Krvavá růže

16.

Probudili mě paprsky slunce. Třeštila mi hlava a i tak jsem se vydal ven osedlat koně. Každý kdo se mě ptal, co jdu dělat dostal stejnou odpověď. Zabít toho upíra. Konečně po hodně dlouhé době vyšel spoutaný a s pytlem přes hlavu vedený Dantalien a za ním Zeen. Zarazilo mě, že oba kulhali. Poprali se? Proč by to dělali? Pomohl jsem vysadit Zeenovi Dantaliena na koně a pak jsme se vyšvihli na své vlastní a vyjeli jsme.

Vzrušoval mě. Nelíbilo se mi to. Najednou jsem se cítil nechutně špinavý. On stále nepřestával. Snažil se mě vzrušit. Udělat cokoliv pro to abych začal vzdychat.
Nespolupracoval jsem. Šel jsem proti němu, snažil se vyprostit z těch rukou, ale měl zrovna více síly než já. Mohlo za to i to stříbro, které jsem měl v ranách, ale nebylo už tolik bolestivé.
Najednou mě ale svázal. Třásl jsem se. Nadával mu. Snažil se jej kopnout, ale on bezhlavě pokračoval. Jakoby jej něco ovládlo.
Všiml jsem si, že se jeho jedno oko zabarvovalo do červena.
Pomalu se ke mě přibližoval jakoby mi ho tam chtěl strčit. Bál jsem se.
Udělal něco co jsem ale nečekal. Nevjel do mě. Ale sám si na mě nasedl. Pořád něco opakoval s tím, že mu to chybí. Že mu to dělali a když to nebolelo tak to bylo krásné. Proto to chtěl znovu zkusit.
Trvalo jenom chviličku než se udělal.
Věděl ale dobře, že mě nemá odvazovat. Asi bych se na něj vzteky vrhnul. Omlouval se.
Je zvláštní. A ještě k tomu usnul na mě.
Takže jsem ráno necítil nohu.
No to mě ale tolik netrápilo, protože jsem měl na hlavě pytel a nechápal jsem proč. Aspoň jsem byl oblečený.
Někam mě vedl a já zakopával. Nic neříkal a já nevěděl jestli je to Zeen. Ale poté co jsem byl vysazen na koně a ucítil jsem tu sladkou krev i přes všechno jsem se mírně uklidnil.

Dojeli jsme na paseku a já ho sundal z koně, rozvázal a sundal pytel.
„Od teď se budeš vydávat za ženu." Oznámím mu klidně a on vykulí oči. Hodím mu šaty.
„Neprotestuj. A taky by mě zajímalo, proč ty. " Ukážu na Zeena.„Kulháš." Zrudne a pak se zase rozpláče.
„Hej, co je ti? " Pohladím ho po tváři.
„Co se stalo?"

Byl jsem zmaten. Nevěděl jsem kam jsme jeli, co se mnou chtějí udělat. Ne.. nechtějí.. to ne. Určitě ne.
Začínal jsem mít špatné myšlenky, ale než jsem stihl začít brečet tak jsem byl vysazen, rozvázán a konečně jsem mohl viděl, že předemnou stojí ti dva.
Než se stihnu zatvářit hnusně na Zeena tak jen mé rty udělají náznak pro co? „T-to.." hodil po mě nějaké šaty.
Vypadá to, že se teď budu muset tady převléknout. Jenže jsem se zamračil, když jej začal hladit po tváři.
Přilepil jsem se na Nickelova záda a objal jej. Mírně jsem s ním posunoval aby šel za mnou a nebyl s ním.
Nelíbil se mi ten pocit, když sahal na druhé. Pořád měl poznámky, že ho mám nechat být. Že Zeen brečí atd. Tak jsem se na něj hnusně podíval. „Aha! Takže když brečí tak je to hlavní, ale když mě včera svázal a užil s i na mě tak je to jedno?! a také mi vypil moc krve." pomalu se klidním. Nechtěl jsem na něj křičet.
Vezmu šaty. „Jdu se dál převléknout." zamumlám.

Nechápavě na ně hledím. Nakonec chytím jednoho za ruku a toho druhého taky a smíknu s nimi na zem.
„Je to pravda! " zařvu a Zeen se přikrčí. Kývne a já mu vlepím facku a z koutku úst mu vyteče krev.
„A ty!" taky mu dám facku, ale i mírnější.
„Už nikdy na mě nezvyšuj hlas. "
Zasyčím a opět si je prohlédnu.
„Jak sis na něm užil a proč a taky, proč bys mu kurva pil krev?" Jen vzlykne, ale nakonec ze sebe pomalu začne soukat, co se stalo a taky se omlouvá. Promnu si čelo.
„Ty víš, proč ti pil krev? "