Dream on, little dreamer

3.

Yoongi pov.:

„Jsi v pořádku, zlatíčko?" zeptala se mě matka ustaraně a já jí nevěnoval ani pohled. Radši jsem si dál ťukal prstem do desky jídelního stolu u nás v kuchyni. V tuhle chvíli mi to přišlo o dost zajímavější. Jen se snaží být milá, je mi naprosto jasné, že jí jsou moje pocity někde. Dělá to jen kvůli taťkovi, ten ji z nějakého mně neznámého důvodu má rád a nevypadá, že by manželství s ní nějak litoval. Mám ho rád a se vším spolu souhlasíme, ale tohle asi nikdy nepochopím. Samozřejmě nemám v plánu mu to říkat, nechci si kazit hezký vztah otce a syna, který mezi sebou máme.

„Yoongie?" nemám rád, když mě takhle nazývá, chápu, že se mnou chce mít hezký pouto jako mám s tátou, ale toho se asi nedočká. Ano, jako malý jsem ji zbožňoval, přeci jen, je to furt žena, která mi dala život, ale přišla puberta a všechny hezké city k ní umřely a samy se šly zakopat za barák.

„nenazývej mě tak. Víš, že to nemám rád." vstal jsem od stolu a chtěl odejít. „Když tě tak nazve taťínek, tak ti ti nevadí." opřela se o lednici a založila si ruce na hrudi. Povzechl jsem si a protočil očima,. Nikdy to nepochopí. „Správně, od něho mi to nevadí. Když to víš, tak mě tak nemusíš nazývat, ne?" pořád stejný to je. Samozřejmě po mých poznámkám hned zesmutní. Na to jsem zvyklý, tudíž jsem si toho nevšímal a prostě pokračoval po schodech nahoru. Ale...ona začala brečet. Docela nezvyklé, ale nic, co by mě rozhodilo.

V pokoji jsem sebou fláknul do postele a doufal v klid. Samozřejmě, že jsem se ho taky nedočkal. Občas mám chuť, vyhodit ten mobil z okna. Stačí mi, že mě budí brzo ráno z hezkého spaní a nutí mě do školy. Vzal jsem ho tedy do rukou a převalil se z břicha na záda.

Máte nové zprávy (3) od uživatele lentilka.

Lentilka:
Hej!

Lentilka:
Yoongi, to musíš vědět!

Lentilka:
Mám drby!

Herdekmáslo:
Nezájem..

Lentilka:
Když ti řeknu, že jde o tebe?

Herdekmáslo:
Vnímám

Herdekmáslo:
Jak vrba...?

Herdekmáslo:
Nebo jak se to řekne
(kdo viděl americký zfilmovaný Dead note, asi pochopí xd)