Dream on, little dreamer

46.

Domů jsme dorazili ještě před rodiči. Hned jsme se zašili do mého pokoje, ale jelikož není doma nikdo, kdo by Hee hlídal a já prostě nechci, aby nám tu běhala po domě, nechal jsem ji, aby byla s námi v pokoji a doufal, že nebude dělat bordel.

Hoseok se mi snažil vysvětlit zase další nepochopitelné cosi, jenže já se nemohl soustředit na nic jiného než na něho. Což je dobře, jenže já nevnímal to, co říká, ale jeho jako takového.
Využíval jsem každého momentu, kdy se díval do knížek, nebo kamkoliv jinam, abych pozoroval jeho soustředěnou tvář.

Hee mi seděla v klíně a plně se věnovala mému mobilu, kde hrála nějakou blbost, kterou jsem měl staženou jen kvůli ní, ale sám ji sám nikdy nehrál.
Nemyslím si, že je dobré děti vychovávat pomocí mobilu, ale una už na něm uměla pomalu stejně tak dobře jako já.
Jak říkám, snažím se z ní udělat sebe. 

Neumí sice číst, nebo psát, ale už ví moc dobře, co dělá co. Většinou ji ani nemusím hlídat, prostě věřím, že mi tam nic neprovede a nenastaví mi mobil třeba do Ruštiny.
Samozřejmě si nejvíc oblíbila fotoaparát a fotí, co se dá.

Na chvíli jsem se zadíval, jak prodává deset kusů obilí a za nejvyšší cenu. (sorry, dřív jsem byla na hay day závislá 😂)

„Dáváš pozor?" zeptal se náhle Hoseok, tak jsem na něj otočil svůj mírně vyvalený pohled. „Um.. j-jo, samozřejmě" samozřejmě, že ne, ale až moc mě zaujalo, jak rychle se všechno hnedka prodalo.
„Tak copak jsem říkal?" podepřel si hlavu rukou a vítězně se ušklíbl. Proč jsem tuhle otázku tak moc předpovídal?
„Něco s nějakou knihou?" zkusil jsem, protože ještě když jsem se snažil poslouchat ho, říkal něco takového.
„Ptal se na autora." ozvala se ta malá hlava a zespoda na mě koukla s mírným úsměvem.

Hoseok se rozesmál a natáhl k Hee ruku. „Dobře ty." plácl si s ní. „I ona to ví. Dá to dřív, než ty." zasmál jsem se a sebral jí mobil. Začal jsem ji lechtat, načež se začala smát hlasitěji, než řechtačka a občas zapištěla.
Házela sebou, jak ryba na suchu. Tohle jsem dělal docela často. Smůla pro ni, že je o tolik mladší a nemůže se nijak bránit. Ale já to dělám z lásky. (tohle btw mi říká matka, když se řeč dostane k tomu, že na nás někdy zvýší hlas-_-)

„Tak ji nech, ať si nevyřve hlasivky." zastavil mě Hoseok s úsměvem a Hee si vzal zase k sobě na klín. Ta se k němu s ještě zrychleným dechem přitulila a vyplázla na mě pobaveně jazyk. Oplatil jsem jí to a hrál uraženého.

„To seš uraženej na mě, nebo na Hee?" pozvedl obočí a hodil po mě propisku. Bohužel jsem to nevydržel dlouho a zase se usmál. „Ty seš tak předvídatelnej." s úsměvem vzal do ruky zase knihu a druhou nechal Hee, aby si s ní mohla hrát. Ta si najde zábavu ve všem..

___

já mám pocit, že jsem v psaní už jen horší a horší:\

random fakt číslo nevim:

Ve státě Aljaškaka zakázáno vystrkovat losa z pohybujícího se letadla

cool, že?

(update: příběh jsem musela na pár minut vyřadit z publikace, snad se mi to povedlo dát všechno do normálu)