Dream on, little dreamer

49.

Následující dny jsme se s Hoseokem scházeli skoro pořád. Musím říct, že mi strašně pomohl, bez něho bych si k tomu snad nesedl ani v té největší nouzi. Skoro až nemám čas na okolní svět, jak jsme celý dny zavření někde spolu. I Bonghee už začalo všechno nudit, když se jí nevěnuju. Sice bych si mohl dát třeba den oddych, ale nechci vypadnout z role, když už se mi podařilo nastolit nějakou tu rovnováhu.

Každým dnem jsem se cítil o něco hůř, ale na druhou stranu zase o něco připravenější. Taky mě pohání dopředu ta představa, že to budu mít už brzy za sebou, jenže všechno má své ale. To znamená, že čím víc se to všechno blíží, tím víc se stresuju, že TO UŽ JE SKORO TADY. 

„Co si dneska po škole zajít do kavárny? Je tam příjemná atmosféra, učení půjde hned líp, hlavně už to chce změnu prostředí. Tvůj i můj pokoj se ti už musí hnusit, kolik jsme tam spolu s učebnicemi strávili času." prohodí Hoseok při čekání u mé skříňky, než si všechno nachystám.
Kdybych měl být upřímný, začínám svůj pokoj pěkně nenávidět. Už i spánek mi tam není příjemný. A to už je teda něco, že se MNĚ zhnusilo někde spát. nebo spát obecně.

Nejspíš jsem žil dlouhá léta ve lži, že mě a mou postel nic nerozdělí, ale poslední dva týdny jsme se až moc odcizili, ach. A to jsem doufal, že spolu zestárneme.. Že je to něco výjimečného..

„Pokud mluvíš o té kavárně v nákupním centru, kam chodí rodiče se svými uřvanými děcky a pak si tam navzájem předávají drby, tak opravdu ne, díky. Ale pokud máš na mysli tu v centru, kam sice chodí i učitelé, kterých si stejně nikdy nevšímám a nádherně to tam voní po skořici, tak to jsem pro ano. Pro to největší ano ze všech."

„Takže tě dnes můžu čekat hned po vyučování před školou?" usmál se a pomohl mi s taškou na záda. „Jako vždy." mrkl jsem na něj a už se vydal k naší třídě, kde jsme se rozdělili do svých lavic. V té, co sdílím s Taem zrovna seděl i Kookie a jak jsem tak vydedukoval, právě Taemu něco velmi barvitě vypravoval. Oba měli nadšené výrazy - jako by se dozvěděli neuvěřitelnou novinu, ale jak je znám, jsou jen přehnaně emocionální.

„Hrdličky, rozchod, já bych si chtěl taky sednout." popohnal jsem je s úsměvem a rukama se zatím zapřel o desku lavice, na své straně.
„Sedni si na mě, kotě." zakmital s obočím Kook. Sice bych se klidně mohl zasmát, protože to vtipné bylo, ale i tak jsem starší a požaduju nějaký ten respekt. Proto si držím seriózní masku a ani omylem se nehodlám byť jen ušklíbnout.

Bohužel pro mě, ti dva ke mně nechovali žádný respekt snad nikdy. A nejspíš ani nikdy nebudou. Sundal jsem si tašku a pohodil ji ke zdi.
„Fajn, jak jinak." pokrčil rameny a já málem vyjekl, když si mě sám stáhl do klna. No a jelikož jsem moc slabej, samozřejmě jsem se hned začal smát a kluci se mnou.
Nenávidím je za to, několik lidí se na nás otočilo. Samozřejmě mezi nimi byl i Hoseok.

Nejdřív se podíval na Kooka a potom se zmatením mně přímo do očí. Pozvedl jsem ruce do obranného gesta, abych dal najevo, že já vlastně ani nevím, co tu dělám a kdo jsem. To naštěstí pochopil a se zasmáním na chvíli odvrátil zrak.
Kook mi obmotal ruce kolem pasu, což u něj nebylo nic neobvyklého, jelikož on byl dost kontaktní osoba. Ani jsem se nemusel bát, že by snad Taehyung žárlil, nebo se necítil dobře, protože moc dobře ví, že to my dva nijak neprožíváme a ani bychom si k tomu druhému nic nedovolili.
Tomu se říká perfektní rovnováha..

Pohledem jsem zavadil opět o Hoseoka, který se na mě taky díval a vypadalo to, že už chvíli čekal, než k němu opět upřu svou pozornost. Zvedl připravený papír se vzkazem. Naštěstí mám pořád zrak jako orel, takže mi ještě s jeho písmem nedělalo problém to přečíst.
Vypadáte spolu jako roztomilý pár:)
Zaculil jsem se a zakryl si tváře, protože jsem okamžitě na to zčervenal. Co se týče mě a vztahů, vždy mi bylo strašně divný o nich mluvit.

Červenat se. To bylo to jediné, na co jsem se zmohl, když se mě někdo ptal na něco ohledně toho.
Tím víc to bylo horší, když se někdo ptal na děvčata..

I když si od prváku myslím právě na Hoseoka, v mém životě samozřejmě několik měsíců hrál roli i někdo jiný. Kdybych do svých devatenácti let neměl ani jeden vztah, už bych si připadal divně i já sám. Když do mě v prváku rýpal Tae, přišlo mi normální, nemít do té doby žádný rádoby vztah, který v takovém věku - co si alespoň já myslím - nic neznamená.
Jenže od té doby už uběhlo dost času, už bych si připadal jako taková ta „černá ovce."

___

Já.. žiju!!

Dneska jdem se rozhodla, že už ten haitus prostě přeruším, protože mi ta interakce s vámi neskutečně chybí:D

Taky chci informovat, že jsem jsi změnila jméno na rixi_is_staff (😂), což mě přivádí k myšlence, že mám už asi tři čtvrtě roku jeden účet na ig, kde se jmenuju úplně stejně. Je to takový meme účet, ale už půl roku jsem nepřidala jediný příspěvek, protože to prostě nejde (těžký vysvětlování).

Tím vás nechci nalákat na svůj účet, ale na své story, kde jsem rozjela takovou bts detektivní hru, protože tam už mi ta interakce taky neskutečně chyběla:"c zatím to lidi chválili, tak to můžete omrknout:D (dala jsem to i do výběrů, aby to jen tak nezmizelo, protože si to chci ponechat^^)

FAKT:
Styl hudby, který člověk poslouchá ovlivňuje jeho vnímání a pohled na svět.