2020 ✔️

Část 49.

Se slzami v očích mě v pokoji, kam jsem okamžitě zmizel, aby nikdo neviděl mé slzy, našla Hanji, která byla překvapená náhlým odchodem Leviho. Byla v tu chvíli jinde a tak nic neslyšela. Naštěstí mé láteření neslyšel skrz hlasitou hudbu ani nikdo jiný. Všechno jsem jí vypověděl a ona mě uklidňovala, že všechno bude dobré a Levi se jistě vrátí.

„Musím se mu omluvit, Hanji, já jsem to strašně přehnal!" začal jsem zase brečet. Nedokázal jsem slzy zastavit. Tolik to bolelo. Když jsem si představil všechna má hnusná slova, která jsem na něj chrlil. Jak to muselo bolet jeho? Dávno vím, že není tvrdý jako kámen, že by nad mým odporným monologem jen mávnul rukou a nic si z něj nedělal.

Jenže on nepřišel, ani teď v noci, ale ani ráno, a tak jsem se s Hanji vydali do Komplexu, kde bydlili poslední týdny. Hanji mě celou cestu přesvědčovala, že ho určitě najdeme sedícího u hrnku kávy, jenže Levi tam nebyl a nebyly tam ani jeho věci. Byl pryč!

„Co mám dělat, Hanji?" zase jsem skoro fňukal.

„Já nevím! Myslím, že se ti ozve, až se uklidní, nejspíš se jen někde zašil a líže si rány, které jsi mu zasadil. Ale netrap se tím! Řekl's mu to dobře a myslím, že nad tím teď bude přemýšlet, a nakonec ještě přijde a odprosí on tebe," povzbudivě se na mě usmála.

No tak takhle naivní opravdu nejsem, vím, že on tohle nikdy neudělá, ale jsem rád za její slova. Že za mnou stojí, ačkoliv mě zná tak krátce, tak je teď mou nejlepší přítelkyní.

Seděli jsem na lavičce před laboratořemi a mlčeli, každý se svými myšlenkami.

Ani jsem si nevšiml, že Hanji cinkl mobil.

„Erene, přišel mail od Riviho – pro tebe!" podali mi telefon a já se začetl.

Předmět: Mail pro Jaegera

Vážený pane Jaegere,

Vzhledem k našim neshodám, ke kterým došlo minulé dny, jsem nucen Vás přesunout na jiné pracovní místo. Je mi to upřímně líto, že naše spolupráce takto skončila, ale i Vy sám jste uznal, že my dva se již dále neshodneme. Důvěra a tolerance je na této pozici bohužel nezbytně nutná.

Jasně jste mi dal na srozuměnou, že naše další úzká spolupráce již není možná, a proto bych Vám rád vrátil Vaše předchozí místo. Váš plat bude stejný jako doposud.

Jako poděkování za spolupráci v posledních týdnech bych Vám rád věnoval dva vouchery, které Vás budou čekat na pracovním stole ve Vaší původní kanceláři.

Od chvíle kdy dorazíte do Států máte až do 1. 5. 2020, kdy nastoupíte na Váš staronový post, budete čerpat řádnou dovolenou. Využijte ji k regeneraci a odpočinku.

V příloze také zasílám QR kód na letenku do Států. Mé soukromé letadlo již není k dispozici.

Další příloha je nová pracovní smlouva, kterou budete mít také k dispozici na podepsání na Personálním oddělení ve firmě. V této příloze je však i dodatek o platebním výměru, který je pouze pro Vaše oči. Tu dodáte podepsanou přímo mě osobně.

S pozdravem a s přáním hezkého dne

MUDr. Rivaille Ackerman PhD.

Tak to je konec! Ruka s telefonem mi klesla do klína a já měl pocit, že se nedokážu ani pořádně nadechnout. Definitivní konec! Otřel jsem slzy, které jsem měl opět v očích a vrátil Hanji telefon.

„Jo, klidně si to přečti," odpověděl jsem na otázku, kterou nepoložila, ale na očích jsem ji jí viděl.

Chvíli pročítala řádky a pak se usmála.

„Tak vidíš, není všechno ztraceno! Kdyby tě měl opravdu plné zuby, nikdy by ti nenabídl místo ve firmě. Máš své předchozí místo, kde budeš mít klid a je mi jasné, že slíbený plat bude určitě královský, a ještě nějaké bonusy ti dá. To je přece super. Věř tomu, že to nebudou poukázky do drogerie, to by o tom nemluvil, bude to nějaká pecka. Možná nějaká super dovolená na Maledivách, kterou by sis mimochodem po tom všem opravdu zasloužil. Dokáže být štědrý a je štědrý, to dobře víš!"

„Jenže mně o nic z tohoto nejde. Nechci klid! Chci se s ním hádat klidně celý život, jen když budu s ním. Na ničem jiném mi nezáleží," zase jsem jí brečel na rameni. Nikdy jsem netušil, že takhle dopadnu! Jako ufňukanec, zamilovaný až po uši – ve svých letech! Je mi 26 let, mám vysokoškolský titul a chovám se jako blázen. Jenže teď už chápu, jak se říká – Lásce neporučíš – a ta dokáže opravdu zblbnout kdekoho v jakémkoliv věku.

„Co mám teď dělat? Poraď!"

„Jeď zpátky a vrať se na své bývalé místo, pořád mu tím pádem budeš na blízku, on se vzpamatuje, uvidíš! On tě totiž má taky rád, vychladne a vyměkne! Dej na má slova."

„Tak tomuhle nevěřím! Četla jsi ten mail? Není tam jediné slovo, které bych definoval jako lidské, jako by to psal robot."

„Ale prosím tě, však ho znáš, jestli ti někdy vyzná lásku, tak v tom nikdy nebude ani kapka romantiky, a přesto budeš s jistotu vědět, že tě miluje. Už nedokáže být jiný, ale to neznamená, že nedokáže milovat. Ba naopak – uvnitř to bude ten nejvíc milující chlap, kterého jsi kdy potkal, akorát prostě nečekej svíčky, srdíčka, nějaké extra romantické večeře nebo sladká slova. Ale když Rivi miluje, je to ten nejoddanější člověk na planetě, to mi věř! Snese ti modré z nebe!"

„Jo, možná kdysi – bývávalo!"

„Ale kdepak, v tomhle se nezměnil, to vím. Znám ho jako vlastní boty a vidím i to, co si on vůbec neuvědomuje. Třeba letmé pohledy na tebe, nebo jak o tobě mluvil, když jsme trávili čas v laboratořích. Rozhodně mu nejsi lhostejný!"

„No, tak to je útěcha..." řekl jsem sarkasticky a tiše přemýšlel, co asi mohl o mně říkat Hanji.