Neymar's fucking true 2 (CZ) [2. série] ✔

3. Nechtěný telefonát

Zdravím :D Užijte si čtení.

Pohled Camerona

Nasedl jsem za volant a čekal, až se uráčí i slečna De La Roso. Když dlouhou chvíli nenastupovala, stáhl jsem okýnko na její straně.
"Tak co bude?" mírně jsem rozhodil rukama.
"Když sis pro mě došel, tak mi můžeš otevřít i dveře ne?" poklepávala pravou nohou a ruce měla zkřížené na prsou. Podíval jsem se na její ruce. Uuu, v tom tílku jsou krásně vidět ty její krásný prsa. A ten výstřih. Nikdy jsem si nevšiml jaký krásný a velký prsa má. Pane bože! Camerone! Okřikl jsem se v duchu.
"Očí mám trošku výš" uslyšel jsem Carol. Cukl jsem sebou a pokroutil očima. Neochotně jsem vystoupil, obešel auto a otevřel slečně dveře.
"Prosím slečno" levou rukou jsem ji naznačil, aby nastoupila. Díky bohu už neměla jiné námitky a usadila se do mého autíčka. Opět jsem obešel auto a nasedl na místo řidiče. Nastartoval jsem a konečně vyjel směr chata. Kluci už dávno odjeli, takže je budeme muset dohnat. Přes město jsme sice jeli podle předpisů, ale jak začala dálnice, tak moje noha klesala pořád níž, tím pádem jsem víc stlačoval pedál k zemi. Carol nějak neprotestovala a dál se dívala ven z okna.
Po hodině jízdy, ke které nám hrálo potichu radio, Carol usnula. Nechtěl jsem ji budit, protože když spí vypadá naprosto úžasné. Nechápu jak ji mohl ten debil podvést. Z mého duchovního nadávání na Neymara mě vyrušil zvonící mobil, který ale nebyl můj. Tohle zvonění patřilo Carolininému mobilu. Natáhl jsem se pro něj, protože ho měla položeny v přihrádce vedle ruční brzdy. Na displeji svítilo to odporné jméno, Neymar. Nechtěl jsem Carol budit a ani nechci jí kazit náladu. Proto jsem se rozhodl pro racionální řešení. Zvedl jsem mu to já. 
"Prosím?" řekl jsem naprosto klidným hlasem, i když uvnitř mě to pomalu začínalo vřít. 
"Ehmmm..." z druhé strany se ozval jen pouhý nechápavý ohlas.
"Ano?" začínal jsem se docela i bavit nad jeho zaskočením.
"Je to prosím mobil slečny De La Roso?" optal se nejistě. Určitě si právě kontroluje její číslo na displeji.
"Ano je. Co pro vás můžu udělat?" řekl jsem trošku s uchechtnutím, když jsem najížděl na benzínku, na které jsme se domluvili s klukama, že si dáme pauzu. 
"Můžete mi jí dát k telefonu?" řekl trochu nejistě.
"Carol teď spí a myslím, že s tebou určitě mluvit nebude chtít." bez zeptaní jsem mu začal tykat a nějak mi to nevadilo. Auto jsem zastavil na odpočívárně, kde už stáli s autem kluci.
"Jak nebude chtít vidět? A navíc, od kdy si tykáme?" v jeho hlase bylo slyšet hodně velké množství naštvaní. Vypnul jsem motor a vytáhl klíčky ze zapalování.
"Myslíš si, že za tu kokotinu co si ji provedl ti odpustí? Myslím, že budu mluvit za ni, když řeknu, aby si ji nechal na pokoji." řekl jsem mu dost vážně a hned mu telefon položil. Podíval jsem se na Carol, která se pomalu probouzela.
"S kým si to mluvil?" zeptala se mě. Mám ji říct pravdu, že ji volal Neymar nebo ji to mám zatajit? Tohle mi probíhala hlavou, dokud mě z přemýšlení neprobudil Nash, který mi bouchl do okýnka od auta.

So ... Dneska trošku kratší. :) Konečně se tu také objevil Neymar co? :D 5.2. což znamená, že má Ney narozeniny. :3
Moc děkuji za komentáře a VOTES :3 Moc díky.
Další díl v pondělí. :)
Dala bych i dřív, ale to bych musela mít předepsané a nejít dneska do kina. Jsem dost natěšena. :3 Doufám, že tak získám nějakou inspiraci na oba dva příběhy, protože jdu na Padesát odstínů černé. :33