Jiskra zažehla požár ✔ | ʰᵖ ʰᵍ ᵖʲ ᵖᵒᵗᶜ ᵃᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ ⁿᵃʳⁿⁱᵉ ˢʰᵉʳˡᵒᶜᵏ

88.Romanogers - Modrá

Věnováno zirafa88 ❤

Tikání hodin mu přišlo neuvěřitelně hlasité a minuty jako kdyby se vlekly nekonečně pomalu. V místnosti bylo ticho, jen tu a tam jej protnul opatrný, krátký a nepříliš hlasitý rozhovor. Steve stál na jednom místě, z něhož se nehnul ani na krok, a střídavě se díval ven z okna a na modrý reaktor, jenž mu Tony vrazil do rukou těsně před tím, než upadl do bezvědomí.

Steva mrzelo, že se tehdy tolik rozhádali. Věděl, že teď už to nebude takové, jaké to bývalo dřív. Litoval toho. Litoval toho, že to nechal zajít takhle daleko.

,,Měl bys něco sníst," ozval se vedle něj známý ženský hlas, jenž mu vmžiku dokázal vykouzlit úsměv na tváři. Pohlédl na světlovlasou Natashu, která stála u něj a sledovala ho.

,,Nemám hlad," odpověděl jí a reaktor sevřel o něco pevněji. Nat si toho všimla a něžně jej pohladila po paži.

,,Zase se to zlepší, neboj se. Až mu bude líp, bude s ním jiná řeč. Usmíříte se," ujišťovala ho a byla o tom skutečně přesvědčená. Vždyť viděla, jak v době odloučení trpěl Tony i Steve. Byli nejlepší přátelé. Potřebovali se.

,,Obávám se, že mi to nikdy neodpustí. A vlastně tomu rozumím. Mám pocit, že ubližuju všem kolem sebe, že ztrácím všechny, které miluji," svěřil se jí Steve potichu a povzdechl si. Vážně se na ni podíval. ,,Nechci přijít ještě o tebe."

Usmála se na něj a objala ho kolem pasu. ,,O mě nepřijdeš."