Dream on, little dreamer

45.

S Hoseokem jsme se rozhodli, že se k nám půjdeme učit už tento den. Tae a Kook nás opustí hned a my půjdeme ještě k prarodičům vyzvednout Hee. Rozloučili jsme se teda a vyšli naší cestou. 
„Předem tě upozorňuju a omlouvám se, pokud bude zase hodně hyperaktivní." upozornil jsem ho už si představoval svoji drahou sestřičku poskakující všude možně s šťastnými výkřiky. To by byl denní standart, jenže když s sebou budu mít ještě Hoseoka, tak se její hlasitost zvýší na metalika.

„Za to se neomlouvej, je to dítě, samozřejmě, že je dost živá. Navíc, když jsem ji viděl naposledy - tedy poprvé - přišlo mi to hezké. Sedí to k ní." zasmál se a kamarádsky mě praštil do ramene. Kamarádsky. 

„Tak pro sychr, víš jak." protože u ní jeden nikdy neví, co ji zase napadne. 

„Tak hrozný to nebude." zasmál se a rozcuchal mi vlasy. „Hej! To se nesmí!" vyjekl jsem se smíchem a zčervenal jako jahoda, když jsem si uvědomil, že jsem chytil jeho ruku, abych ho zastavil. Co to se mnou je? Snad se umím ovládat. 
Kůži měl příjemně hladkou a z jeho dlaně sálalo teplo, které mi hřálo mou ruku, která byla oproti němu ku podivu jako led.

„Studíš." zkonstatoval a chytil mě oběma rukama. Takhle držel v každé své, jednu mou. Jemně je protřel a zkoumavě si je prohlížel. 
„Ty zase hřeješ." podíval jsem se mu do obličeje, co zaznamenal a udělal to samé. Sladce se usmál a hlavu naklonil mírně do strany. „Je ti snad zima?" zeptal se a víc nám ruce protřel.

„N-ne, tohle je u mě normální, že mám chladnější pokožku i když mi je teplo dost." sklopil jsem pohled opět na naše spojené ruce a pro sebe se usmál. Ještě kdyby to alespoň něco znamenalo. Jenže on to určitě bere jako kamarádské gesto.

„Tak dobře." ruce mi pustil, takže jsem na nich pocítil chlad, protože to teplo, které jsem stihl vstřebat, zase rychle zmizelo. Hoseok se rozešel dál po chodníku a já trochu posmutněl nad tím, že se tohle ani nic jinýho nebude asi nikdy opakovat. Svižnějším krokem jsem ho došel a dál nepromluvil ani slovo, dokud jsme nedošli k domu prarodičů.

Byl to moc hezký dům s malou okrasnou zahrádkou před domem a větším travnatým pláckem za domem, kde jsem jako malý s radostí dokázal lítat celé dny až do zblbnutí.
Dřív tam měli prarodiče dětský bazének, dětský domeček, pískoviště, houpačku a spoustu pískacích hraček, které byli určené pro psa, jenž byl už v tu dobu starý, ale hrál jsem si s nimi já. 
Když jsem však ze všech těch věcí vyrostl a prostě už jsem na ně neměl chuť, co se dalo sklidilo se a co se nedalo, jen se přestalo používat.
Proto měli prarodiče radost, když se narodila Bonghee, že se to bude moct zase využít. No, ale stejně si s ní často hraju taky, takže si tak připomínám, kdy jsem se jako malej capart rozčiloval, když se mi nepovedla bábovička z písku a když už se povedla, hned jsem si ji ve své zbrklosti zase zboural a namísto toho, abych se rozčílil ještě víc jsem začal brečet. Teď už se mi ale jako naschvál povedou skoro vždy.

Otevřel jsem branku, která mírně vrzla a nechal Hoseoka projít. Poté, co prošel, jsem udělal to samé a ještě za námi zavřel. Přešli jsme po kraťoučké kamenné cestičce, která vedla až skoro ke dveřím a vyšli zbývající tři betonové schůdky. Hoseok se pořád s úsměvem porozhlížel. Babička si tu pěstovala barevné záhonky čehosi, co jsem nedokázal ani náhodou pojmenovat.

Krátce jsem zazvonil na zvonek a jen vyčkával, kdy zevnitř uslyším nějaké zvuky. Jak jsem čekal, netrvalo to dlouho a už bylo slyšet slabého dupotu mé sestřičky s hlasitým nadšeným voláním mého jména.
Hoseok se vedle mě uchechtl a pobaveně se na mě  podíval, načež jsem s úsměvem pozvedl rameny. „No, co? Ví kdy končím a těší se na mě." 

Nestihl ani nic odpovědět a už se otevřeli dveře, ze kterých na mě vpadla rozjančená Hee. vyzvedl jsem si ji klasicky  na ruce a dloubl do buclaté tváře. Uraženě si založila ruce na hrudi a s nafouknutím tváří hodila oči v sloup na stranu, kde byl Hobi. Jak si ho všimla, zase jí v očích zaplápolal plamínek radosti a vykřikla jeho jméno. Hned k němu natáhla ruce a vyžádala si tak objetí i od něho. Předal jsem Hee Hobimu a sledoval jak jsou spolu ti dva roztomilí.

Ve dveřích se hned objevila i babička s překvapeným výrazem. Pohled prostřídala mezi mnou a Hoseokem. „Zdravím. Jung Hoseok." uklonil se jí a mile se usmál.
To babička zopakovala a také se mu představila. „Um, s Hoseokem jsme kamarádi krátce, proto jsi ho ještě neviděla a dnes jsme se domluvili, že mi bude pomáhat s přípravou na maturitu, tak šel Hee vyzvednout rovnou se mnou." vysvětlil jsem jí, protože se mi stále zdála dosti zmatená. Hoseok všechno odkýval a Bonghee opatrně položil na zem. 

„Ach, tak. No tak pojďte ještě alespoň na chvíli dovnitř, ne? Udělám vám třeba čaj, co vy na to?" oba jsme kývli a za chvíli už seděli v obývacím pokoji. Hee zatím ukazovala Hoseokovi obrázky, které namalovala. Zajímalo by mě, kdy to  jednoho z nich přestane bavit. Jenže Hee má energie dost a Hobi vypadá, že si to dokonce užívá. 

„Že si se mnou půjdete hrát ven?" zeptala se, když už neměla žádné další obrázky, které by mu ukázala.
„Víš ale, že musíme jít domů, že? Navíc se ještě budeme potřebovat s Hoseokem učit." oznámil jsem jí a podepřel si rukou bradu. Na to učení zrovna moc chuť nemám.
„No.. čas do maturity ještě máš, to doženeme." usmál se na mě. Nebudu lhát, jsem rád, že to oddaluje.

___

je to už několik kapitol, co jim dávám za název jen číslem, bez jakéhokoliv dalšího slova. jen se chci zeptat, jestli je mám opět pojmenovávat, smazat názvy všem a nebo to nechat takhle?

FAKT.

Jupiter je nejrychleji otáčející se planeta sluneční soustavy. Otočí se za necelých deset hodin. Okolo slunce se však otočí za dvanáct let.

proč je Yeonjun tak cute?