2020 ✔️

Část 54.

Naštvaný a strašně smutný jsem dorazil domů. Hlavu jsem po tomto zjištění a dlouhé procházce domů měl dávno dokonale vyčištěnou a u puštěné televize jsem se opět utápěl v depresích. Proč tohle všechno udělal. Proč mě tak ponížil? Vždyť on si mě vlastně koupil!

Všechno to tak strašně bolí a já se potácím mezi vztekem a lítostí. Nevím, co k němu mám cítit! Po tomhle bych ho měl vážně nenávidět, odpoutat se od svých romantických představ, ale nejde to! Vždy slyším jen Hanjiny slova, jaký býval kdysi a před očima se mi promítají vzpomínky, kdy jsem jej viděl plakat. To, jak mě držel, když jsem ho potřeboval, protože jsem se bál bouřky, jak mě líbal, když jsem se milovali. Tohle prostě nejde zapomenout ani odsunout někam mezi nepodstatné vzpomínky. Těch se hlava drží zuby nehty a já vůči němu prostě nemůžu být lhostejný nebo ho snad nenávidět. Tolikrát jsem to řekl, dokonce i jemu do očí a sám teď vidím, jak jsem si lhal, jak jsem si to snad i přál, ale nejde to a nejde to ani po zjištění jakou prasárnu na mě ušil. Přesto všechno se ho na to ale zeptám, chci vysvětlení, proč to udělal!

Po dvou hodinách civění do zdi a sebelítosti prokládané vztekem jsem otevřel noťas, abych zkontroloval, jestli neodepsal. Vím jistě, že je na příjmu, protože posílá podklady a úkoly Petře a Marcovi, ale i tak jsem byl překvapený, když na mě vykoukl nový mail – od něj.

Věc: Re: Výpověď

Váženy pane Jaegere,

Výpověď Vám v žádném případě nepodepíšu, pokud si o ní nepromluvíme. Byl bych velmi rád, kdybych Vás prvního následujícího měsíce našel ve své kanceláři, abychom mohli probrat Vaše požadavky.

Vouchery jsou vaše, berte to jako bonus za odvedenou práci, která byla, jemně řečeno, dost netradiční a její plnění nebylo zahrnuto ve smlouvě. Pokud je nechcete využít, klidně je někomu věnujte, nebo hoďte do koše, je to na Vás.

Pokud jde o moji ochranku, vyřiďte mu, že nejsem malé dítě, kterému se musí stát 24/7 za zadkem, tak ať si dá zpátečku. Chci mít taky jednou svatý klid. Svůj zadek, jak již jistě víte, si dokážu vytřít sám.

Celostátní pátrání vyhlašovat nemusí, prvního budu zpět na firmě. Může mi přijít hned ráno vynadat, jestli mu to pomůže k lepšímu psychickému zdraví. Už jsem si zvykl, že po mě každý řve a vyčítá mi moje charakterové vady.

S pozdravem a s přáním hezkého večera

MUDr. Rivaille Ackerman PhD.

Opět jízlivý a uštěpačný. Je mi samozřejmě jasné, co myslí tím, že po něm každý řve. Otevřená výčitka na mou osobu, ale mně je to jedno. I po třech hodinách, co jsem se dověděl o jeho zradě a podlosti jsem stále naštvaný a po tomto mailu ještě víc v pátek mu to vmetu patřičně do tváře a je mi úplně jedno, jestli mě vyhodí nebo ne! A ty vouchery si může taky strčit do prdele. Jsem naštvaný a hrubý, já vím, ale tohle mě opravdu, ale opravdu naštvalo. Myslel jsem si o něm cokoliv, ale že udělá něco takového – takhle nechutně manipulovat s mým životem a při tom všem se tvářit jako svatý!

Ležel jsem na posteli a stále civěl do zdi. V očích opět slzy. Tolik mě tímto zklamal a já debil ho přes to všechno nedokážu nenávidět. Dávno jsem si to přiznal. Jsem slaboch. Když mě ani takováto podpásovka nedonutila od něj vyčistit své srdce, tak už nevím co? Tohle bude krutý boj!

Vzal jsem na klín noťas a odepsal.

Věc: Re: Re: Výpověď

Vážený pane Ackermane,

Pokud je to Vaše přání, budu vás čekat ve své nynější kanceláři, jak jste požadoval. I já s Vámi potřebuji nutně mluvit o jistých nedořešených věcech z minula.

Vřelé pozdravy Vaší ochrance vyřídím, jistě bude rád, že jste živ a zdráv, jen nevím, zdali prosté výčitky vůči vaší nezodpovědnosti přispívají duševnímu zdraví. Dle své vlastní zkušenosti soudím, že nikoliv.

Vouchery nepřijmu, ani je nikomu nevěnuji, jsou to příliš vysoké prémie a musíte uznat, že je velmi netradiční věnovat řadovému zaměstnanci 100 000$. Myslete také na mou pověst. Co by si asi mysleli lidé a Vaši zaměstnanci, kdybych najednou začal jezdit v autě za 70000$.

S pozdravem

Mgr. Eren Jaeger

Téměř vzápětí přišla odpověď.

Věc: Re: Re: Re: Výpověď

Vážený pane Jaegere,

Tyto věci nebudeme probírat po mailech, v pátek Vám rád vysvětlím, co mě vedlo k tomu, abych Vám daroval takovou sumu.

Mrzí mě, že ani po vyřčení svých trápení se Vaše duševní zdraví nezocelilo.

Přeji pěkný zbytek noci

MUDr. Rivaille Ackerman PhD.

LEVI.

Byl jsem po těch dlouhých dnech, co jsme s Hanji strávili v laboratořích unavený, vystresovaný, že všechna naše práce bude k ničemu. Nepamatuji se, že bych kdy zažíval takový stres jako tyto dny. Vím, že coronavirovou problematiku nemáme na starosti jenom my, kdyby se to nepovedlo nám, snad by na to přišel někdo jiný, ale pocit, že bych tohle všechno podstupoval na nic, aby tolik peněz vyletělo komínem, jenom proto, že bychom se spletli a to, že by lidé na celém světě museli čekat na lék ještě další měsíce a kolik by jich za tu dobu ještě umřelo, byl pro mě nesnesitelný pocit, který mě hnal dopředu. Skoro jsem nespal, málo jedl, na živu mě držel jen ten pocit, že jsme blízko a že to nejspíš všechno brzo skončí. Povedlo se a ze mě spadla neskutečná tíha, ale i stres a adrenalin, který mě držel při životě a při plném vědomí.

Teď když to všechno skončilo úspěchem, byl jsem opravdu rád, ale oslava na naši počest, to byla ta největší hloupost, kterou mohla Erwina napadnout. Za jedno moc dobře ví, že oslavy a večírky nesnáším a místo abych si odpočinul, protože budu muset co nejdříve odjet do Států, hlavně díky téhle coronavirové krizi, tak tady trčím a hledím na rozjívené přátele a rodinu, jak skotačí a chlastají. Přeju jim to, ale proč se tohoto musím účastnit já? Silou vůle jsem nechal zapojený mozek a probral léčivo s pár doktory, ale teď už všichni pustili pandemii z hlavy a baví se. Mohl bych se nenápadně vytratit, než tady usnu. Co na tom, že vedle v hale huláká hudba na celý Frankfurt. Jsem prostě mrtvý! Už jsem měl pomalu našlápnuto, tedy přemlouval jsem tělo, ať se zvedne, když se ke mně přitočil Eren. Můj Eren - roztomilý a ožralý jak žok. Má právo po tom všem, taky si zažil dny plné stresu a práce. Erwin mi vyprávěl, že byl vážně skvělý a opravdu mu hodně pomohl. Jsem rád! A jsem na něj pyšný, mohl se klidně zašít s námi do bezpečí Komplexu a nemusel hnout ani prstem. Ale on skočil po hlavě do jámy lvové.