Jedině srdce

27 5 0
                                    

Pegasus

Vzbudí mě vyděšený křik, obrovská rána a vítězný, uši trhající řev. S trhnutím procitnu z pozice ve stoje, ve které trávím posledních několik nocí, abych společně s Montym a pár dalšími hřebci hlídal naši louku.

,,Co se stalo?" ptám se Ledňáčka, který z té rány spadl na zem a klusem zamířím k východu a vodopádům.

S vyrovnaným dechem a ledově klidnou tváří běží se mnou.,,Nevím. Kde je Sněženka?"

Zavrtím hlavou.,,Netuším, ale hlídku neměla."

Ledňáček kývne, cvalem mě předběhne a projde tunelem jako první. Jsem větší, silnější, takže ho rychle dohoním a kolem vodopádů vedu opět já. Ať je to cokoliv, musím s tím nejprve bojovat já. Ledňáček má šanci utéct – nebo se alespoň rozkoukat.

Ale to, co mě přivítá venku, rozhodně není nebezpečné, ani odporné, jak jsem si prve myslel. Ne, přede mnou se právě radostně objímají dva obrovští modří draci, křičí jako na lesy a nohama ničí všechno, co se dostane do jejich blízkosti.

,,Wernero!" vykřiknu jako smyslů zbavený, opuštěn vší důstojností. Prostě se rozeběhnu, zabořím hlavu do jejího teplého břicha, dávajíc pozor, bych ji nepobodal a pustím zadržované slzy ven. Jsem tak neskutečně rád, že je zpátky. Můj život se opět stává úplným.

Zakryje mě velkými křídly, skloní hlavy, aby mým směrem foukla teplý vzduch, a okamžitě se mi vecpe do hlavy. Její přítomnost mě zahalí jako horká voda, ale nevadí mi to, protože jsme spolu.

,,Pegasusi," zašeptá plačtivě mé jméno, ale v jejím hlase slyším úsměv.

,,Kde se tady bereš?"

,,Už jsem to nevydržela. Musela jsem tě vidět. Werdorb mě unesl a společně jsme se plahočili až sem."

,,Jak dlouho jste byli na cestě?"

,,Možná měsíc. Nepamatuji si to. Dny se mísí dohromady."

Odtáhnu se, překvapený tím zjištěním.,,Chceš mi říct, že jsi měsíc někde bloudila, protožes mě chtěla vidět?"

Mrkne obrovským třpytivým okem a vycení zuby v úsměvu.,,Pro tebe všechno."

,,Jsi úžasná."

,,Já vím."

Už se chci rozesmát, když mě popadne další tělo a zatočí se mnou ve vzduchu. Slyším lámání větví a další výkřik, ale nevšímám si toho, pouze se skrz všechnu modrou kůži snažím nadechnout.

,,Tak jaký jsem, Pegasusi? Taky jsi mi chyběl. A mám se dobře, děkuji za optání."

Otřesu se, abych si trochu srovnal hřívu, a pohlédnu do jeho bláznivých očí.,,Rád tě vidím, samozřejmě. Jen, co se stalo?"

Wernera si odfrkne a strčí do bratra špičkou křídla.,,Po cestě sem mu ruplo v bedně. Chová se jako dráče."

Werdorb se zamračí, ale oči mu jiskří vzrušením. V takovém stavu jsem ho ještě neviděl, ale líbí se mi to. Jsem rád, že žije relativně spokojeně. On si to zaslouží víc, než většina ostatních.

,,Jak se ti daří, Pegasusi?" optá se Wernera zvědavě, snad jako kdyby ze vzduchu vycítila můj pocit viny. Zajímavé, jak dokáží být draci citliví a všímaví.

Smutně se pousměji a povzdechnu si.,,Mizerně. Všechno jsem pokazil."

,,Jak?" nechápe Werdorb, kterému se očividně nelíbí, že není součástí rozhovoru.

Poslední jednorožecWhere stories live. Discover now