Společně jsme si sedli u jednoho stolu a začali se trochu víc seznamovat s Hoseokem. Každý jsme tak na sebe řekli pár informací, které jsem o Kookovi a Taem už dávno věděl, ale o Hobim jsem se dozvěděl dost nových věcí. Pár informací o jeho rodině, jeho oblíbené jídlo, zvíře, barva, co poslouchá za hudbu i nějaké ty zábavné historky z jeho dětství.
Taková menší všehochuť.
Ať už kdokoliv řekl cokoliv, přišlo nám to nejspíše vtipné a začali jsme se hned na to smát. I tomu nejhloupějšímu vtipu. Což taky vedlo k okřiknutí od učitelky, když jsme se zrovna všichni smáli, že se Jungkook snažil nacpat Taehyungovi kuličku hrášku do nosu. Bohužel se mu to ale nepovedlo. Škoda
„Nechci tu nějak kazit zábavu, ale zajímalo by mě, jak se připravujete na maturitu?" optal se nás Hoseok. Před třemi letu bych o něm nejspíš řekl něco ve smyslu, že je to šprt, jenže to už se v mé hlavě jaksi nevede.
„No, jak Yoongi, to nevím. Ale s Taehyungem se snažíme spolu učit co nejvíc. Sice se to občas nevydaří a skončíme třeba u televize, ale celkem i stíháme. Sepsali jsme si rozpis, podle kterého se řídíme. Já si docela věřím." řekl hrdě Jungkook a pěstí se lehce bouchnul do hrudě, což nás opět mírně rozesmálo.
„Tak to vám fandím. Co teda ty, Yoongi?" nato jsem radši nijak nereagoval a se sklopenou hlavou se věnoval jídlu. Bylo mi blbý říct, že já vlastně doteď nic nedělal. Ani nevím proč. Možná, aby mě neodsoudili?
Všichni se pilně připravují a já jsem jediná brzda.
„Um, takže nic moc?" zeptal se znovu. Mírně jsem přikývl na souhlas a odpil si ze sklenice vody. „Jakto? Nejde to do hlavy?" „Spíš nemám dostatečnou motivaci. A rozptyluje mě sestra." přiznal jsem docela zahanbeně. I když ani nevím, proč se cítím tak, jak se cítím.
„To ti není neudělání maturity dostatečnou motivací?" promluvil Taehyung. Zasmál jsem se tomu, protože to bylo i přes nevhodnost situace vtipný.
Ale řečí o tom, že skončím pod mostem mám už dost. Od učitelek, od rodičů, od prarodičů. Od všech. Ale můžu si za to sám.
„Tak se můžem učit společně, jestli chceš. Mně to problém nedělá." nabídl mi Hobi s mírnou radostí v hlase. S jiskřičkami štěstí v očích jsem k němu zvedl pohled a pozvedl koutky.
„Vážně? Nevadilo by ti to?"
„Rozhodně ne, budu rád." usmál se a já ho z radosti objal. Byl sice chvíli mírně zaskočený, proto působil napnutě, ale hned se uvolnil a objal mě na spět. Byl jsem mu sakra vděčný.
___
v minulé části jsem zmiňovala, že bych mohla vydávat častěji a pravidelně.. teď jsem tu po osmnácti dnech:DD (za dvě minuty devatenácti:DDD)
FAKT:
Na Filipínách musí každý student zasadit deset stromů, aby odmaturoval
nemohla jsem si odpustit fakt o Filipínách:33
ČTEŠ
Dream on, little dreamer
FanfictionNenáviděl ho. Nevěděl proč, neměl pádný důvod. Ale nenáviděl ho. Na všechny a na všechno se díval pesimisticky. Když mu však naprosto nevrlým tónem vyjádřil své emoce, uvědomil si, jak moc ve svém životě potřebuje někoho takového. Už však nenabral d...
