"Just Friends" (CZ-1D- Louis Tomlinson)

Chapter32- Hope!

„ Ahoj, bratránku.“ Usmála jsem se nervózně na telefon, na kterém právě teď probíhá videohovor s Niallem. Samozřejmě se tam přisrali i ostatní. Jsou tři hodiny ráno a právě jsme se vrátili s Lousiem. Dnešní noc/ večer dopadl skvělě. V přítomnosti Louise jsem se cítila úžasně, dokonale. Kežbychom tu mohli zůstat do konce života.

„ Můžeš mi vysvětlit tohle?“ Ukázal se mi an monitoru lísteček, který tma Louis na objasnění zanechal. „ S Ellie jsme jeli na výlet. Nevíme, kdy se vrátíme. S láskou- Louis!“ Začal mi to číst.

„ Ahoj, Nialle.“ Přiřítil se k mému mobilu i Louis. Protočilajsem očima nad jeho usměvavou tváří. Mám takové tušení, že nemá nejmenší páru o tom, že je na nás Niall naštvaný.

„ Nazdar!“ Procedil skrz zuby Niall. „ Uvědomujete si vážnost situace?“ Zeptal se. Oba dva jsme nechápavě pokroutili hlavou. Jediná věc, kterou jsme udělaly je, že jsme si dali dovolenou. Louisovo pokroucení yblo ještě nechápavější, než to moje, protože se právě teď přiřítil. „ Ne?! Ellie…“ Obrátil se ke mně. „ Tvůj otec mi několikrát volal a ptal se mě, jestli nevím, kde jsi! A ty Louisi…“ Odmlčel se. „ K tobě nemám vlastně nic. Jen mi je jasný, že tys to navrhl.“ Zasmál se nad odlehčenou, ale náhle znovu zvážněl.

„ Nialle…“

„ Co říkal můj otec?“ Skočila jsem Louisovi do řeči s tónem, který jasně značil, že odpověď na tuto otázku je důležitější, než to co chtěl říct Louis.

„ Že tě zabije, až se vrátíš.“ Zasmál se. Mě to, ale vtipné nepřipadalo. Louis se smál s Niallem, ale když se oba podívali na mě, tak jim úsměvy strnuly. „ Neber to vážně, Ellie. Mě tohle můj táta říkal tolikrát a já jsem naživu.“ Usmál se Niall.

„ Máš pravdu.“ Začala jsem se usmívat. „ Já jen, že jsem si na něco vzpomněla.“ Dodala jsem a odvrátila pohled. „ Řekni mu, že jsi se mnou pořád nemluvil.“ Skousla jsem si ret a pohled znovu umístila na jeho maličkost.

„ Proč?“ Nechápal. Hodila jsem na něj pohled, který značil, že nemá nic namítat a tečka. „ Tak fajn.“ Protočil očima a já se usmála nad jeho změnou postoje. „ Ahoj.“ Položil hovor a já se otočila zpět k Louisovi, který se tvářil pořád vážně a nechápavě.

„ Co je?“ Nadzdvihla jsem obočí a smála se.

„ Proč jsi byla tak vážná, když Nill řekl, že tě tvůj otec zabije! Ellie, myslel to ze srandy, nebo ne?!“ Zeptal se. Co tím chce dokázat. Je možné, že by něco tušil? A kurva!

„ Ne! Jak jsem říkala, jen jsem si na něco vzpomněla, a proto jsem se nesmála!“ Objasnila jsem mu a stoupla si z postele. „ Už jdu spát a neřeš to prosím!“ Otočila jsem se k němu zády a přešla do koupelny. Jedním pohybem jsem si stáhla gumičku z vlasů, které doposud byly v úhledném culíku. Zuby už mám vyčištěné, takže jen rozčesat vlasy a mohu spát.

„ Jen nechci, aby se ti něco stalo.“ Objevila se za mnou postava Louise. Viděla jsem ho v zrcadle. Přikývla jsem a otočila se k němu. Přistoupil ke mně blíž a odhrnul mi vlasy z tváře. Lehce se usmál a políbil mě na rty, což vykouzlilo úsměv i mě.

„ Děkuji.“ Zašeptala jsem.

„ Za co?“ Zasmál se nechápavě Louis.

„ Za všechno. Za dnešek.“ Přitáhla jsem si ho k sobě a pevně ho objala. Hlavu jsem si vmáčkla mezi jeho krk a ramena, kam sjem mu následně dala pusu. On mi polibek vrátil pusou do vlasů.

***

„ Dobré ráno.“ Políbil mě na probuzení Louis. Zívla jsem si a přikývla. Pokoj byl zbarvený do oranžova, až do ruda, což znamená, že je okolo šesté hodiny ranní. Otočila jsem se smměrem k oknu a promnula si oči.