"Just Friends" (CZ-1D- Louis Tomlinson)

Chapter52- I want just you!

„ Dobré ráno!“ Probudil mě s důrazem Louis. Proč mě sakra budí? Do školy, už nejdu, tak se mohu vyspat, ne?!

„ Dobrý!“ Posadila jsem se na posteli. V nepohodlnější posteli jsem snad nikdy nespala. Na koleji bych fakt bydlet nechtěla. Narovnala jsem se a snažila se nějak uklidnit bolest, která z mích zad vystřelovala do celého těla. Jsem nehorázně polámaná.

„ Proč mě budíš?“ Zahuhlala jsem a postavila se. Na vchodových dveřích mají velké zrcadlo a já k němu přešla. Hrůzou ze svého vlastního obrazu jsem málem uskočila. Moje modré vlasy mi všude poletují a celkově tak vytvářejí vrabčí hnízdo. Z pravé ruky jsem si stáhla zelenou gumičku a pokusila se je zkrotit do culíku, který ve finále vypadal snesitelně.

„ Podévej se z okna!“ Sledovala jsem Louisův odraz v zrcadle. Dívá se z okna, které je nad stolíkem mezi postelemi. Otočila jsem se a  přešla k oknu. Pohledu, co se mi naskytl, jsem nemohla uvěřit.

Na pozemku našeho kampusu svítí slunce, avšak vypadá to tam hrozně. Když jsme včera v noci procházeli, tak to nevypadalo tak strašně. Sice pršelo, ale neviděli jsme ty polámané stromy a obrovská jezera uprostřed cesty. Abych byla upřímná, tak jsem si vůbec nevšímala okolí. Bylo pro mě důležité, abych byla v teple a suchu, tudíž jsem naprosto ignorovala své zmoklé tělo.

„ Wow.“ Po několika minutovém tichu jsem se konečně zmohla na slova. „ Nevím, jestli mám být šťastná, že už nelije, jak z konve, nebo být smutná kvůli tomu, jak to tam vypadá!“ Pohledem jsem zabloudila na Louise, který jen pokrčil rameny.

„ Podíval jsem se na tvůj notebook, jo heslo znám, měla sis dát něco jinýho, jak můj datum narození:“ Samozžejmě, že ho to napdalo. „ Všechny lety byly obnoveny a do Austrálie ti to letí za tři hodiny. Mimochodem, my dva na tý fotce jsme fakt skvělý!“ Ignorovala jsem jeho poslední větu a začala panikařit.

„ No do prdele!“ Musím všechno pobalit. Na letiště se dostanu, tak za hodiny, a než se zkulturním, tak mi uplyne tak půlhodina, což znamená, že až dorazím na letiště, tak budu mít jen hodinu na odbavení. Are you fucking kining me?!

Začala jsem poletovat po pokoji a všechny krámy, co jsem včera vyndala z Adidas tašky, se pokusila do ní zpět nastrkat. Z Louis Vuitton kabelky jsem si vytáhla make-up a začala se malovat. Na sprchu a zuby teď kašlu. Bude mi muset postačit mentolová žvýkačka. Hřebenem jsem se pokusila zkrotit své vlasy, které neustále poletovaly, jako Ufo okolo mé hlavy. Divné přirovnání.

„ Neblázni!“ Začal se smát Louis, který mě pořád pozoroval ze stejného msíta, jako když mi oznámil tu dobrou zprávu.

„ Děláš si srandu?“ Vyjela jsem po něm. „ Za tři hodiny, vlastně už jen za dvě a půl, mi letí letadlo, které když prošvihnu, tak nejen že mi propadne zasraně drahá letenka, ale i prošvihnu možnost odsud nadobro zmizet. Myslela jsem, že už jsi to konečně pochopil!“ Řvala jsem po něm. Ach bože, proč to pro jednou nemůže chápat.

„ Ty si vážně myslíš, že tě nechám odletět?!“ Vyvalil po mě oči. „ Konečně můžeme být spolu, šťastní, ale ty chceš odjet. Měl jsem tě nechat spát!“ Povzdychl si and mým chováním.

„ Jako vážně?!“ Vyjekla jsem. Protočil nademnou očima a odvrátil pohled. „ Já musím odjet!“ Pomalu jsem se začala uklidňovat a i své hlasivky snižovat.

„ Nemusíš, ale očividně chceš!“ Zkonstatoval.

„ Ne! Musím! Mám šanci začít znovu!“ Moje hlasivky, jak vidím, jsem snižovala zbytečně.