"Just Friends" (CZ-1D- Louis Tomlinson)

Chapter48- My life isn't fairytale!

„ Ellie!“ vykřikla Perrie, když mě viděla na prahu obýváku a rychle ke mně přiběhla. Překvapeně jsem pustila obě svoje tašky, nemyslíc na to, že v nich mám mobil a notebook. Objala mě, ale ihned se odtáhla, když si všimla, v jakém stavu jsem sem došla. „ Co se stalo? A co tohle znamená?“ Zeptala se zmateně. Stejná reakce, jako u Louise.

„ Můžu tu přespat, že jo?!“ Zeptala jsem se značně nervózně. Perrie se na mě podívala, jako na idiota.

„ Jistě!“ Usmála se nakonec a znovu mě objala tentokrát opatrněji. „ Ale tohle vypadá, že se tu chystáš spát několik… týdnů?!“ Podívala se mi do očí a moje nervozita stoupla.

„ To je na delší vyprávění, ale rozhodně vás tu budu otravovat jen jednu noc. Zítra pojedu pryč.“ Vysvětlila jsem Pezz, a až tehdy si všimla, že v místnosti jsou všichni, včetně Caleba. Teď mě to docvaklo: Mám auto Matta! Musím mu napsat SMS, ať se pro něj 26. staví na… prostě někam. Pravděpodobně ho zanechám tady a klíče mu dám nenápadně do schránky, nebo je jednoduše předám Niallovi.

„ Kam hodláš jet?“ Postavil se přede mě Louis.

„ Myslel jsem, že do Austrálie letíš, až 26.?“ Doplnil ho Niall a všichni se přede mě postavili.

„ Změna plánu!“ Vypískla jsem. Nervozita pomalu ovládá mé tělo. Proč přede mnou musí všichni tak stát? Je mi to nepříjemné.

„ Jaká změna?“ Zeptala se pro změnu Soph.

„ Na pár dní pojedu… asi do Manchesteru, a pak poletím do Austrálie!“ Řekla jsem první věc, co mě napadla.

„ Proč do Manchesteru?“ Oni v tom nepřestanou. I Zayn musí provokovat. Brzy mě vyprovokují tím stylem, že jim všechno řeknu.

„ Lže!“ Vykřikl Louis a všichni jsme na něj stočili pohledy. „ Ellie, už bylo dost keců. Dneska vyklop pravdu. Asi sis toho nevšimla, teda nejen ty, ale i ostatní, ale díky dešti se ti smylo kapku make-up a tím se ti odkryla zfialovělá část tváře! Řekni mi všechno, co jsi dřív nemohla!“ Řekl Louis, jako by to nebylo vůbec nic a všichni jsme na něj překvapeně zírali.

„ Nám!“ Opravil ho Liam.

„ Dřív jsem ani všechno nevěděla!“ Sklonila jsem pohled k zemi.

„ Takže teď už víš?“ Chytl mě za levou ruku Louis.

„ Asi ano. Všechno jsem podle otce věděla, už několikrát, ale tohle je poslední všechno, co jsem se od něj potřebovala vědět. Kdybych zjistila víc, tak bych radši skočila z mostu, než to v sobě dusila.“ Vydechla jsem a přejela je všechny pohledem. Z jejich výrazů mi došlo, že budou chtít vysvětlení.

„ Dusit co?“ Položil mi ruku na pravé rameno Niall.

„ Na to se radši posaďte!“ Zašeptala jsem, a tak v sobě potlačila vnitřní hlas, který mi celou dobu napovídal, že jim to nemám říkat. Teď, už jim pravdu říct musím. Teda přesněji otcovu verzi pravdy, které bohužel věřím. Jenže, co jiného mi zbývá. To co mi řekl do sebe přímo perfektně zapadá, a s tím autem má pravdu. Neshodovalo se. Dřív jsem si to neuvědomovala, ale dnes mi to došlo. Jak jsem mohla být tak hloupá? 

***

„ Můžeš už začít?“ Povzdychl si Niall.

„ Nialle nech ji být! Neřekla bych, že je to něco, o čem se lehce mluví!“ Vyprskla na něj Sophia. Děkovně jsem se na ní podívala a znovu sklonila pohled k zemi. Jak začít? „ Podívej, jak sem přišla nabalená a na Vánoce! To není v pohodě!“ Dodala a podívala se na mě.