"Just Friends" (CZ-1D- Louis Tomlinson)

Chapter3-Don't tell this to anybody!!

„ Super!“ Zašeptala jsem si pro sebe, když jsem se ráno probudila. Louis ještě spí, takž se mohu nepozorovaně vypařit. Je to podlé, ale nehodlám se tu s nikým moc sbližovat. Strávím tu tří další roky na vysoké a potom odjedu zpět do LA nebo možná do New Yorku. Ale tady nezůstanu. Nemám to tu ráda. Je tu pořád zima a všechno. Předtím, než jsem se zvedla z postele, jsem se ujistila, že Louis pořád spí. Na zemi jsem si sebrala svoje věci a pomalu je začala sbírat. Kalhotky, podprsenka a šaty! Hotovo, oblečeno. Svoje boty jsem si nechala v chodbě, takže jsem vyšla chodbu a zamířila si to přes obývák ke vstupním dveřím. „ Ahoj!“ Zastavil mě mužský hlas. Lekla jsem se, že to je Louis, ale měl jiný, chraplavější hlas. Otočila jsem se směrem k chlapci. Kudrnaté vlasy, smaragdové oči a krásné ďolíčky ve tváři. V ruce svíral hrnek čaje. „ A-ahoj! Já-já už jdu!“ Ukázala jsem na dveře. „ Netřeba. Klidně zůstaň, teda, jestli…“ Zasekl se. Myslím, že ví, v jaké situaci jsem. „ Ehm… Jsem Harry!“ Nastavil ke mně volnou ruku. „ Ellie!“ Stiskla jsem mu jí a skousla si spodní ret. „ Prosím, řekni mu, že jsi mě tu neviděl a nevíš, kdo jsem! Z mé strany to byla chyba! Louis je v pohodě kluk, ale…“ Sekla jsem se. Jemu to bylo jako znamení, že už chci jít a to byla taky pravda. „ Jo, jasně!“ Přikývl s kamennou tváří. „ Ráda jsem tě poznala, ale už půjdu!“ Mrkla jsem na něj a otočila se. Obula jsem si svoje černé lodičky a ještě předtím, než jsem vyšla z jejich bytu, jsem se otočila na Harryho a usmála se na něj na pozdrav. Úsměv mi oplatil. Otevřela jsem dveře a vyběhla. Rychle jsem seběhla dolů. Na ulici mi začal vyzvánět mobil. „ Ano?“ Bez kouknutí na obrazovku jsem zvedla telefon. „ Ahoj, kočko! Kdy se dneska teda sejdeme“ Zasmála se v Telefonu Cindy. „ Jé, ahoj Candy, jak je?“ Vyškeřila jsem se. „ Neříkej mi Candy!“ Zavrčela. „ Ale to tvoje jméno je tak strašně dlouhý!“ Odfrkla jsem jí. „ No to tvoje taky není moc slavný. Pořád říkat Ellie tohle, Ellie tamto.“ „ Ale já mám boží jméno!“ Konstatovala jsem. „ To jo! Kdo by se nechtěl jmenovat Ellie!“ „ Moje mamka vybrala dobře!“ Řekla jsem. „ Jak se vlastně ona jmenovala? Marry? Maggie? Mickie? Minie? Milie?…“ Nahodila jsem poker face, protože mi tam minimálně deset dalších jmen na M, ale Mabel jí nenapadlo. „ Mabel!“ Procedila jsem mezi zuby. „ To jsem chtěla říct jako další!“ Poukázala. Protočila jsem očima a pokračovala v cestě do Starbucks. „ Tak teda kdy se sejdeme?“ Zeptala se. „ Mohli bychom se sejít dneska po obědě!“ „ Jo to by šlo, stejně jsem teď ve Starbucks, a pak potřebuji ještě domů se převléct, takže kde?“ Zasmála se, ale to už jsem ji viděla sedět u stolu, když jsem vešla do Starbucks. „ Co třeba teď?“ Přisedla jsem se k ní a usmála se. „ Jo to by šlo!“ Přikývla. „ Ale budeme se muset stavit i ke mně, abych se převlékla!“ Ukázala jsem na své včerejší šaty. „ To jsou ty šaty ze včerejška?… Počkat! Jemně rozcuchané vlasy, neupravený make-up, zmačkané šaty! Divoká noc?“ Nadzdvihla obočí. „ Yop!“ Uchechtla jsem se.

„ Jedno karamelové latte!“ Řekla jsem, když přišla servírka. „ Dáte si ještě?“ Koukla na Cindy a ta jen přikývla. „ Jakej byl?“ vzhlédla od svého poloprázdného šálku kávy. „ Kdo?“ Dělala jsem, že o ničem nevím. „ Louis!“ „ Ty ho znáš?“ Vykulila jsem oči. „ Jo, je to kamarád mí sestry Sophii!“ Mávla rukou. „ Aha!“ Usmála jsem se. „ Tak? Jakej byl?“ Naléhala. „ No tak jazyk má bestovní, ale dál jsme se nedostali, protože jsme byli strašně unavení!“ Řekla jsem. „ Hmm… Myslím, že ho někdy v baru stopnu!“ Zasmála se. „ Tak klidně! Byla to jednorázovka!“ Prohodila jsem.

Po chvíli jsme se zvedli a kráčeli k Cindy domů. Ona to má blíž. „ Jsem doma!“ Zakřičela. Nadzdvihla jsem obočí. „ Jsem v kuchyni!“ zakřičel Ryan? „ Ryan?“ Zašeptala jsem. Přikývla. „ Ahoj!“ Přišla k němu a dala mu pusu na tvář. „ Ahoj Ryane!“ Pozdravila jsem ho. „ Ellie!“ Přišel ke mně a silně mě objal. „ Půjdu se převléknout, zůstaň tady El.“ Mrkla na mě Candy a odešla.