"Just Friends" (CZ-1D- Louis Tomlinson)

Chapter43- Secrets!

Promiň, ale dnes mi to kino nevyjde :/ Pro mikinu se, ale k nám do školy stav. Zanechám zi jí tam u Perrie, nebo Zayna. Nezlob se, ale něco mi do toho přišlo. – Ellie.

Poslala jsem textovku Noelovi. S Louisem jsme si na dnešní odpoledne vytvořili vlastní plány. Prý zná v Londýně jedno úžasné, překrásné, no prostě dokonalé místo. To jsem ho prosím citovala, a když klukovi přijde něco úžasné, překrásné, no prostě dokonalé, tak to taky musí být něco peckového.

„ Těšíš se?“ Zeptal se mě Louis se smíchem. Právě šlapeme do kopce. Do hodně vysokýho kopce. Nemůžu uvěřit, že mě Louis překecal, ať to vyšlapu na botech s podpalkami.

„ Doufej, že se mi to bude líbit! Jinak uvidíš!“ Pohrozila jsem mu a šplhala dál.

„ Já vím, že se ti to bude líbit!“ Chytl mě za ruku a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila a udělala další krok. Jsme asi kilometr od Londýna a já si myslím, že vím, co mi chce ukázet. Jelikož je už skoro večer a stímá se a jdeme do kopce, tak mám tušení, že uvidím něco úžasného.

***

„ Wow!“ Vydechla jsem překvapením. „ To- to je nádhera!“ Vykoktala jsem ze sebe.

„ Já vím!“ Kývnul mi na to Louis a objal mě ze strany. Hlavu si položil na moje levé rameno a nasál do sebe moji vůni.

Právě mám před sebou celý Londýn. Vidím Tower Bridge i Buckinghamský palác. Je to sice, jako by to byla zmenšenina, ale i tak je to nádherné. Kdybych měla dalekohled, tak bych našla i náš dům. Je to opravdu překrásné. Už vím, proč tohle místo nzval Louis úžasné, překrásné, no prostě dokonalé.

Podobné místo jsem měla najíté i v Los Angeles. Akorát to nebyl výhled na celé město, ale alespoň na část. Bylo to písmenko H v nápisu Hollywood. V noci to bylo naprosto dokonalé. Problém byl ten, že se tam nesmělo, takže jsem tam mohla jen v noci. Jestli jste viděli: Kamarád taky rád, tak víte, co podobného by se vám, stalo, kdybyste tam vlezli a někdo vás viděl. Akorát s tím, že byste zaplatil i vysokou pokutu.

„ Jak jsi to místo našel?“ Stočila jsem pohled zpět na Louise, když jsem se dostatečně nabařila pohledu na večerní Londýn.

„ To ne já, ale Pe…“ Zasekl se, když chtěl vyslovit jméno někoho.

„ Dopověz to!“ Pobídla jsem ho. Na chvíli přemýšlel, jestli mu to stojí az to, ale když jsem mu řekla, že jsme k sobě přece upřímní, tak to konečně dořekl: „ Perrie!“

„ Děláš si srandu?“ Dneska nechci mluvit vulgárně. Vlastně chci svoje sprostá slova omezit, co nejvíce i v jiné dny. „ Ukázala to všem?“ Zeptala jsem se zaskočeně. I když mi je jasné, že to museli vidět všichni, avšak mi vrtá hlavou, proč to neukázali mne.

„ Ne, jen mně!“ Odpověděl mi a já zůstala překvapenější víc, než před malým momentem. Dřív, než jsem se ho stačila zeptat, proč, mi odpověděl sám: „ Neptej se proč! Jediná věc, co ti odpovím je, že ti to říct nemůžu!“ Odsekl mi.

„ Proč?“ Vyjekla jsem.

On nade mnou protočil očima a odvrátil pohled. „ Já a Perrie se známe nejdéle. To ti jako jediný řeknu!“ Odfrkl a skousl si spodní ret.

„ Louis!“ Víc jsem se na něj namáčkla a cítila, jak se celí napl. Jen pokroutil hlavou a zhluboka se nadechl. „ Louis!“ Oslovila jsem ho znovu a on znovu pokroutil hlavou. „ Lásko, prosím!“ zamumlala jsem do jeho pravé ruky.