mě. Podívám se na mamku a udělám na ní zakřivený obličej. Lichotí mi to, ale představa, že se mnou v kavárně, kde pracuje kluk, který se mi strašně líbí, flirtuje kluk zase jiný, se mi nelíbí. Řeknu mu svou objednávku a chvíli čekáme. Kluk připravuje objednávku a povídá si s nějakou dívkou. Pozoruji je, protože stejná dívka mluvila včera i s Jungkookem. A přesně v tu chvíli, když se snažím odezírat ze rtů, se na mě oba podívají. Rychle uhnu pohledem a koukám ven. Klučina mi podá kelímek, s úsměvem ho přijmu, podám mamce její kelímek a odejdu. Když se podívám na kelímek, vidím jméno.

Jake <3 - +06375783556

Zastavím se a ukážu to mamce. ,,Koukám, že o kluky nouzi nemáš." drcne do mě a zasměje se. Pokračuje v cestě. Ale já nechci žádného kluka, kromě toho jednoho. Ale co, je to jen kelímek. Mohu ho pak vyhodit. Pokrčím rameny a utíkám za mamkou, která je několik kroků napřed.

HE

Stojím u zábradlí v horním patře kavárny. S prázdným tácem v rukou a naštvaným výrazem  pozoruji, jak kráčí Selina k baru, kde shodou okolností  neobsluhuji já, ale můj kolega Jake. Měl jsem tam být já, ale jelikož jsem neměl co dělat, poslala mě Hyuna odnést sklenici s pitím nahoru zákazníkovi. Než jsem se stihl vrátit dolů, už tu Selina byla. Pozoruji, jak se na ní Jake usmívá a ona mu jeho úsměvy oplácí. Je mi z toho zle. Jakmile Selina s mamkou odejdou, švihnu hadrem naštvaně do zábradlí, až se zatřese. Opřu se o zábradlí a dám si hlavu do dlaní. To snad není možný. Sice jí v podstatě neznám, ale dneska jí poznám. Narovnám se a jdu po schodech dolů. U baru nasadím vražedný výraz, až mě Hyuna zastaví. ,,Co ti hrabe?Jo a byla tady ta tvoje princezna" řekne mi a sleduje mojí reakci. Naštvaně koukám na Jakea a Hyunu nevnímám. Ten se jen šklebí, až je mi z toho špatně. ,,Stejně mi zavolá a bude škemrat, abych jí opíchal" prohodí přes rameno, zády k nám. V tu chvíli zatnu zuby, přistoupím k němu, otočím ho a chci mu dát ránu, když do kavárny přijde vedoucí. Hned ho pustím. ,,Co se to tu děje?" zeptá se nás, když vidí, že nepracujeme. Je to malý postarší pán se šedivými vlasy. Platí dobře, ale jen tomu, kdo si to opravdu zaslouží. Poodstoupím, řeknu že se nic neděje a odejdu. ,,Tak zpět do práce" řekne a jde někam, nevím kam. Popadnu naštvaně tác a jdu zpět do práce.