Krvavá růže

3.

Dělám překvapeného, i když sám řekl, že mu chci něco udělat. Což taky chci. Zabiju ho. Tady a teď. Tedy jak mě odváže z toho zpropadeného provazu. snažím se dostat od něj dál. Aby na mě nesahal. Jeho dotek se mi hnusil. Nelíbilo se mi co dělá s mým tělem. Jak na něj mé tělo reaguje. Jak každý dotek jeho ruky ve mě probouzí něco jiného.
Pak se ale zamračím. Mám duši. Všichni mají duši. Kdybych neměl duši tak bych nežil. Duše se povznese, když budu plnit příkazy. Budu také jednou svatý.
To jsem si také myslel. Teď. Jsem pošpiněn. Udělal mi něco neslýchaného. Špatného. Odporného.
Otevře mi ústa a jsem donucen spolknout nějakou tekutinu. Jen pár kapek. Dostaly se do hrdla a já vyjekl bolestí. Protočili se mi panenky.
Odvázal mě, ale já se při tom nemohl ani hnout. Držel jsem se za břicho. „Ty!... Cos?! Cos mi to dal! A!!-" ječím přes celý pokoj. Ryji si nehty do kůže a choulím se na posteli. Do očí mi vyhrknou slzy a neskutečně moc se třesu.
Takovou bolest jsem nikdy necítil. A kdyby i ano tak hned díky regeneraci přestala. Viděl jsem také mé ruce. Odřené od lana. „Cos mi to provedl!" křičím na něj.
Ta bolest byla nesnesitelná. Tak nesnesitelná, že jsem se pozvracel vedle postele. Mé tělo se bránilo. Nemohl jsem to ale ani vykašlat. Nic.
Jen jsem se mohl třást bolestí.
Tak moc to na mě působilo.

Je divné, že to na něj působí tolik. S povzdechem a se znechuceným obličejem k němu dojdu a drbnu do něj nohou.
„Jsi odporný." Říznu se do prstu a strčím mu ho do pusy. Olizuje ho a saje. Trochu se uklidňuje. Prst mu z úst vytrhnu a sliny mu utřu do jeho košile.
„Teď by to mělo být vyvážené. Zajímavé, velmi zajímavé." Pozoruji ho. Napřáhne pěst a trefí mě do břicha.
„Lechtá to, nech toho." Odstrčím jeho ruku a začnu se mu hrabat ve skříni. Musím se zase začít smát. Vytáhnu oblečení pod nápisem. Mše. Tohle je neskutečně směšné. Ucítím na svých zádech tlak. Přímo na mě nalehl a já ho s lehkostí otočím a opřu o skříň. Na sobě má stále tu rozeplou košili.
„Já vím, že mě chceš zabít, ale jaksi teď nemáš čas. " Rukou mu začnu mnout varlata. Když je jeho penis celkem tvrdý odtáhnu se.
„Pohni."

Myslel jsem, že nic jako takováhle bolest neexistuje. Nikdy mě nic tolik nezranilo. Podle rodičů jsem dokonalý. Vytvořen přesně tak jak chtěli. Vše jsem dělal jak chtěli. Byl jsem čistý. Jenže teď mě jeho doteky, krev znesvětila. Nikdy jsem neměl nic krom předurčené krve pro mě. Nikdo nepije stejnou krev jak já. A teď.
Zhřešil jsem.
A to mám dnes uvádět mši. V takovémto stavu. Jsem nechutný, osahán. Třas stále nepřestával. Nemohl jsem se uklidnit.
Nikdy nebudu už ten čistý jak před tím. Měl bych, měl bych se kát. Jenže. Nemůžu. Jen skučím bolestí.
Ucítím jak do mě noho kopne. Nic jsem nedělal. Nedokázal jsem to. Tak moc to bolelo.
Najednou citím ale teplou tekutinu v mém hrdle. Jeho krev. Vše pomalu mizelo. Křeč v břiše. Třas se mírně zmenšil a já mu oddaně sál z prstu krev.
Jediná věc, která mě dostala z těchto spárů.
A patří jemu.
Vydělá prst a já se málem začnu po něm ještě sápat, že chci více. Ovládnu se. Teď teď bych mohl.
Praštil jsem jej. Tedy pokusil jsem se o to. Má síla ale byla fuč. Byl jsem jak rozlámaný. Bolelo mě se hýbat. Celý jsem se třásl.
Byl jsem tak bezmocný.
Co mi to dal? tak moc... moc to oslabovalo.
Pomalu vylezu z postele. Plížím se k němu. Uškrtím ho. Zkusím to. Aspoň trochu. Zrak se mi mlžil a já na něj vlastně jen dopadl.
Jsem následně odstrčen a já na něj jen nesouhlasně zavrčím.
Najednou ale vyjeknu, když mě začne mačkat. Bylo to příjemné.
Ne ne ne ! ne! to nemůže být. Nemůžu se mu podvolit! Je to člověk. Musí trpět!
Hodil na mě oblečení a já se tedy začal připravovat. Vlasy jsem si na chvíli zpět sepnul. Musím si to upravit.
Oblékal jsem se a česal sám. I když jsem mohl mít služebné tak jsem vždy nespoléhal na ostatní. Jsem samostatný člen. Ten vyjimečný co vše zvládne sám.
Pomalu jsem si svlékal oblečení. Nepřišlo mi nic divného na tom. Odhaloval jsem svou světlou pokožku. Šlo to ale špatně. Celý jsem se třásl.
Sekl jsem se a s vyjeknutím spadl.
Viděl jsem své zápěstí. „Jakto?" tiše s brekem vydechnu. Nehojí se. Jsou tam rudé skvrny a celý se z toho třesu. Má sněhová pokožka... Přejedu si po ráně. Syknu bolestí. Stále to bolí. Proč?
To... to není normální