"Just Friends" (CZ-1D- Louis Tomlinson)

Chapter13- It's where my demons hide

„ No matter what we breed. We still are made of greed. This is my kingdom come...“ Zpívám si tu nejúžasnější písničku, která vůbec existuje! Demons od Imagine Dragons. Je ironie, že je to tak výstižné na mou osobu. „ This is my kingdom come.“ Dozpíval za mě vedle mě stojící Louis. „ Miluji tuhle písničku!“ Zasněně jsem se koukla do stropu a zavřela oči. Dál jsem poslouchala ty perfektní slova, které vypouštěl Dan Reynolds z úst:

When you feel my heat
Look into my eyes
It’s where my demons hide
It’s where my demons hide
Don’t get too close
It’s dark inside
It’s where my demons hide
It’s where my demons hide

„ Já taky.“ Souhlasil se mnou Louis a mě to přinutilo podívat se na něj a lehce se usmát.

Právě teď jsme ve Starbucks a pracujeme. Do rádia jsem pustila mé CD od Imagine Dragons a před chvílí přišel i Louis. Byla jsem tady o chvíli dřív, protože i ze školy jsem odešla dřív. Kvůli doktorovi. Zápěstí je vykloubené a mám ho v obvazu. V obvazu levé, na které mám velkou jizvu a v obvazu pravé, které je vykloubené. Perfect. S omluvenkou jsem neměla problém. Falšuji si je, už dlouho a stačilo jen podškrábnutí Zayna a bylo to.

„ A teď by mě zajímalo, proč máš obě zápěstí v obvazu?! Levýho jsem si všiml, už dřív, ale až teď, když máš obě, mě to přijde divný!“ Vyrušil mě z přemýšlení Louis. Stuhla jsem a v mozku jsem si začala vymýšlet lež, kterou bych zakryla tu hnusnou pravdu. „ No… protože… takhle: Levé zápěstí jsem si pořezala, když jsem dělala salát. Neptej se, jak se mi to povedlo! Já ani sama nevím…“ Mávla jsem rukou a zasmála jsem se, aby to znělo důvěryhodně. „ A to druhý jsem si včera vykloubila, když jsem posilovala!“ Povzdychla jsem si a podívala se na mé ruce. „ Ty jsi pako!“ Zasmál se Louis a já mu přikývla. „ Měli bychom jít otevřít! Za minutu začíná pracovní doba!“ Popadl mě za ruku, ale nad zápěstím, aby mě to nebolelo, a tahal mě ke vchodu, kde vytáhl klíče a odemknul. Nechápu, proč jsem musela jít s ním, ale ok!

„ Kde kurva všichni jsou?“ Zanadával Louis, když už tu dvě hodiny stojíme a pracujeme sami dva! Nikdo ostatní nepřišel, a to máme dnes směnu všichni! Starbucks je narvaný, až k prasknutí a my dva nestíháme. Na zavolání jim nemáme čas. Pan Styles je zavřený ve svojí kanceláři a o ničem naštěstí neví. „ Netuším!“ Pokroutila jsem hlavou a zadívala se k otevírajícím dveřím. Momentálně jsou všichni obsloužení a pijí. Nikde, už není místo, takže osoby, které vešli, jdou k pultu a nejdou, si sednou ke stolu jako všichni ostatní. Prozkoumávám obličeje osob, a když je konečně identifikuji, rychle zalezu pod pult. Matt a Connor. Nesmí zjistit, že tady pracuji. Naši otcové říkají, že brigádu nepotřebujeme, takže by to vzali blbě a já se s nimi nehodlám hádat a navíc tu je Louis, takže je obslouží.

Louis si všiml osob u pultu, ale nevypadal, že by k nim chtěl jít. Spíš to vypadalo, že hledá mě. Pohledem sjel dolů a všiml si mě. Nadzdvihl obočí. Pokroutila jsem hlavou a vzápětí vyšpulila pusu a rukama ho poprosila a ukázala nahoru, aby to pochopil tak, že je má obsloužit. Přikývl a přešel přímo přede mě. Ušklíbla jsem se nad polohou, ve které jsme se právě nacházeli. Mám hlavu přímo u jeho rozkroku. Přiblížila jsem se k němu hlavou a skousla mu kalhoty, a tak mu skočila do otázky, jestli si něco ti dva nedají. Zasekl se přímo uprostřed věty a já se uchechtla. Uslyšela jsem jeho hluboký nádech a otázku Matta: „ Jste v pořádku?“ Zdola jsem viděla, jak Louis přikývl a dále se jich optal znovu, načež si oni objednali jedno karamelové latté a jedno cappuccino. Louis si zapsal objednávku a řekl, ať počkají. Připravil jim nápoje, oni zaplatili a v klidu odešli, myslím. Konečně jsem si stoupla a protáhla se. Louis si dal ruce v bok a podíval se na mě s otázkami v očích. „ Tak za prvé!… Kdo byly ti kluci?“ Zeptal se. „ Matt a Connor. Kámoš a bratr!“ Odsekla jsem mu stručně. „ Ok a co to bylo?“ Zakřičel šeptem a ukázal prstem na svoje kalhoty. „ Nic!“ Usmála jsem se nevinně a odešla dozadu, kde jsem si vzala mobil a zkontrolovala telefonáty.