Naděje umírá poslední

68 11 13
                                    

Tuhle kapitolu bych ráda věnovala pepaftchu Tvůj zlatý bazilišek byl vážně super...🍀

Pegasus

Zamrkám, abych se ujistil, že se mi to všechno nezdá. Když mi dojde, že skutečně bdím a tohle není sen, čelist mi poklesne a ocas spadne mezi nohy. Něco tak nádherného jsem v životě neviděl.

Nestojíme v tunelu, ani v žádné místnosti. Ne, před námi se rozléhá obrovský, tajemný les, jehož skutečná rozloha je určitě několikrát větší, než dračí říše.

Wernera vedle mě zalapá po dechu. V očích se jí zrcadlí můj úžas a ohromení, něco tak krásného jsem v životě neviděl.

,,Vítejte v hadí říši," zazubí se Hektor.,,Pravý název naší země je Panthea, podle hadí samice, která náš rod založila. Nebudu vás trápit naší historií, protože je neskutečně složitá a já sám nevím všechno. Pokud budete mít nějaké otázky, klidně se ptejte, ale prosím, dívejte se pod nohy. Je nás tady hodně a někteří z nás jsou menší než jednorožčí kopyta."

Pohlédnu na bujnou vegetaci a v mysli mi vyraší několik otázek.

Hektor se zase ujme vedení a nasadí poněkud ostré tempo. Ani to mě však nepřipraví o tu skvostnou podívanou.

Přijdeme k řece, která se v jemných záhybech klikatí indigově modrým lesem. Začíná malým jezírkem, ve kterém zahlédnu část potopené loďky, jejíž konec září teplým bílým světlem. Řeka je lemovaná mechem pokrytými kameny a šťavnatou trávou, jejíž barva je o několik odstínů tmavší, než ta na ,,mojí" louce. Roste tady obrovský, rozvětvený strom, jehož jméno je mi cizí. Konce jeho větví svými malými výhonky drží velké zářivé koule, vyzařující tlumenou žlutou záři. Přes řeku vede starý kamenný most pokrytý lišejníky a prapodivnými rostlinami. Pod nohama nám kvetou květiny všech možných barev a tvarů. Obloha prakticky vůbec není vidět, stromy jsou vysoké a hustě zarostlé. Je tady živo, hadi se mi kroutí mezi kopyty a přeskakují z jedné větve na druhou, jeden spí a další do sebe souká uloveného opeřence. Všude to šumí, hadí kůže se otírá o suché stromy. Listy šelestí a hadí rozmlouvání zní jako tajemná melodie.

,,Dobře si tohle místo prohlédněte, protože patří k jednomu z nejznámějších z naší říše. Tyhle lesy jsou rozsáhlé, ale nikde jinde nenajdete něco tak krásného. Tento most, nazývaný Žraločí, protože se tady prý vedla bitva mezi dvěma žraločími rody, stojí na tomto místě už před tisíc let. Za tu dobu už po něm přešlo spoustu tvorů." Hektor mluví s patřičnou úctou. Tenhle most musí být důležitější, než se na první pohled zdá.

,,Takže nejsme první jednorožci, kteří vaší zemi navštívili?" otáže se Hvězda zvědavě.

Zpozorním a oči zabodnu do Hektora. Ten však smutně zavrtí hlavou.

,,Jednorožčí oko na tento most nikdy nepohlédlo. Už jsme si mysleli, že jste opravdu vyhynuli."

V srdci mě podivně bodne a oči se mi zalijí slzami. Takže je nás opravdu tak málo, jak se říká.

Tajga se na nás soucitně zadívá a malinko se usměje.,,Ale to nic neznamená. Mysleli jste si, že jste jediní na planetě, a podívejte, jak to dopadlo. Pegasus se vydal hledat jiné stádo, protože nechtěl zemřít. A našel Foxe."

,,No, Fox spíš našel mě, ale..." zamumlám potichu. Celé shromáždění se zasměje a smutná nálada trochu poleví.

,,Chci jen říct," pokračuje Tajga.,,že nic není ztraceno. Kdo ví, třeba pár dní cesty odsud žije stádo, které taky neví o vaší existenci."

Poslední jednorožecWhere stories live. Discover now