Poslední jednorožec

Mezi dvěma světy

Pegasus

Nelíbí se mi to, šeptnu, když společně s ostatními následuji Fírnena na místo, kde si dle jeho slov můžeme promluvit, aniž by nás kdokoliv rušil. Ne, že bych mu nevěřil – na to mě až moc okouzlil – ale na druhou stranu doufám, že nemá v plánu upálit nás zaživa.

Werdorb není hloupý, zatřese Tajga velkou hlavou, ale v jeho očích se odráží má vlastní starost. Věřím, že ví, co dělá.

Tak proč zůstal venku? Nedává mi to smysl. Samozřejmě, chápu, proč Wernera odletěla, ale kam do její stavu zapadá Werdorb? Co se děje jemu? Rozmyslel si to snad? Nechce jít s námi? Vždyť to vypadalo, že se mu Fírnen zamlouvá. Proč od všeho najednou ustupuje?

Myslel jsem, že sis za ty měsíce přátelství s draky uvědomil, jak silná mezi sebou mají pouta. Mohl Werdorb nechat svou sestru samotnou, když jí hrozilo nebezpečí?

Proč mě nenapadlo, že bude mít Tajga odpověď i na tohle? Je neskutečné, jak ten lev přemýšlí.

A hrozilo?

Bezpochyby. Werneřin stav se může zdát vůči okolnostem zanedbatelný, ale Werdorb nelhal, když řekl, že může zemřít. Balancovat mezi vodou a pevninou není snadné, ale všechna rizika pochopí jen ti, kteří tímto stylem skutečně žijí.

Mluvíš, jako bys ten pocit znal, podotknu opatrně, i když vím, že v tuhle chvíli mi o sobě nic nového nepoví. I přes to, kolik jsme toho společně prožili, má tenhle lev plno tajemství, z nichž některá zřejmě nikdy neprozradí. Rád bych se o něm dozvěděl víc, ale vím, jak je Tajga komplikovaný, a že nemá cenu ho do ničeho nutit. Když bude chtít, svěří se sám.

Nejenom Werdorb s Wernerou žijí mezi dvěma světy, Pegasusi.

Co jsem říkal? Zase mluví v hádankách, jinak by to vlastně ani nebyl Tajga. Na druhou stranu můžu být rád, že se alespoň někdo z nás vůbec nezměnil.

Povíš mi o tom někdy?, zeptám se neurčitě, ale vím, že mou otázku pochopí.

Zakašle smíchy. Kdybych ti měl vyprávět o všem, co před tebou skrývám, nedělám po zbytek života nic jiného. Navíc, každý potřebujeme svá tajemství. Až přijde správná chvíle, něco ti o sobě prozradím, ale do té doby se musíš spokojit s tím, co máš.

Jistě, Mistře.

Neříkej mi tak. Právo nazývat mě Mistrem má jen Werdorb, a ještě pár dalších bytostí, o kterých nepotřebuješ nic vědět.

Promiň.

Nemyslím, že jsem ho urazil, ale podle jeho tónu soudím, že si příště musím dávat větší pozor. Netušil jsem, že Tajga na tomhle oslovení tolik lpí.

Fírnen nás dovede před obrovské, zlatem zdobené dveře, které hlídají dva pro mě neznámí draci. Jakmile svého pána spatří, pokloní se a jako na povel vypustí z nozder několik žhavých jisker. Zajímavé, jaký k němu chovají respekt, přestože jsou určitě o hodně let starší než on. Fírnen rozhodně nemá moc zkušeností, navíc, kdyby patřil mezi významné draky, zdržoval by se v Eldestově přítomnosti, ale já jsem ho nikdy neviděl. Dokonce ani Wernera ho nezná, což je překvapivé, vzhledem k tomu, jak dlouho už s pozemskými draky žije.

,,Můžete jít, děkuji," kývne na ně Fírnen, v hlase mu zní jemný úsměv. Samozřejmě, že ho poslouchají, když se k nim chová takhle. Který dračí vůdce byl kdy ke svým poddaným tak jemný?

Jakmile draci zmizí za rohem chodby, otočí se černý drak na nás, propalujíc nás zkoumavým pohledem. Až při podrobném zkoumání mu dojde, že zmizel další člen.