Dream on, little dreamer

36.

„Jsem to jenom já, nebo se ti taky zdá, že je Taehyung pryč moc dlouho?" nadhodil jsem, když mi to přišlo už moc divné.
„Taky mě to napadlo, ale nechtěl jsem plašit. Znáš ho, určitě ho zaujala nějaká pitomost a zůstal u toho. Určitě se hned vrátí." ujistil mě a rozházel mi vlasy. Tak dík ty králíku..

„Pravda. Řekl bych, že se zasekl v cukrárně a ochutnává všechno možný."
„Nebo se šel podívat na štěňátka. Mě se tam snaží vytáhnout pořád."
„Nebo honí veverky v parku."
„Nebo šel-"

„Nebo se jenom zakecal se sestřenkou, protože ji dlouho neviděl." s Jungkookem jsme střelili pohledy na Taehyunga, který zrovna vešel do obýváku. Kdy se vrátil?
„A proto máš polevu ve vlasech?" zeptal se Jungkook a poukázal na jeho vlasy. Já mu zatím vzal krabici z cukrárny a položil ji na jídelní stůl.
Taehyung si na mobilu otevřel přední kameru a na namířil ji na sebe tak, aby se mohl vidět. Zkontroloval si vlasy a zjistil, že tam má opravdu jakousi polevu. „Sakra." zaklel si pro sebe tiše a namířil si cestu do koupelny, aby to mohl smýt.

„Takže cukrárna."

---

„Kdy že mají přijít ti lidé?" zeptal se Taehyung.
„Rád bych řekl, že nikdy, ale už asi jen hodina a půl." položil jsem tác s dortem do lednice a na tu se pak po zavřeni dvířek natiskl zády.
„Však to je tvá rodin a nějací známí do toho, proč se na ně netěšíš?" zeptal se pro změnu Jungkook. „Přesně proto."

Do další hodiny jsme měli všechno nachystané a mohli si tak odpočinout. Nebylo to sice nějak hodně zatěžující, ale trocha dramatičnosti neuškodí. Sedl jsem si k jídelnímu stolu a ruce založil na hrudi. Myslím, že dnešek nepřežiju. Co vím, tak rodiče pozvali mnohem víc lidí, než na kolik jsem zvyklý. Tedy, mně dělá problém být už v jedné místnosti s jedním člověkem, pokud se s ním neznám. 
Tohle bude peklo.

„Nemůžeme si třeba povídat, než se sem ti lidé přivalí?" navrhl Jungkook a pohodil rukama. Zdálo se mi to jako dobrý nápad, ale na mluvení jsem zrovna moc náladu neměl. Prohrábl jsem si frustrovaně vlasy rukou a svůj zrak upřel někam za ty dva.

„Mně je to jedno. Ale pořád lepší, než jen nic nebělat a čekat."
„V tom případě ale něco děláš." přitakal Taehyung.
„A není to jedno? Spíš mi řekněte něco uklidňujícího." nevím, proč jsem to po nich chtěl, ale z vlastní zkušenosti vím, že m to dokáže dost pomoct.
„Jsi takovej sadista, tak si třeba představ, jak je mlátíš kusem zrezlýho kovu. Tohle prý pomáhá dost lidem."
„Jo, takhle nějak přežívám rozhovory s učiteli."

„Neboj, než se naděješ, všechno to skončí a nebudeš muset s nikým mluvit." řekl Taehyung a zezadu objal Jungkooka okolo pasu. Ten nevypadal, že by mu to nějak vadilo, ba naopak vypadal ještě šťastněji. Přimhouřil jsem nad tím oči a naklonil hlavu na stranu. Občas mám pocit, že mi vážně uniká dost věcí.

„A jak je možný, že vy se s neznámými lidmi dokážete bavit normálně? To prostě není možný." položil jsem si hlavu na desku stolu a pozoroval je z ještě nižšího pohledu.
„Jsme prostě dobří. Viď, Kookie?" letmo ho políbil na krk a odtáhl se od něho, jako by se nechumelilo. Ono doopravdy vážně nechumelilo, ale pointu všichni chápou.
Jungkook taky vypadal dost zaskočeně. Oba dva jsme měli mírně vykulené oči a Jungkook dokonce uhýbal očnímu kontaktu se mnou. Zato Taehyung vypadal naprosto klidně.

„Em.. Taehyungu?" oslovil jsem ho po chvíli. Hned na mě otočil pohled a vyčkával až dokončím větu. 
„Co.. co jsi to právě udělal?" zeptal jsem se ho opatrně a znovu naklonil hlavu do strany. Taehyung vypadal, že neví o čem mluvím, ale vzápětí mu to došlo a jeho klidný výraz vystřídal nervózní. Oba si prohodili stejně vyděšené pohledy, ale ke klovu se neměl ani jeden.
„Kluci, co mi u uniká?" opět bylo ticho, ale to jsem si najednou nepřál. Potřeboval jsem vysvětlení, protože takhle se k sobě dva kamarádi normálně nechovají.
„Kluci," nechal jsem slovo trochu doznít, než jsem znovu promluvil. „co mezi vámi je?" řekl jsem to potichu, ale důrazně. Zamračil jsem se a vstal od stolu. To je nejspíš trochu vyděsilo a oba o krok ustoupili, nad čímž jsem se sám podivil. Myslí si snad, že jim za to chci něco udělat?

„Fajn, fajn! Ale nenaštvi se, že jsme ti to neřekli!" začal Taehyung a ruce dal do obranného gesta, dlaněmi od sebe. „S Jungkookem jsme se dali dohromady. Jednoduše." a t mi nemohli normálně říct?

„Proč jste mi to neřekli?" zeptal jsem se už trochu hlasitěji.
„Protože jsme se báli jak budeš reagovat kvůli.." nedořekl a otočil se na Jungkooka, ve kterém hledal oporu. „Protože víme, jak jsi na tom kvůli Hoseokovi. Nechtěli jsme ti předhazovat nás dva, aby jsi se necítil ještě hůř, nebo dokonce nějak odstrkovaný. Taky bys před námi mohl pomlouvat vztahy a to by zase nebylo dobré pro nás." dokončil za něj Jungkook. Upřímně? Tohle mě docela zaskočilo. Ne informace o jejich vztahu, ale to, že bych jim ho snad chtěl kazit.
„Takže si myslíte, že bych vás nepodporoval?!" vyjekl jsem a do očí se mi zase vehnaly slzy. Co je to se mnou?

„No, možná trochu, ale nijak ve zlém." bránil se Jungkook. „Proč bych vás ale neměl podporovat? Vím, jsem prostě takovej jakej jsem, ale to neznamená, že budu na váš vztah nadávat nebo něco podobnýho! Snad ještě dokážu projevit radost pro svoje kamarády! Já jsem ve vás doufal! Protože jste moji kamarádi a chci, abyste byli šťastní." na konci se mi zlomil hlas a já se zase rozbrečel jako malé děcko. 
Ti dva ke mně hned došli a začali mě objímat.

„Yoongi, promiň, my to tak nemysleli." „My víme, že by jsi nás podporoval, prostě jsme si nalhávali naprosté blbosti." hned se začali omlouvat, ale to jsem vůbec nevnímal. Radši jsem se nechával utěšovat, protože je to dost příjemné. „Jste idioti, víte to?" kníkl jsem a víc se zabořil Taemu do ramene. oba se zasmáli a Jungkook mě pohladil po zádech. „Víme, to se neboj."

Jako na potvoru někdo zazvonil na zvonek u hlavních dveří. „Já tam dojdu." oznámil Kok a od nás se odtáhl, takže jsem se nechával objímat jen Taehyungem. „Takže ti to nevadí?" zeptal se potichu a malinko se zasmál. „Že váháš. Přeju vám to."

„Teda Yoongi, odkdy jsi taková citlivka?" ozvalo se od předsíně. Odtáhl jsem se od Taehyunga a podíval se na nově příchozího.

„Huh? Teto?" ach ano, teta Jia nikdy nechodí v určený čas, nedej Bože později. Mohlo mě napadnout, že tu bude dřív, než kdokoliv jiný.

___

Tak jo, normálně jsem začala shipovat člena bts se členem txt. Jsem normální?◑﹏◐A vymyslela jsem k tomu i strašně super ship :D nějaké typy?(^人^)

Jinak se obávám, že mi zbývají dvě kapitoly do uzavření ‟první části‟