Poslední jednorožec

To bude problém

Pegasus

Všichni se na Foxe podíváme s nechápavými výrazy ve tvářích. Bože, co se to děje? Nejdřív zjistíme, že Artemis je napůl pegas a setkáme se s její sestrou a teď před námi stojí drak, který se zase zná s Foxem.

,,Ahoj, Eldeste," pousměje se Fox.

Ten drak, který se zřejmě jmenuje Eldest, pobavením vyfoukne nosem několik obláčků kouře.

,,Co tady děláš? Myslel jsem, že tě z těch hor nikdo nedostane, ty starej medvěde."

,,Musíme s tebou mluvit. O samotě," poprosí Fox.

Eldestovi se na obličeji vytvoří několik vrásek.

,,Ano, samozřejmě. Pojďte se mnou," řekne a vejde do otevřené brány.

Následujeme ho a brána se za námi pomalu zavře.

Stojíme v obrovské chodbě. Draci tady chodí vedle sebe s třímetrovým odstupem. Někteří nám prolétávají nad hlavami, jiní nás se smíchem překračují, aby nám něco neudělali.
Něco takového jsem v životě neviděl.

Eldest nás vede do jedné místnosti, která je jen o něco menší, než louka, na které jsme nachali zbytek stáda.

,,Tak, co jste mi chtěli říct?" promluví Eldest.

Slova se ujme Fox.,,Vlkodlaci porušili dohodu."

Eldest se zarazí a vykulí své obrovské oči.,,To nemůže být pravda," vydechne.

,,Ano, je," přitakám já.

Eldest se na mě podívá a zamračí se.

,,Tebe jsem ještě nikdy neviděl. Odkdy patříš do stáda?"

,,Je to několik dní, co přišel. Jeho stádo bylo vyvražděno. A on má důkazy, že to byli vlkodlaci," brání mě Artemis.

,,Tak mi ty důkazy ukaž. Nechce se mi věřit, že by porušili dohodu," vyzve mě Eldest.

Zapátrám ve své paměti a najdu potřebné vzpomínky. Jsou jen mlhavé, protože Sněženka, od které jsem je získal, tou dobou nebyla schopná předat mi víc.

Pustím vzpomínky Eldestovi do hlavy a čekám, jestli mi uvěří.

Ano, věří.

,,Panebože," vydechne.

Stáhnu vzpomínky a uschovám je zpět do své paměti.

,,Myslíš, že bychom mohli svolat vlkodlaky a promluvit si s nimi?" chce vědět Fox.

,,To bude problém. Nevíme, kde jsou. Nikdy nám neprozradili, kde žijí. A oni komunikovat nechtějí, říkají, že je to zbytečné," povzdychne si Eldest a přejde k obrovskému oknu. Venku se prohání několik dračích mláďat.

,,Musí to nějak jít," naléhá Artemis.

,,No, uvidíme, co se dá dělat," řekne Eldest a otočí se zase k nám. A mláďata za ním vůbec nemají ponětí, v jaké jsme teď situaci.

Artemis
Nelíbí se mi to. Vlkodlaci představují značnou hrozbu a nikdo z nás nechce, aby se mezi našimi druhy něco stalo.

Eldest něco domlouvá s Foxem, ale já neposlouchám. Vůbec mě to nezajímá. Proč taky? Dopadne to tak, jak si všichni myslíme. Válkou. Fox si pořád myslí, že to nějak zvládneme. Pche! Vážně si myslí, že porazíme vlkodlaky? Jsou silní. Hodně silní. Není nikdo, kdo by se jim mohl vyrovnat. Už před mnoha lety jsme s nimi bojovali. Tedy, ne my. Naši předci. Vlkodlaci nikdy nebyli našimi spojenci a je jich dost na to, aby nás převálcovali. Oni si můžou dovolit vyhlásit nám válku. A co se stane, když přijdou bojovat všichni? Odpověď je jasná: všichni ostatní zemřou a oni se ujmou vlády. Budou už jen vlkodlaci, nikdo jiný.

Eldest nás zavede do nějaké místnosti. No, místnosti...je to spíš veliká plocha posetá trávou a několika stromy. Budeme tady přebývat, dokud se to nevyřeší. Doufám, že se brzy vrátíme domů. Leze mi to na mozek. Šli jsme takovou dálku až sem, bojovala jsem s Talarou a zjistili jsme, že vlkodlaci jsou někde zašití a možná plánují nás zničit. Už by se mohlo všechno vrátit do normálu.

Eldest odejde a my se s úlevou svalíme do trávy. Vyválím se tam a vzdychnu. Tráva! Čerstvá, voňavá, hebká...miluju to. Na planinách byla tráva krátká a tuhá, skoro se nedala jíst. Ale tahle je měkká a dobrá, skoro jako doma.

Do minuty jsme na nohou všichni a krmíme se trávou. Nedaleko od nás je koryto plné vody. Dojdu k němu a začnu hltavě pít.

Siréna přijde za mnou a stejně jako já zaboří hlavu do vody. Obě dvě pijeme a skoro nevnímáme jedna druhou.

,,Bude válka," prohlásím, když vyndám hlavu z nádrže.

,,Cože?" vyhrkne, skoro se zadusí vodou.

,,Vlkodlaci nás chtějí vyvraždit. Vidělas, co se stalo s Pegasusovým stádem. Je jen otázka času, kdy se dostanou k nám a pak si najdou cestu k drakům," řeknu.

Siréna na mě překvapeně hledí, asi jí to došlo až teď. Nechám ji stát u koryta a odejdu do středu louky, kde moje zuby znovu ukousnou trs trávy.

Siréna
To, co mi Artemis řekla, se mi vůbec nelíbí. Má pravdu, sle nechci si to přiznat. Přece musí existovat možnost, že by jsme se s vlkodlaky domluvili. Nechci, aby byla válka. Ale kdo to chce? Vlkodlaci, možná. Ale pokud jim chceme zabránit v tom, aby se dostali k moci, musíme bojovat. A nebude to lehký souboj.

Jdu k Russianovi a postavím se mu k boku. Dělám to často, už je to takový můj zvyk. Abi nevím proč. Russian mi dodává sílu, kterou potřebuji, abych to všechno vzdala. Nikdy jsem nepatřila mezi silné povahy, ale i přes to jsem byla vybrána jako člen téhle výpravy. Nechápu to. Proč já? Jsem úplným opakem skoro všech, co se vydali k drakům. Ale největším protikladem je asi Pegasus. Nechápu, jak se může vyrovnat s tím, že jeho stádo nepřežilo. Nevím, jak dokázal sám přejít planiny. Ano, i my ostatní jsme to zvládli. Ale měli jsme jeden druhého. A pomohl nám portál. Jemu se pomoc nenaskytla. Musel si vším projít sám. Dokonce i teď všechno zvládá a na nic si nestěžuje. Obdivuji ho za to, co všechno dokáže. A doufám, že jednou budu stejná.

Russian
Z naší cesty jsme unavení jako ještě nikdy. Skoro se držíme na nohou. Siréna se o mě opírá, skoro mě povalí na zem. Nedivím se jí. Já sám jsem unavený a přeji si, aby tohle všechno skončilo. Už toho mám dost. Nebaví mě to. Jak mohli vlkodlaci porušit dohodu? Jsou to zrádci. Nenávidím je. Nikdy jsem jejich druh moc nemusel, ale teď je nemám rád ještě víc.

Jeden po druhém se svalíme na zem. Nejdřív padne Siréna, která už usíná ve stoje. Potom Fox, který chce zahodit všechny problémy. Potom Artemis, jejíž souboj s její sestrou ji poměrně dost unavil. Pak už zbydeme na louce jen já a Pegasus.

Dívám se na něj a přemýšlím, jaký asi misel mít život. Nevím, jestli na svou rodinu myslí, nebo ne. Ale teď naprosto nehybně stojí na druhém konci louky a vůbec nikoho nevnímá. Chvíli se na něj dívám, ale nakonec mě únava přemůže taky a upadnu do řísme podivných snů.

Fox
Usínám, ale těsnem před zavřením očí si všimnu, že Russian na něco upřeně hledí. Nemusím se ani pohnout, abych věděl, že tam stojí Pegasus. Vůbec mi neleze do hlavy, jak to, že ještě neusnul. Já sám tady skoro umírám a on je naprosto v pohodě. Nechápu to. Jeho síla musí být obrovský, ale ještě nikdy ji nepoužil. Chtěl bych vědět, kolik toho náš nový člen dokáže.

Ale to už se moje oči zavřou a já okamžitě přestanu vnímat.

Konečně je tady další kapitola! Doufám, že se líbí. Nevím, kdy vyjde další, ale tenhle víkend to už asi nebude...možná příští týden, co já vím.
Mějte se.
Sabinka2003