2020 ✔️

Část 56.

„Volal jste mě, šéfe?"

„Ano, sedni si prosím."

„Myslel jsem, že vás mám čekat ve své kanceláři."

„Neprovokuj, Erene!"

„Já neprovokuju, já jen konstatuju!"

„Dobře," vzdal jsem to, „teď mi řekni své připomínky k tomu, proč nechceš zůstat na tak lukrativním místě, jaké máš."

„Řekl jsem už v mailu, že to jsou osobní důvody."

Polkl jsem a s mým pomalu uvažujícím mozkem jsem byl v háji.

„Jsou ty důvody natolik závažné, aby ti nedovolily zůstat na tomto místě?"

„Ano, jsou.“

„Dobře, já chápu, že je z tebe asi nevytáhnu a nebudu se o to ani pokoušet, ale psal jsi v mailu, že i ty potřebuješ vyřešit nejasnosti z minulosti, můžu tedy vědět, jaké?"

„Ale ano, jistě, ty vám rád řeknu!" zatnul zuby a bylo vidět, že bojuje se vztekem. Co jsem mu proboha tak hrozného udělal?

„Vzpomínáte si na Philipa Guldena?"

„Připomeň mi ho!?" netušil jsem o kom mluví.

„To je můj bývalý šéf z restaurace Gourmet..."

„Stále nevím, na co narážíš?"

Rozbušilo se mi srdce, teď už vím na co naráží. Tedy, jen doufám, že to není ono. Ať začne mluvit o nějakých nepodstatných věcech, prosím!"

„Opravdu? Nevíte? Co jste na mě tenkrát společně ušili? Je to tvoje vina, jeho neviním! Proč jsi ho podplatil?" zadíval se na mě a jeho smaragdové oči ztvrdly a čekaly na mou odpověď.

„Nevím, o čem to mluvíš!" Vím, že asi nemá cenu ze sebe dělat debila, ale třeba mu ten idiot neřekl všechno...

„Ty jsi opravdu zmetek!  Tušíš, že já všechno o tvé podlosti vím a stejně zapíráš!" Dal si ruce v bok.

Nemělo cenu už zatloukat, bylo by to pak ještě horší.

„Je mi to líto Erene, nechtěl jsem to udělat a měl jsem tenkrát strašné výčitky! Mám je i dnes. Mohl bys na tohle zapomenout?"

„No to tedy nemohl! Koupil sis mě jak psa na trhu," kroutil hlavou a tvář se mu zkřivila do nenávistné masky.

Sklopil jsem oči. Vím, že jsem udělal chybu, strašnou! Je mi jasné, jak se musel cítit a já absolutně netuším, jak se mu za tohle všechno mám omluvit, aby mi odpustil. Potřebuji, aby mě vyslechl! Jenže copak mu můžu říct pravdu?

‚Můžeš Levi, můžeš! Nic jiného ti nezbývá! Stejně jsi už všechno ztratil! Nenávidí tě tak, že už tě víc nenávidět nemůže, tak mu řekni pravdu! Skloň hlavu a řekni mu to!'

„Promiň, byla to chyba, odpusť mi!" sklonil jsem hlavu.

„To se lehce řekne, hůř udělá! Víš, jak se cítím? Prodejná děvka, kterou sis koupil za dvacet tisíc dolarů."

„Potřeboval jsem tě!" řekl jsem naléhavě.

„Ale prosím tě, co mi to tady chceš namluvit, máš dokonalou ochranku s dokonalými zabijáky, každý jeden z nich by se na to místo hodil lépe než já! Mluvil jsem s nimi, vím, že by tvou nabídku třeba Rainer nebo Connie neodmítli! Tak proč jsi usiloval o mě!? Proč jsi mě z té práce vyplatil?"

„Ano, to je přesně to slovo..."

„Nezamlouvej to, Levi! Proč jsi chtěl mě? Řekni!"

„Já nevím, prostě nevím! Myslel jsem si, že bych s tebou mohl rozumět víc jako s nimi!"