Krvavá růže

35.

Jen vydám zvuk podobný souhlasnému a kňučím mu do tváře.
Pomalu jej pusinkuji a vzdychám mu do ouška je toho na mě dost. Moc intenzivní.
Po chvíli se mi podaří udělat z toto jak mě jenom olizoval a za se sunul dolů abych očistit Nickela.

Už prostě nijak nereaguju. Nemůžu. Přijdu si jako mrtvola, která je stále využívána.
Uplyne dlouhá doba a my na sobě opět ležíme a hlasitě oddechujeme, konečně mi Zeen rozvázal ruce a já si je úlevně promnu. Jsem naprosto vyšťavený. Hlava se mi naklání na stranu a já začínám pomalu klimbat. Tohle jim rozhodně ještě oplatím.

Stejně jako Nickel jsem neschopen pohybu. Zeen se mě před tím stále dotýkal. Chtěl abych byl vzrušený. Abych přivedl Nickela k šílenství z toho jak jsem se tam svijel.
Všichni jsme už konečně přestali a já byl nalepen na Nickeli a on hlavně na mě.
Usnuli jsme.

Probere mě prudké zatahání za vlasy. Zmateně otevřu oči. Zeen leží vedle mě a opět mě bolestivě zatahá za vlasy. Snažím se mu vykroutit. Marně. Spí. Dělá to ze spánku.
„Vykuř mi, "zamrmle a natlačí mou hlavu ke svému rozkroku.
„Sakra Zeene!" vyjeknu a Dantalion se zavrtí. Zeen stále nereaguje. Nechápu, co to tu teď děje.

Až po chvíli mě vzbudí kňučení a skuhrání, nechápavostí zamrkám když vidím obrysy Nickela jak jej Zeen co něčeho nutí.
Hned co ale slyším a také lehce vydím tak vím, že to musím zastavit. Do skočil jsme do rány. Bolestně jsem vyjekl a schytal několik dalších ran.

Nakopnu Zeena a on se s výkřikem probere. Zmateně se rozhlíží po místnosti a pak si všimne Dantanielovvých červených skvrn a mého načervenalého krku. Začne se třást a brečet. Vzlyká a chce utéct. Já ho ale chytím a následně ho přišpendlím pod sebe a obejmu ho.
„Co se stalo Zeene? " zašeptám a pohladím ho po tvářičve. On se ale ještě víc rozpláče.

Cítím bolestné štípání. Má pořádnou ránu a neskutečně to bolí, ale nenechám aby ubližoval takto kabelku.
Nakonec Nickel jej kopne a ona se roztřesu a rozbrečí když se na nás podívá.
Objme jej a já nakonec taky. Slíbávám mu slzy z tváře a šeptám sladké slovíčka aby se uklidnil.
Kdyz už tomu konce bylo tak. Tak jsme se zeptal. „No.. Co se stalo?" podívám se mu do očí.

„J-já nevím, "zakňučí a znovu se roztřese.
„Prostě já. Zdálo se mi, že spolu spíme a pak mi vás chtěli sebrat a já vás bránil a přitom..." Schoulí se do klubíčka.
„Jsem příšerný. "
„Nejsi," chytím mu tvář a políbím ho. On tu pro nás byl a my tu teď musíme být pro něj.
„Co se to vlastně stalo včera Zeene, proč jsi tak špatně reagoval. "

Tisknu se na něj a pomalu jej líbam na těle. Jen tak jemně a a láskyplně. Jinak nevím, neumím mu poradit.
„nejsi nejsi" souhlasím s Nickelem a natisknu se zpět na Zeena.
Můžu za to já?
Doufám že ne.
Ale zatím to tak vypadá.
Zeen se ještě více roztřese a sklopí zrak stačilo pár slov a já si uvědomil, že Zeen vlastně není moc také nezaslouží.
„j-já.. P-pan a a paní.. Chtěli mít m-mazlicka. Upravovali. Mě.." rozbrečí se a já jej tisknu k sobě.

Utěšuju ho a líbám mu krk.
„Už ti nikdo neublíží, "šeptám a stále ho hladím. Jen se k nám tiskne a mírně mi zatíná nehty do kůže. Trochu to bolí, ale není to nic strašného.
„Půjdeme teď k tomu jezeru?" zeptám se s úsměvem a přehodím přes sebe plášť, ten se ode mne snad moc neušpiní. Pomohu Dantanielovi a následně i Zeenovi.
„Bude to skvělé, dnes je teplo a moc hezky."

Zeen jen kývá. Vidím, že nám to nechci moc říct že nechce vzpomínat. Mi rodiče mu museli že živots udělá peklo.
Omlouvám se Zeene. To je také má vínna. Kdybych více trpěl tsk by nemusel trpět on.
Oba pak jen kývneme a zvedneme se pomocí Nickela z postele.
„já.. Mohl bych." je mi to trapné se jich zeptat jestli mi nedají pomocnou ruku protože sám moc rychle neujdu.
Nechci je tak zatěžovat.