"Just Friends" (CZ-1D- Louis Tomlinson)

Chapter37- It's really weird, guys!

Louis’s look:

Došel jsem domů a batoh jsem shodil jen na jedno rameno. Z kapsy jsem si vytáhl klíče a odemčel vchodové dvře od našeho bytu, který byl momentálně prázdný. Nikdo není doma, protože pracují. Já jsem si dal čtrnáct dní volno. Stejně jako Ellie. Nebaví mě to tam, když tam není ona. Když tam není osoba, kterou mohu škádlit a otravovat.

Svoje Vansky jsem si skopl z noh a batoh hodil přes celou místnost ke schodúm. Pak si ho vezmu, až se půjdu převléct do pokoje. Vešel jsem do kuchyně a zamířils i to přímo k ledničce. Otevřel jsem jí a sklonil se, abych měl lepší výhled na obsah. Samozřejmě, že v ní zase nic není.

Po dlouhém skoumání a přemýšlení jsem vytáhl mléko, vejce a sýr. Přešel jsem k oknu a otrhal sjem pár lístků bazalky. Zašel jsem se podívat i do špajzky, jestli máme rajčata. Pro moje štěstí tam byla. Usmažím si omeletu. Ale takovou, kterou mě učila mamka. Rajčata jsem nakrájel na malé kousky a bazalku jsem též natrhal. Všechno ostatní jsem smíchal a dal smažit.

Rychle jsem vyběhl schody a vešel do mého pokoje. Otevřel jsem skříň a vytáhl si z ní šedé dlouhé tepláky a tílko s nápisem: Veni / pod tím hada ve tvaru ležaté osmičky/ Vedi / pod tím oko/ Vici. Mám rád to triko. Když sjem scházel schody, tak sjem pod nimi zahlédl svůj batoh. Povzdychl jsem si, ale místo toho, abych ho popadl a odnesl nahoru, jsem se rychle přesunul do kuchyně. Už jsem se dost zdržel v pokoji, takže nemám čas si tam hodit i batoh.

Omeleta byla naštěstí akorát hotová. Ani ne připálena, ani nedosmažená. Na to, že jsem na vysoké, je moje vyjadřování dost mizerné. Ze skříňky jsem si vytáhl talíř a ze šuplíku vydličku s nožem a sedl si za jídelní stůl v kuchyni. Začal jsem si krájet první sousto, když jsem zaslechl odemčení vchodových dveří a následnou přítomnost jednoho či více lidí v kuchyni.

„ Ahoj!“ Vykřikl Liam a hodil si batoh na stůl.

„ Hmm… Vypadá to dobře!“ Vytrhl mi vydličku z ruky další člověk: Zayn.

„ Heeeeeej!“ Osočil jsem se na něj. „ Trvalo mi dlouho, než jsem to ukuchtil!“ Vyrval jsem mu vydličku z ruk. „ A co tu k sakru děláte, vy bastardi?! Nemáte být v práci?!“ Vykřikl jsem a začal se ohlížet, abych na oba viděl.

„ Dneska se Des rozhodl, že budou pracovat holky. Jen Ellie mu tam chybí! Je tma jen Soph a moje číča.“ Sedl si Zayn vedle mě a dál mi z omelety ujídal jen rukama. „ Liame podej mi vydličku!“ Natočil se k Liamovi.

„ Naser si! Dojdi si pro ni sám! A moje Sophia je větší kočička, jak ta tvoje!“ Nalil si Liam sklenici Coly a z misky si vzal jablko. Odtáhl si židcli z mé právé strany a posadil se na ní. Začal mi taky užírat omeletu, ale on na rozdíl o Zayna měl vidličku.

„ Aha… Kde jsou teda Niall s Hazzou?!“ Zeptal jsem se a lítal mezi nimi pohledem. Zamračil jsem se, když mi neodpovídali a postavil jsem se. Vzal jsem si sebou i talíř a šel jsem do obýváku. Zayn s Liamem šli za mnou jako poslušní psy. „ A mimochodem!“ Zastavil jsem se na prahu chodby a obýváku a otočil se k nim.

 „ Ellie je nejhezčí!“ Podotkl jsem a odkráčel si sednout na gauč, abych si to mohl dojíst.

„ To není pravda!“ Řekli sborově. „ Platíš mi Colu!“ Otočili se k sobě a pořád to na sebe řvali dokola. Jsou, jak malý! Protočil jsem nad nimi očima a radši jim rychle zmizl, abych si mohl dojíst svojí večeři.

Netrvalo to dlouho a oba ke mně došli, ale to jsem už naštěstí měl všechno dojedený. „ Jsi strašně sobeckej!“ Zaůpěl Zayn a sedl si vedle mě na gauč. Popadl ovladač ze stolku a zapnul televizi. Liam si zase našel svoje místo v křesle společně se svým notebookem, do kterého ined začal něco ťukat. Řekl bych, že začal psát tu esej o lidských právech, kterou máme odevzdat příší pondělí. Oba dva se nějak zabavili a já nemám zase, co dělat.