Krvavá růže

2.

Nevnímal jsem ho. Nemůžu jej vnímat. Má krev. Velmi lahodnou krev. Jedna jediná kapka mě donutila na něj myslet. Nelíbí se mi to. Nechci na něj pořád myslet. Musím se kát. Vždy mi mí svatí rodiče říkali, že když něco provedu tak musím sám sebe potrestat. Poté můžu do nebe. Můžu se stát svatým. Můžu být povznesen.
Musím jej ale někam odvést. Nesmí vědět, čím se trestám. Nikdo to nesmí vědět. Je to posvátný nástroj. Je určen jen pro mě. Každý má vlastí. Každý se kaje před bohem, před svatými a vyvolenými.
Když jsem chtěl jej okřiknout, nadat mu. Všechno. Vyplout své emoce napovrch, tak jsem ucítil jak mě chytá za vlasy. Bolestně jsem vyjekl. Nikdo mi nesahá na vlasy. Je to zakázáno. „Nemůžeš-!"
Než jsem se vzpamatoval tak jsem se ocitl na posteli se svázanýma rukama dozadu. Pálilo to na rukou. Štípalo. to nebyl normální provaz. Zarýval se do kůže a ještě více to bolelo.
Chtěl jsem na něj začít křičet, nadávat mu, že toho má nechat. On ale vzal do rukou můj klíček. To nemůže!
„Ty-!!" umlčel mě rukou. Mírně jsem rozevřel pusu. Nic jiného mi nezbývá.
Kousl jsem jej. Začal jsem sát krev. Byla tak lahodná. Nemohl jsem se jí nabažit.

„Jsi tak nenasytný." Odtrhnu svou ruku od jeho rtů a mu pramínek krve steče po bradě. Slíznu ho a zase se odtáhnu.
„Co teď s tebou?" Přívěsek jsem si schoval do kapsy a rukama mu začal zkoumat hruď.
„Bez jizvičky, bez modřiny, jen svaly. Jsi krásný, tesáčku." Násilím jsem mu serval kalhoty a dál zkoumal. Rukou jsem několikrát přejel po jeho chloubě.
„Řekni, tesáčku, měl jsi už ženu?" nakloním se k jeho uchu a olíznu ho.
„Nebo snad muže? " Zase se zahihňám. Tohle je skutečně zábavné.

Když odtrhne ruku a slízne mi krev z brady tak se na něj vyčítavě dívám, ale mé emoce se rychle změní. Jako má mysl. Zase mě to zatemnilo. Nemyslel jsem.
Tohle se přeci nemůže dít. Jsem synem dvou nejsilnějších upírů a jsem tu svázán a osahává mě nějaký člověk. Nedbal jsem na jeho slova. „Vrať mi ten přívěsek!" vyjedu po něm. Schoval si jej do kapsy.
Šil jsem sebou snažil se vymanit z těch lan, které se mi ještě více bolestně zařezávali do kůže. Bolelo to. Moc to bolí.
Zhnuseně jsem se na něj díval. Nereagoval na mé slova, že mi to má vrátit, že jej zničím, že to nesmí dělat. Strhl ze mě kalhoty. „Ne. ne ne ne. Co to děláš! Přestaň!!" křičím na něj. Perverzně se na mě díval a já se lehce roztřásl. Tohle se nesmí dít. Tohle není pravda.
Nikdo si na mě nesmí dovolit. Nemůže. Nejde to!
Dotkne se mého rozkroku a já si skousnu ret. Zhnuseně se na něj dívám. Nebylo mi to vůbec příjemné. Je nechutný. Snažil jsem se od něj dostat ještě dál.
Tiše jsem vyjekl, když mi olízl ucho. „Nechápu o čem to mluvíš! Pusť mě! Jako tvůj pán ti to nařizuji!" křičím skoro až vystrašeně. „A vrať mi ten klíč!!" nemůžu bez něj být. Je od bratra. Je pro mě důležitý.

Vrazím mu facku.
„Ticho, bolí mě z tebe hlava," zabručím a on ztichne, alespoň něco.
„Nejsi můj pán, tesáčku. Teď ty patříš mně, protože bych tě tu teď mohl klidně podříznout a věř, "nakloním se k němu co nejblíž. „Mně to problém nedělá. O jednu bestii míň nebo víc, je to jedno." Znovu se usměju a hledím do jeho vyděšeně tváře.
„Jsi tak rozkošný. " Zasním se.
„A teď zpátky k mé otázce. Měl jsi už někdy ženu nebo muže?" Nechápavě na mě hledí. Asi je natvrdlý.
„Sex. Měl jsi někdy sex? " Dál zmateně zírá a já se rozesměju a nakloním se k jeho tváři tak, že se naše nosy skoro dotýkají.
„Víš, co je vůbec sex, tesáčku?"

Dostanu facku. Kupodivu docela bolí. Nejsem zvyklý, že mě někdo bije. Vlastně nikdy mě nikdo nebil a ani se mnou nezacházel tak příšerně. Byl jsem tedy radši ticho. Mé oči stále pozorovali jeho kapsu, kde měl můj klíček. Potřebuji ho. Musím ho mít. Bratr mi ho svěřil s důležitým úkolem. Nemůžu jej zklamat.
Lehce jsem se roztřásl. Začal jsem si uvědomovat v jaké pozici jsem. Ten člověk je určitě psychopat. Jakmile budu mít šanci tak jej zakousnu a vysaju z něj všechnu krev. Tak aby umřel.
Není to ale náhodou porušení pravidel? Musel bych pak do vyhnanství. A to nemůžu. Musím pomstít bratra. Musím zabít velitele té zpropadené sekty co jde proti nám.
Musím jej najít.
Nechápu jeho otázku. Nevěděl jsem o čem to mluví. Sice mluvíme stejným jazykem, ale i tak jsem nechápal oč se jedná. Asi jsou i rozdílné slova, kterým neporozumím.
„Nechápu o čem to mluvíš." zamumlám a dívám se mu zhnuseně do očí. Musím jej nějak zneškodnit.
chvíli jsem vyčkával a pak jsem jej ve správné chvíli kopnul do břicha kolenem. Takže jsem měl na chvíli možnost utéct. Jenže mi nedošlo, že utíkání se svázanýma rukama dozadu je docela velký problém tak se mi podařilo jen vylézt z postele. Pak mě ale chytil za vlasy a přitáhl trhnutím zpět.