"Just Friends" (CZ-1D- Louis Tomlinson)

Chapter45- Bulimia!

„ Kdykoliv, Noeli!“ Usmála jsem se, i když to nemohl vidět.

„ A co třeba dneska?“ zeptal se s nadějí v hlase. Do pytle.

„ Moc ráda bych šla dneska, ale pracuji. Navíc je taky dost hnusně!“ Zamítla jsem jeho návrh. Pravděpodobně bude dost hnusná bouřka.

„ Škoda.“ Povzdychl si. „ Zítra ti zavolám, ale teď už musím. Ahoj, Ellie!“ Rozloučil se, se mnou a ihned položil. Ruku s mobilem jsem spustila vedle těla. Otočila jsem se a šla zpět za Louisem do pokoje.

On se zrovna převlékal do práce, aby tam nešel v pižamu, který na sobě má celé dopoledne. Je už jedna a před chvíli mi volal Noel. Musela jsem to vzít, abychom se domluvili, kdy se sejdeme. Bohužel nám to nevyšlo.

„ Už ses oblíkl?“ Zaklepala jsem na Louisovi dveře a přiložila ucho ke dveřím. Podle hlasitosti kroků mohu říct, že se pohybuje v zadní části, takže mi nehrozí, že moje levá část obličeje bude ještě ochomenější, než nyní je, že dostanu dveřmi.

„ No tak, Ellie! Na rukách bych nespočítal, kolikrát jsi mě viděla svlečeného! A navíc jsem celou dobu jen v trenkách!“ Slyšela jsem jeho pisklavý smích.

„ Jsi jako dítě!“ Vešla jsem do místnosti a protočila nad ním očima přesně v tu chvíli, co se na mne podíval, takže to viděl. Bod pro mne!

„ Hele, hele!“ Vztičil ukazováček a zúžil obočí. Uškrnula jsem se nad jeho současným výrazem.

„ Vy dva!“ Zaslechla jsem od dveří a svůj pohled směřovala na osobu, od které hlas vycházel. Stejně jako Louis. „ Měli byste si pohnout. Za chvíli musíme jít!“ Byla to Perrie. Jak jinak.

„ Vždyť už jdeme!“ Znova jsem protočila očima a otočila se zpět k Louisovi, který si na sebe natahoval šedé tričko, bez potisku.

„ Jo!“ Souhlasil se mnou Louis.

„ Jen aby!“ Dodala Perrie a odešla.

„ Je strašná!“ Povzychl si a prohrábl si vlasy. Ignorovala jsem jeho poznámku. „ Jak vypadám?“ Dodal vzápětí a tvářil se velice sebevědomě.

„ No úžasně!“ Dodala jsem ironicky a protočila očima. Dneska to dělám dost často. Měla bych to omezit, nebo se to stane mím zvykem.

„ Díky!“ Když okolo mě procházel, tak mě bouchl do ramene a mojí ironickou narážku si nebral vůbec k srdci. Otočila jsem se za ním a viděla ho, jak na mě čeká u dveří s nataženou rukou. „ Jdeme!“ usmál se na mě a já k němu ochotně přišla. Chytla ho za ruku a šli jsme.

***

„ To počasí je čím dál tím horší!“ Povzdychl si Louis a pevnejí stiskl volant. Na Oxford street jedeme autem a vypadá to, že se tam jen tak hned nedostaneme. Šíleně fouká vítr a lije jako z konve. Celkem se bojím, abychom nedostali smyk.

„ To jo no. Viděl jsem ve zprávách, že by se to mělo do večera zhoršit!“ Dodal Zayn. V Louisově autě jedu ještě s ním a Pezz. Přišlo jim zbytečné brát tolik aut, když mohli jet s námi.

„ Ty se koukáš na zprávy?“ Rozesmála jsem se. Tohle je poslední věc, co bych řekla do Bad boye Zaynstera. „ To bych do tebe neřekla!“ Smála jsem se čím dál tím víc.

Zayn po mě hodi vražedný pohled, ale v zrcátku jsem mohla vidět, že mu koutky cukají do úsměvu. „ Někdy musíš začít!“ Nadzvihl ramena a začal se smát.

„ To je pravda, ale ne v devatenácti!“ Vykřikla jsem. „ To je celkem dost brzy!“ Pořád jsem se smála.

„ Bylo to jen počasí!“ Odfrkl mi pobouřeně.