Poslední jednorožec

Král

Pegasus

,,Jestli okamžitě nevstaneš, spálim ti ocas, Pegasusi."

,,Oba moc dobře víme, že to nedokážeš, tak nevyhrožuj a nech mě spát."

Má přítelkyně, sestra a spřízněná duše si odfrkne, švihne dlouhým ocasem a prskne na mě několik kapek ledové vody. Nepříjemně se zavrtím, když mi jedna z nich vletí do nozder, ale ani to mě nedonutí zvednout šíleně těžká víčka. Jsem tak unavený, že bych nejradši prospal celý zbytek dne.

Ale to nemůžu. Dnes večer totiž opět opustíme tuhle nádhernou zemi a vydáme se na další dobrodružnou cestu.

,,Pegasusi!"

Povzdechnu si, otevřu jedno oko a setkám se s nakvašeným výrazem mé azurové kamarádky.,,Mám tě strašně rád, ale někdy jsi hrozně otravná."

Spokojeně se zazubí a něžně mi dýchne do tváře.,,Jo, taky tě mám ráda."

Podrážděně si odfrknu, líně vstanu a protáhnu si ztuhlá záda. Pak se společně rozejdeme směrem ke břehu ostrova, protože si toho potřebujeme plno říct. Jako kdybychom spolu netrávili každý den.

,,Werdorb z uzavření míru není dvakrát nadšený, viď?" podotknu, když nám modrý válečník proletí nad hlavou a místo pozdravu vychrlí do vzduchu proud křišťálové vody. Jako odpověď vystřelím žhavé jiskry a Wernera radostně zařve. Společně se díváme, jak vodní princ nabírá výšku, zrychluje a ztrácí se v mlhou zahalených horách.

,,Nelíbí se mu pocit svázanosti," odpoví mi, když nám její bratr zmizí z dohledu, ,,protože se vždycky rozhodoval sám za sebe, nehledíc na následky nebo názory ostatních. Teď musí přemýšlet, jestli skolením malého koloucha neublíží celému světu."

,,S tím ale musel počítat," namítnu, přestože je mi líto, jak se cítí.

,,Právě kvůli tomu nechtěl být tím, kdo mír uzavře. Doufal, že to udělám já, ale sám moc dobře ví, i když nad ním moře zanevřelo, stále mu vládne. Alespoň z mého pohledu ano."

,,Pořád je králem."

Wernera se zarmouceně pousměje a opatrně překročí myší rodinku.,,Ani nevíš, jak moc bych si přála, aby jím byl. Ten titul mu právem patří."

Nedívá se na mě, když mluví, takže hned poznám, že se tím skutečně trápí. Vím, že by pro něj udělala cokoliv na světě. Miluje ho i přes to, co všechno pokazil.

Nikdy jsem se s podobným případem nesetkal. Ještě nikdy jsem nepotkal sourozence, kteří se tolik milovali. Dokonce ani já nemám se svým stádem tak vřelý vztah, přestože za něj s radostí položím život. Na druhou stranu, já takové vazby vlastně ani mít nemůžu...

,,Třeba se trůnu jednou znovu ujme," snažím se jí ukonejšit, i když sám vím, že ta šance je mizivá. Společenstvo moře funguje šíleně.

,,Možná," přisvědčí, ale nezní moc nadšeně. I ona ví, že Werdorb prohrává.

Pak mi ale v hlavě blikne nápad. Je nedokonalý, nepropracovaný a naprosto šílený, ale k naší situaci se perfektně hodí. Nikdo z nás není normální – i když, kdo skutečně je?

,,Já na to přišel!" vyjeknu nadšeně, srdce mi bije jako splašené. Vážně nevím, jak se z mé špatné nálady mohl vyklubat takový úsměv, ale líbí se mi to. Strašně moc.

,,Na co?" otáže se modrá princezna a poprvé za tu dobu, co se proházíme, se na mě pořádně podívá. Oči má lesklé a podlité krví, jako kdyby týden nespala a zadržovala slzy. Zdá se, že se mořem a Werdorbem trápí víc, než dává najevo.