Poslední jednorožec

Vlkodlaci

Pegasus
(O týden později)

,,Musíme vymyslet, co dál," řekne Eldest a urovná si obrovská křídla. Já, on, Artemis, Fox, Siréna a Russian, jsme v lese a řešíme záležitost s vlkodlaky. Chodíme tady už několik hodin a nikoho z nás nenapadá žádný plán. Nemůžeme jim vyhlásit válku, protože bychom porušili dohodu taky. Nemůžeme dělat skoro nic, aniž bychom ohrozili ostatní. Ale vlkodlaci napadají další území. Dnes ráno se k Eldestovi doneslo, že postupují k horám. Přešli planiny. Museli se zbláznit.

Jsme tady už víc jak týden. Několikrát jsme se spojili s ostatními ze stáda, ale spojení vždy zrvalo jen malou chvíli. Na takovou vzdálenost naše síly nestačí. Dokonce i Artemis s tím nic neudělá. A žádat o pomoc některého z draků se nám nechce. Moc by rušili naše soukromí.

Poslední dobou vůbec nedávám pozor. S nikým se nebavím. Všichni se mě ptají, co se se mnou stalo. Vždy jim řeknu, že jsem naprosto v pořádku. Ale pravda je jiná. Něco na mě leze. Nevím, zda je to nemoc, nebo jen špatný pocit z vlkodlaků. Není mi vůbec dobře. Žaludek se mi s každým dnem stahuje. Nedokážu pozřít jakoukoliv potravu. V noci mám noční můry, které mě budí. Většinu noci jen stojím a dívám se na ostatní.

Několikrát už jsem byl navštívit Werneru. Ukázala mi, co všechno s vodou umí a dokonce mi v myšlenkách promítla vše, co je pod vodou. Chtěl bych se do jezera podívat, ale nedokážu zadržet dech na déle než několik vteřin. Tahle možnost pro mě tedy nepřipadá v  úvahu.

Les je překvapivě klidný a prázdný. Je tu jen naše malá skupinka. Fox si o něčem povídá s Eldestem, Siréna má hlavu nakloněnou k Russianovi a Artemis tiše kráčí vedle mě. Už jsem si zvykl na její přítomnost, nikdy nechodíme odděleně.

Nemluvíme spolu, jen se po sobě občas podíváme. Jen někdy navážeme řeč, ale ta je teď naprosto zbytečná.

Nad hlavou mi prolétne dravec a zakvílí, když narazí ho Eldesta. Eldest to ani nezaznamená, ale já se dusím smíchy. Někdy mi přijde, že ptáci nemají mozek. A nebo jsou slepí. Kdo může přehlédnout tak velkého draka, jako je Eldest?

Artemis se zasměje se mnou a pohodí hlavou.

Dojdu k ptákovi, kzerý ještě pořád leží na zemi. Dotknu se ho rohem a vyšlu k němu malou jiskřičku. Dravec se zavrtí, potom roztáhne křídla a vzlétne. Dívám se na ním, dokud nevyletí nad stromy, kde už ho nemůžu vidět.

Eldest náhle zařve. Všichni se lekneme a vystrašeně na něj kulíme oči.

,,Eldeste? Co se stalo?" zeptá se s obavami Fox.

,,Jsou tady. Našli nás," zahřmí.

Všichni víme, o kom mluví. Jsou tady. Budou vraždit.

,,Ale to znamená, že...," začne Artemis, ale nechá větu nedokončenou.

,,Už se museli dostat i k nám," vydechne Siréna.

Probudí se ve mně hněv. Hněv tak velký, až mi z rohu vytryskne několik žhavých uhlíků.

Fox zlostně zařehtá. Russian zahrabe kopytem do země. Siréna frkne a pohodí hlavou. Artemis se dívá na Eldesta, který vypouští z nosu plameny ohně. Ja stojím a celé to potoruji. Nikdo neví, co bychom měli dělat. Vlkodlaci jsou tady a všem nám jde o život.

Bude válka.

Tak jsem tady s další kapitolou, která sice není ničím zajímavá, ale doufám, že  se alespoň zrochu líbí...další bude snad brzy. A už jen pár kapitol a jsme na konci příběhu! Sice mě to trochu mrzí, ale co se dá dělat...
Mějte se.
Sabinka2003