Dream on, little dreamer

55.

Společně jsem se opět dostali do města, kde jsme se jako první - klasicky - zastavili v kavárně. Tam jsme si jenom vzali kávu na cestu a šli zase prolézat obchody s oblečením.

Hobi celou dobu nepouštěl mou ruku a pečlivě si mě hlídal u sebe. Samozřejmě mi to nijak nevadilo, jen jsem se pořád červenal a tetelil, jako blbec.

Občas jsem zpozoroval, že se na nás někdo dívá trochu pohoršeně, ale nijak jsem to neřešil. Pokud to bylo jediné, co jsme dělali, byly mi ty pohledy fuk, protože jsme nijak nepohoršovali.
Většinou to ale byli jen postarší lidi, kteří byli nejspíše.. trochu tradičnější a homosexuální vztahy moc nemuseli.

Řekl jsem Hobimu i o Bonghee, že by ho chtěla zase vidět. No, vypadal dost nadšeně. Je mi jasný, že ji má taky rád.

„Tahle by ti slušela." podotknul Hobi a podal mi jednu černou čelenku s kočičíma ušima.
Pobaveně jsem se zasmál a chtěl mu ji podat zpátky, jenže jeho naprosto seriózní pohled mě přesvědčil akorát o tom, že to myslel zcela vážně.
Pozvedl jsem obočí. „Ty to myslíš vážně?"
„Zcela vážně." mrkl na mě vzal mi čelenku rovnou z ruky.

Chtěl mi ji nasadit a i když jsem si ji nejdřív nechtěl zkusit ani ze srandy, poslušně jsem sklonil hlavu, aby se mu nasazovala líp.
„No a vidíš, jak jsi v ní roztomilý!" zaradoval se a položil mi letmou pusu na špičku nosu.
Snažil jsem se neusmát, ale cítil jsem, jak se mi i tak, křiví obličej.
Toho si on však nestihl všimnout, protože mě za ruku táhl k jednomu z mnoha zrcátek, které tu v obchodě byly.

Sám jsem musel uznat, že to nevypadá tak hrozně, jak jsem z prvu předpokládal. A i když to bylo nejspíš holčičí, na chvíli jsem zauvažoval, že by to možná stálo alespoň za fotku.

„Že se ti líbí?" malinko se mnou zatřásl z nadšení a aniž by si počkal na odpověď, čelenku mi sundal a zmizel s ní rovnou k pokladně.

Poraženě a s pobavením, jsem si pro sebe povzdechl a pomalým krokem došel až za Hoseokem k pokladně, kde už byl nákup však u konce.

Proboha, občas mě ta jeho zbrklost fakt překvapuje. Ale co se dá dělat, pořád je to jedna z mála věcí, které na něm tak moc miluju.
A je jedno, jak moc je to občas na škodu, jeho jednání se vším, mě prostě vždy řádně fascinovalo.

„Já to ale nosit nechci." našpulil jsem spodní ret a snažil se o smutné oči, které si nemyslím, že mi nějak zvlášť jdou, ale na Hoseoka většinou působí s přehledem.
„Tak co takhle, hodíme si mincí. Když prohraješ, budeš ji nosit do konce dne." navrhl a jednu už vytahoval z kapsy.

„Hlava." určil jsem si a Hoseok s úšklebkem hodil minci.
V duchu jsem si dal slabou facku za to, že mu prostě nejsem nikdy schopen říct ne. S tím, jaký dokážu mít štěstí, mi hlava nepadne ani na dvacátý pokus.

„No, Yoongie, tady je tvá čelenka. Mince rozhodla. Hodná mince." zadíval se na ni, jakoby to byl momentálně ten největší poklad a čelenku mi znova nasadil.

Znovu jsem si povzdechl a vyžádal si alespoň krátké objetí, jako takové bolestné.

___

guess who's back..

proboha, snad se mi to už do pár dní podaří dopsat, chci to mít za sebou:(

a děkuju všem, kteří mi odpověděli v minulé části, kterou jdu hned smazat:)