Jiskra zažehla požár ✔ | ʰᵖ ʰᵍ ᵖʲ ᵖᵒᵗᶜ ᵃᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ ⁿᵃʳⁿⁱᵉ ˢʰᵉʳˡᵒᶜᵏ

29.Draco/Lucius - Souznění

Věnováno VictoriaGraeca ❤

Všichni tři Malfoyovi se k sobě choulili, jako by si
nebyli jistí, zda mají právo tam být, nikdo si jich ale nevšímal. Bylo po všem. Konečně.

Draco vnímal, jak se k němu tiskne matčino teplé tělo a z druhé strany to otcovo. Oba jej objímali a mlčky se rozhlíželi kolem. Pak se Narcissa natáhla pro synovu ruku, pevně ji stiskla, opřela si hlavu o jeho rameno a vyčerpaně zavřela oči.

Mladík se mírně pousmál, svaly v obličeji měl ztuhlé a úsměv působil trochu křečovitě, přesto však byl upřímný. Jako kdyby mu náhlá láskyplnost - hlavně z otcovy strany - zažehla v hrudi oheň, jenž neměl nikdy vyhasnout.

Draco hlavu mírně pootočil a zjistil, že jej otec pozoruje. I Lucius se usmál; unaveně, tvář mu hyzdily nové vrásky a přestože vypadal, že se mu ulevilo, zdálo se, jako kdyby za ty poslední tři roky, co byl Voldemort zpátky, zestárl o spoustu let.

,,Odpustíš mi to někdy?" zašeptal sotva slyšitelně Lucius. Draco mu zpříma pohlédl do očí - do těch stejných, jaké měl on sám. V ten okamžik mezi nimi problesklo jakési souznění, souhra, harmonie. Věřil mu. Pochopil. Odpustil.

Chytil otce za ruku a pevně ji stiskl.