Neymar's fucking true 2 (CZ) [2. série] ✔

46. Rozloučení a nový začátek

Pohled Neymara

Na tréninku mi dali kluci dost zabrat. Už jen kvůli tomu, když jsem jim oznámil, že jsem Carol požádal o ruku. Kluci byli dost překvapení a zasypávali mě otázkami. Skoro se strhla bitka, aby každý mohl mluvit. Bylo to vtipný, ale přece jen byli rádi.

"Řeknu ti, že jsem rád, že je Carol zase u tebe." poplácal mě Leo po zádech, když jsme šli z trávníku zpět do šaten.

"Proč?" zeptal jsem se udiveně a trochu zadýchaně.

"Protože to na tobě jde poznat." zasmál se. "Konečně seš to zase ty! Máš energii, neděláš chyby, soustředíš se." dodal. Já se jen zasmál a pokračoval v cestě.
V šatně jsem se rychle osprchoval a spěchal domů.

Hned jak se otevřela brána, zajel jsem na svůj pozemek a zamířil do garáže. Vystoupil jsem a šel se podívat, kde najdu svou lásku. Po chvilce hledání jsem jí našel sedět na zahradě a ... a brečela. Můj úsměv, který jsem měl ihned zmizel.

"Carol, lásko, co se stalo?" šel jsem rychle k ní a čupl si před ní.

Ona si utřela slzy a trochu se nadechla "Shawn a kluci se stěhují" vzlykla.

"Ale notak zlato" pohladil jsem jí po tváři. Narovnal jsem se, vzal jsem si jí do náruče a zpět s Carol v náručí jsem si sedl. Ona se mi schoulila do klubíčka v náručí a brečela.

"Zlato, prosím přestaň" prosil jsem jí a dal jí několikrát pusu do vlasů.
"Proč se vůbec stěhují?" zeptal jsem se po chvilce co se uklidnila a byla schopná alespoň trochu odpovídat.

"Dostali nahrávací smlouvu." ještě trochu vzlykla.

"Však to je úžasný." usmál jsem se.

"Já vím, ale prostě Shawn tu pro mě vždycky byl. Je to můj nejlepší kamarád a bude to divný když tu nebude a bude až někde v LA."

"Zlato, kdykoliv se sem můžou kluci podívat. Místa je tu dost a i já je rád uvidím." usmál jsem se na ní. Odhrnul jsem jí vlasy z obličeje a políbil jí.
"A teď přestaň brečet, víš, že máš být v klidu." řekl jsem přísnějším hlasem. Carol se nad tím jen uculila a utřela si poslední slzy.

Za týden

Pohled Carol

Neymar pro mě má dneska nějaké překvapení a já nevím jaké, ale jsem z toho trochu nervozní. Hlavně dneska nemám moc náladu na nic, protože dneska kluci odlétají. Byli tu sice včera se rozloučit, ale já bych nejraději jela s nimi na letiště a počkala dokud se letadlo neodlepí od země.

"Carol?" křičel na mě Neymar ze spodní části domu.

"Ano?" zakřičela jsem na něj nazpět.

"Už budeš? Nemáme moc času." pořád křičel, abych ho slyšela.

"Ano už jdu" naposledy jsem na něj zakřičela z koupelny a pomalu šla dolů. Na sebe jsem si dneska oblékla černé džíny, které vypadají jako kožené ale nejsou. K tomu bílé volné tričko a na to olivovou bundičku. Dneska není moc pěkné počasí, je zamračeno a vypadá to, že každou chvíli bude pršet.