"Just Friends" (CZ-1D- Louis Tomlinson)

Chapter36- Fear!

Zůstala jsem překvapeně stát na místě. Můj otec sedí na mojí posteli, už bůh ví, jak dlouho a kdo ví, jestli mi neprohledal věci a hlavně notebook.

„ Co potřebuješ?“ Zeptala jsem se ho, jako bych vůbec nevěděla, že jsem na tři dny pro něj zmizela z povrchu zemského, a odstoupila od něj pár kroků dál. Opřela jsem se o zeď a ruce si dala za záda.

„ Ty se ptáš?“ Ironicky se zasmál a rozhodil rukama, které hned potom položil na svoje kolena. „ Byla jsi tři dny v prdeli?! Dokud mi neřekneš, kde jsi byla a proč jsi zdrhla, tak se odsud nehnu!“ Stoupl si a popošel blíž. Teď je čas na to, aby můj mozek začal vymýšlet nějakou kvalitní lež.

„ Byla jsem u sestřenky. V Manchesteru, víš od mamky. Pozvala mě na pár dní a já ti to zapomněla říct, asi.“ Zalhala jsem a usmála se. V Manchesteru mám příbuzné, sestřenice mojí mamky, na kterou mám číslo, takže jí můžu zavolat a ujistit se, že mě nekecne.

„ Volal jsem její matce a ta mi řekla, že tam nejsi.“ Odfrkl mi. Věděla jsem, že mi to nesežere i s navijákem, ale že by jí i volal, to mi na něj nesedí. „ Ještě další lež, kterou mě hodláš krmit?!“ Vyjel na mě nasraně a zatnul čelist. Začíná, myslím, i rudnout.

„ Ehm.“ Nemám, co říct. Jelikož ví, že jsem na poprvé lhala, tak bude vědět i to, když budu lhát znovu. Mám na vybranou: Buď se okamžitě zastřelit, nebo mu říct pravdu. A pravda je, že bych se radši zabila, než abych mu řekla to, že jsem celou dobu byla s Louisem.

„ Došli ti výmluvy? Neřekneš mi, že jsi byla s kamarádkou nakupovat a prodloužili jste si to? Neřekneš mi, že jsi celou dobu spala u kamaráda, chodila do školy a doma se neukázala? Hm?“ Začal mi vyjmenovávat chabé výmluvy, které jsem používala jakomalá a hloupá. Ještě v LA a ještě s mámou. Stále ke mně postupoval po malých krůčkách. Díky tomuhle jsem ráda, že mám velký pokoj.

„ Ne.“ Zmohla jsem se jen na tuhle stručnou odpověď. „ Byla jsem s kamarádem. Mimo město.“ Doufám, že mu to bude stačit bez podrobností.

„ Jméno? Místo?“ Nadzdvihl obočí a dostal se úplně ke mně. Pootevřela jsem ústa, abych mu odpověděla, ale zastavil mě: „ Nemůžeš mi to říct, že?“ Přistoupil, až na těsno ke mně a ohnul se k mému uchu: „ Nikdy mi neřekneš prvdu, že?!“ Zatnul zuby a chtl mě za ruku.

„ Já-já- já ti…“ Začala jsem koktat, ale on mi do mého mluvení znovu skočil:

„ Nic neříkej! Je mi jasný, že jsi celý dny šukala s tím tvým kamarádem a je mi jasný i to, že mi ten zmrd Horan lhal o tom, že neví, kde jsi.“ Trhl mojí rukou, tak silně, že jsem se odlepila od zdi, zaklopýtala a spadla na zem. Bolestně jsem přivřela oči, ale neměla jsem ani čas vzpamatovat se z pádu, a už jsem stála, jelikož mě vytáhl na horu. Div mi nevykloubil rameno.

„ To bolí!“ Vzlikla jsem. Pocítila jsem vařící kapku, jak stéká po mém líci. Všechny jeho slova mně ubližují, ale jsem moc slabá a unavená na to, abych mu odporovala.

„ A mě to nezajímá!“ Usmál se na mě. Zvedl ruku a položil jí na mé vlasy. Prsty mi je prohraboval. „ Jediný, co mě teď zajímá je, jaká jsi v posteli!“ Zašeptal.

„ Cože?!“ Vyprskla jsem. Okamžitě se mi při jeho slovech zastavil dech. „ J-j-jak to myslíš?“ Vykoktala jsem zděšeně. Doufám, že po mně nechce-

„ To, co dostal tvůj kamarád, chci dostat i já!“ Odhrnul mi všechny vlasy z levé strany mé hlavy a přiložil mi pusu k mému uchu. Ihned jsem ho od sebe odstrčila a odstoupila jsem dál.

„ V žádném případě!“ Vykřikla jsem. Myslím, že omdlím nebo budu zvracet!

„ Co si to ke mně dovoluješ?!“ Zařval znovu a přistoupil ke mně. „ Ty nemáš vůbec, co mluvit! Klidně si jen lež, ale já tě chci ochutnat!“ řekl slizkým hlasem. Myslím, že mi nebije srdce!