"Just Friends" (CZ-1D- Louis Tomlinson)

Chapter22- Honey, I'm sorry, but...

„ Dobré jitro.“ Políbil mě na nos ráno Louis a tím mě probudil. „ Dobré.“ Protáhla jsem se. „ Dneska večer je party v jednom baru na okraji Londýna.“ Řekl Louis a já, aniž bych počkala, co řekne dál, jsem odpověděla: „ Totálně tam přijdu.“ Protáhla jsem si i krk a sedla si. Vlasy jsem si přehodila dozadu, aby mi nikde nepřekáželi. Stoupla jsem si a zacítila jsem na sobě Louisův přímý pohled. „ Kam jdeš?“ Zeptal se nakonec. „ Napřed si to jdu vyžehlit u táty, a pak asi na druhou hodinu do školy.“ Zívla jsem si a natáhla se na zem pro oblečení. „ Aha, tak to hodně štěstí, protože škola dneska není.“ Přikývl a otočil se na druhou stranu postele. Jde zase spát. „ Ale je.“ Odfrkla jsem mu a přetáhla přes sebe tílko, které jsem si následně zastrčila do sukně. Vzala jsem si ještě kabátek, který jsem si hned oblékla a přešla k zrcadlu, kde jsem si ještě upravila vlasy. „ Fakt?“ Uslyšela jsem za sebou Louisův rozespalý hlas. „ Jo, je. Kdybys nepřišel, tak se uvidíme až večer. Pošli mi SMS, kde to přesně je.“ Otočila jsem se zpět k němu a usmála se. „ My se pro tebe stavíme.“ Mrkl na mě a prohrábl si vlasy. „ Fajn. Tak čau.“ Přikývla jsem. Přešla jsem ke dveřím, ale zastavila jsem se, když za mnou Louis ještě něco zakřičel: „ Čau a do školy asi ještě dojdu.“ Vykoukl z koupelny a já zase přikývla a vyšla z pokoje. Potichu jsem seběhla dolů, kde jsem si obula boty a následně vyšla i z domu. Je ještě sedm hodin ráno a první hodina nám začíná, až v 8:30, takže mám čas.

„ Jedno karamelové latte.“ Řekla jsem rozespale obsluze ve Starbucks. Přikývla a já si šla stoupnout někam na kraj, aby ostatní servírky mohli obsluhovat jiné zákazníky. Objednala jsem si jen kafe, protože nemám hald ani chuť. Opřela jsem si loket o pult, na který jsem si položila hlavu a zavřela oči. Nevím, v kolik jsem šla včera s louisem spát, ale bylo to hodně, hodně moc pozdě, protože mi tak málo hodin spánku nestačilo k tomu, abych byla fit.

„ Ellie?“ Vyrušil mě z relaxování a dalšího pokusu o spánek hlas nějakého mladého kluka. Pomalu jsem otevřela oči a zpřímila zrak na sexy kluka. Caleb. „ Ca-Caleb.“ Zívla jsem si uprostřed věty. „ Co tady děláš?“ Zeptala jsem se, se zavřenýma očima. „ Slečno Swords! Zde je vaše káva.“ Oslovila mě servírka ještě dříve, jak mi mohl Cal odpovědět. „ Snídaně!“ Ukázal na sáček a kávu v jeho ruce. Přikývla jsem, že chápu a odebrala se s ním ke dveřím do Starbucks. „ Proč jsi vstávala, tak brzy, když začíná vyučování, až za hodinu a půl?“ „ Na to samé jsem se chtěla zeptat já.“ Zasmála jsem se a otočila se na ulici k němu. „ Řekněme, že jsem nespal doma.“ Kýval a přitom zíval. „ tak nějak.“ Otočila jsem se směrem k cestě k mému domu. Mám to jen dva bloky domů, takže kousek. „ Jestli chceš tak tě odvezu tam, kam potřebuješ. Já sám teď jedu domů.“ Usmál se na mě. „ nechci ti dělat zátěž.“ Skousla jsem si spodní ret. „ Nebudeš, ať bydlíš kdekoliv.“ Mrkl na mě. „ Bydlím na St. John Wood. Je to odsud jen dva bloky to zvládnu.“ „ Zvláštní. Já taky.“ Zasmál se a chytil mě za ruku. Tahal mě pravděpodobně ke svému autu. „ Tak ok.“ Řekla jsem zaraženě.

„ Co, že jsi nespal doma?“ Promnula jsem si oči, už v autě. „ Večer jsem byl v baru a přespal jsem u kamaráda barmana.“ Stiskl pevně volant a vyjel z parkoviště. „ Ty? Kam jsi vlastně včera zmizela, když jsi odešla ze školy? Jo a tvoji kamarádi se na tebe ptali. Prý: Co jsi jí udělal?!“ Zasmál se. „ Šla jsem do Starbucks a pořádně popřemýšlela, víš. To, co jsi mi řekl, mi odkrylo pár věcí, takže tak. No a ve Starbucks jsem potkala kámoše, u kterého jsem byla celou noc.“ Usmála jsem se na něj a strčila si do pusy brčko od kelímku, abych se napila kávy. „ S tím kamarádem, který s tebou sedí?!“ Zeptal se, Zasmála jsem se a přikývla. „ Hej, zapomněl jsem se tě zeptat.“ Vyjekl najednou. Nadzdvihla jsem obočí a otočila jsem se k němu. Celkem se bojím, abychom nenabourali, takže ho nebudu nijak vyrušovat. „ Máš kluka?“ Nad jeho opovážlivou otázkou, která je ale celkem na místě, jsem protočila očima. „ Ne, nemám kluka.“ Povzdychla jsem si. „ Fajn.“ Zaškeřil se. „ Ale jak to?“ Dodal a mě to zase přimělo protočit očima: „ To neznamená, že máš nějakou šanci.“ Mrkla jsem na něj. „ Nikoho nechci. A mám teď menší závazek.“ Zadívala jsem se z okna, kde už jsme míjeli mě známé domy. „ Závazek?“ Zeptal se šokovaný. „ Někdy spím s kamarádem.“ Otočila jsem se k němu a viděla, jak pootevřel ústa. No hned je zavřel, pokroutil hlavou a v zápětí se rozesmál: „ Ani nemusím hádat, s kterým.“ Znovu jsem protočila očima a koukla ven z okna. Právě přijíždíme k našemu baráku. Caleb zastavil přesně před ním, ale na druhé straně silnice. „ Nebude ti vadit, když ti zastavím tady?“ vypnul motor a otočil se ke mně. Začala jsem se smát a bouchla jsem ho do ramene: „ Bydlím naproti, blbečku.“ On se zašklebil nad mým pojmenováním a pokroutil hlavou. Vystoupila jsem a zabouchla za sebou dveře. Přecházela jsem přes silnici, ale uprostřed jsem se zastavila, když jsem slyšela, že z auta vylezl i Cal. „ Jo a mimochodem: Thanks za odvoz.“ Mrkla jsem na něj, zvrtla se na patě a šla k našemu domu. „ Velmi bezpečné. Zastavit se uprostřed silnice.“ Zakřičel ještě za mnou. Ukázala jsem na něj zády prostředníček a on se začal smát. Vešla jsem dovnitř a všechny pozdravila. Už snídají, takže se musím jen převléknout a pojedu do školy.