"Just Friends" (CZ-1D- Louis Tomlinson)

Chapter12- Wake up honey!!

Je pondělí! Je to zasraný pondělí! A víte, co mám?! Mám velmi velkou kocovinu!

Včera jsem se ráno po tom večírku u Ryana probudila ve čtyři s velkou kocovinou, ale já jsem musela jít ještě k Louisovi a dalším a tam jsem se taky zlila. Málem do němoty. Ani nevím, jak jsem se dostala domů, kde se na mě teď samozřejmě Conny s Mattym smějí. Nicol si ještě spí, jelikož nestuduje.

Sedím si u kuchyňské linky a ledem si chladím čelo. Matt s Connym sedí vedle mě, a jak už bylo zmíněno, se smějí. Je 7:15 ráno, takže mám čas. První hodiny a mi začíná, až za 45 minut, ale stejně tam chci být dřív. „ Sestřičko! To bude dobrý!“ Poplácal mě se smíchem Connor. Matt se s ním jenom smál. Ty zvuky mě se mi v hlavě ozývaly ještě 100x a já se proklínala a v hlavě si slibovala, že už ani kapku, Skotský, Martini, piva nebo prostého rumu, neokusím.

Snídala jsem cereálie s mlékem a k tomu pila mléko. Protáhla jsme si krk a vzpřímila se. Najednou jsem prohlásila větu, kterou říkám po každé proflámované noci a nikdy ji nedodržím: „ Už nikdy nebudu pít!“ Tohle říká mnoho lidí, ale ode mě to z ní šíleně směšně! Nevím, jak to připadá někomu jinému, ale jí si sama sebe nedovedu představit do konce života bez chlastu. Prostě já a abstinentka v alkoholu? Jako vážně?

Matt s Connorem se začali smát více a já se k nim přidala, ale jako odezva k mému smíchu se ozvala moje hlava, takže jsem hned přestala. J8 mám takové štěstí, že mi žádné tabletky, prášky nebo cokoliv na kocovinu nepomáhá, takže vždy takto trpím.

Po dalších deseti minutách trpění, poslouchání těch jejich posměšných keců a samozřejmě snídání, jsem se zvedla a šla se převléct z pyžama do normálního oblečení. Po krátkém vybírání vyhrál můj typický outfit: Bílé tričko s potiskem Starbucks, riflové šortky a jelikož se už trošku ochladilo, je přeci jenom to září, tak jsem si vzala i lehký svetr. Přes to jsem si přehodila malý baťoh s pár učebnicemi a esejí, kterou mám dnes z angličtiny odevzdat, a na nohy jsem si nazula mé nejoblíbenější černé conversky.

Matt s Connym na mě čekali u vchodu a mohli jsme vyrazit. Nějakým způsobem se mi Matty líbil. A to sakra moc. Jeho tmavě hnědé vlasy vyčesané nahoru a jeho krásné hnědé oči. A ten jeho úsměv. Přitahoval mě, ale jiným způsobem, jak třeba Louis nebo Liam. On, jeho jsme brala spíše jako svého bratra. Člověka, na kterého se mohu spolehnout v jakékoli situaci a hlavně člověk, který mě v těžkých chvílích podrží.

Z mích hlubokých myšlenek nad krásou Matta mě vyrušil vyzvánějící telefon. Matt, už byl autem před Connyho školou, takže tak za pět minutek budeme v kampusu naší školy. Mobil jsem si vytáhla z kapsy a podívala se na číslo: Lucas :*. Usmála jsem se nad myšlenkou, že u něj je celkem pozdě, takže jsem velice ráda, že mi volá a stejně tak doufám, že on je právě ten, kdo mi dnes jako první zvedne náladu. Přejela jsem po displeji svého iPhonu a vzala hovor. V uších se mi okamžitě rozezněl jeho krásný hlas: „ Ahoj Ellie!“ Z jeho hlasu jsem rozpoznala, že se směje. „ Ahoj Lucasi!“ Zamrmlala jsem. Z mého hlasu mi bylo hůř, než z jakéhokoli jiného, protože jsem ho slyšela uvnitř sebe. „ Copak? Zase jsi propařila noc?“ Smál se na mě. „ Neříkej ne! Je mnoho tvých fotek na webu!“ Dodal a tím mi skočil do monologu, kterým jsem chtěla celé jeho tvrzení popřít. Přikývla jsem, i když jsem si byla jistá, že on mě vidět nemůže. „ Hmm.“ Zamumlala jsem, aby si nemyslel, že jsem usnula. „ No to je jedno! Volám ti, kvůli tomu, že na víkend letím do Londýna…“ Nemusel pokračovat, protože jsem okamžitě začala pištět a zvysoka srala na vzrůstající bolest hlavy. Z druhé strany telefonu jsem uslyšela hlasitý smích, který mě donutil přestat a dále mu naslouchat: „ A napadlo mě, že bych mohl přemluvit Elis a možná i Mandy, že by jeli se mnou.“ Začala jsem znovu pištět a Matt sedící vedle mě se na mě samozřejmě smál. „ Dej to na reproduktor!“ Nařídil mi a já rychle zmáčkla tlačítko. „ Ahoj Lucasi!“ Pozdravil ho hned. „ Matty! Zdarec!“ Odzdravil mu Lucas a vzápětí dodal: „ Jak jsi poznal, že jsem to já?“ „ To jen při tobě se takhle El směje do telefonu!“ Uškrnul se Matt a oba vybuchli smíchy. Začali se bavit o nějakých autech a zbývající cestu do školy mě naprosto ignorovali. Pff.