Jiskra zažehla požár ✔ | ʰᵖ ʰᵍ ᵖʲ ᵖᵒᵗᶜ ᵃᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ ⁿᵃʳⁿⁱᵉ ˢʰᵉʳˡᵒᶜᵏ

124.Jegulus - Knihovna

Věnováno wintery-bels ❤

Regulus seděl u jednoho ze stolků v knihovně a dopisoval si zbytek svého úkolu na kouzelné formule. Strávil tu snad celé odpoledne a už byl unavený. Oči se mu pomalu zavíraly... ale nesměl usnout... nesměl...

,,Hej. Mladej Blacku. Vstávej." Probral ho čísi hlas. Regulus sebou trhnul a vytřeštil oči, když zjistil, že se dívá do pobavené tváře Jamese Pottera. Oříškové oči se smály a se zaujetím si ho prohlížely. Regulus naprázdno polkl a srdce se mu prudce rozbušilo.

,,Co tady děláš?" vykoktal, pryč byla veškerá jeho blackovská sebejistota. James se ušklíbl a ukázal prstem za sebe, na hromadu knih.

,,Mám tu školní trest. Děsná nuda."

,,Mohl bych ti pomoct," nabídl se Regulus.

James povytáhl obočí. ,,Cože? Ty? Pan Black by chtěl pracovat? Dobrovolně?"

Regulus ucítil, jak se jej zmocňuje zklamání. Doufal, že by mohl mít s Jamesem poprvé nějakou normální konverzaci. Ale to by nebyl Potter, aby ho nějakou poznámkou nezranil. ,,Jo, máš pravdu, byla to blbost. Radši... radši už půjdu," zamumlal a sklonil se ke svým věcem, aby James nespatřil, jak moc se jej něco takového dotklo.

,,Ne, počkej," vyhrkl brýlatý mladík. ,,Omlouvám se, dobře?" Pak se zarazil, jako by překvapil sám sebe, a roztržitě si vjel rukou do svých tmavých vlasů. Regulus polkl a bezmocně ho sledoval.

,,Je to sen, nebo ses mi právě omluvil?" vydechl Black nevěřícně. James na něj trochu plaše pohlédl. Takového ho Regulus neznal. Byl vždy tak nechutně sebejistý, ale nyní...

,,Já nevím, je to sen? Ve snu se možná plní naše nejtajnější přání..." zašeptal James, dlouze se mu zahleděl do očí a pak se k němu naklonil...